Článek
Fenomén značky Apple a jeho produkty, které jsou obdivované po celém světě. Pro mnohé je to otázka prestiže, pro jiné dokonalá technologie, možná umění. Ano, a některé to nezajímá vůbec. Není však snad nikdo, kdo by neznal jméno Steva Jobse. Poskytl světu pomyslnou vstupenku do světa digitalizace a výpočetní techniky.
Stejně jako Bill Gates, softwarový génius a někdejší spoluzakladatel značky Microsoft. Jejich výrobky používáme všichni.
Již je to poměrně dost let, kdy vyšly na povrch první články o tom, že tito dva magnáti zakazují svým dětem používat výsledky jejich vlastní činnosti. Jeden z nich dokonce psal, že právě oni vybudovali svět doslova posedlý technologiemi, ovšem pro své děti chtějí něco zcela jiného.1
Tenkrát jsem byla na střední škole a se svými vrstevníky jsem si kladla otázku proč?
Pravda, nevěděli jsme zdaleka nic o dopadu digitálních technologií na mozek dětí a mladistvých. A v rámci studia právě tohoto odvětví jsme hltali displeje jak ve škole, tak doma.
Frčel velký boom platforem jako například lidé.cz, superhry.cz nebo legendární ICQ.
Zatímco děti Steva Jobse a Billa Gatese studovaly na škole, kde nebyl pro žáky jediný počítač.
A ačkoliv pocházím z generace, kdy mé dětství bylo hlavně o jízdě na kole, stavění bunkrů, o bobování a venkovských bitkách proti druhé vesnici. Tak pozdní puberta se nevyhnula větám typu, nekoukej pořád do toho telefonu, nebo z toho budeš dementní.
Ani ve snu by mě nenapadlo, kolik pravdy se v této větě může skrývat. Dnes, když mám své vlastní děti, jsem vděčná svým rodičům, že mi čas strávený na telefonu natolik zkracovali, jak jen to šlo. A zároveň mi ukazovali všechno možné lepší, co lze dělat.
Chci tím říct, že tito vynálezci moc dobře věděli, co nabízí světu, a právě proto chránili své vlastní děti již před lety. Zatímco my jsme se nechali unášet do líbivých, avšak prázdných světů.
Myslím si, že pocházím z poslední generace dětí, kdy nás naše matky nevychovávaly s telefonem v ruce nebo v jeho naprosté blízkosti. Tyto technologie nás ale přesto hodně ovlivnily. Dnešní děti je vidí denně a mnohdy jsou jim záměrně podsouvané, klidně na několik hodin. A to je děsivé. Proč je to problém? Přečtěte si následující:
"Průměrný český uživatel stráví před obrazovkou více než 6 hodin denně (1). Rychlá a povrchní povaha internetu podporuje povrchní myšlenkové surfování, nikoliv komunikaci tváří v tvář a hlubší přemýšlení či diskusi, která by vedla k tvorbě pevných neurologických spojů a konstrukcí (engramů), jež jsou nezbytné pro hlubší myšlenkové procesy, řešení problémů i získání vnitřní pohody.
V důsledku toho jsme v souvislosti s nástupem této technologie přestali být chytřejší. Nejenže se průměrné IQ přestalo zvyšovat, ale již několik desetiletí klesá. Mezitím výsledky standardizovaného testování žáků, vč. i v ČR, neustále klesají, a to i před COVID-19.
Četné studie zároveň ukazují, že naše duševní pohoda stále klesá, a to natolik, že dnes deprese a další poruchy nálady postihují nejméně jednoho ze tří lidí. Poprvé v historii se ve světě každoročně zabije více lidí, než kolik jich zemře ve válkách, při vraždách a teroristických činech dohromady." (M. J. Stránský, online)
Omlouvám se, za tak dlouhou citaci, ale nelze jinak. Článek stojí za přečtení celý. A to jak pro samotné děti, potažmo mladistvé, tak pochopitelně pro rodiče, ale i pro pedagogy a ředitele škol.
O vzrůstající závislosti na digitálních technologiích a ruku v ruce s tím úzce související stoupající obezitě u dětí a mladistvých není třeba psát.
Když Steve Jobs zakázal svým dětem používání iPadu, věděl přesně proč. Kdo jiný by měl totiž perfektně zmáknutá rizika svých vlastních produktů? On, Bill Gates, Tim Cook, Chris Anderson, všichni do jednoho zcela jasně vědí, co digitální technologie mohou způsobit.
Možná vás zajímá, jaká opatření mají pro své děti někteří z výše zmíněných. Pojďme se na to podívat:
- "Žádný telefon, dokud děti nedosáhnou 14 let (některé rodiny odkládají datový tarif ještě později).
- Zákaz zařízení na rodinné večeři.
- Stanovení přísných limitů času stráveného u obrazovky během školního týdne (nebo dokonce úplný zákaz obrazovek pro mladší děti).
- Pečlivě zvážené služby sociálních médií umožněné svým dětem používat.
- Zákaz zařízení v dětském pokoji." (online, vlastní překlad)
To o něčem svědčí, že?
Autor výše citovaného článku, Martin Jan Stránský, přední český neurolog, veškerá svá tvrzení týkající se negativního dopadu digitalizace na mozek dokládá validními výzkumy z mnoha vyspělých států. Výsledek je takový, že dnes neoblomně víme, že počet hodin strávených u digitálních technologií přímo souvisí s degenerací mozkové činnosti dětí. Přestávají díky těmto produktům přemýšlet a vykonávat hlubší duševní činnost. A čím je dítě mladší, tím je to horší. S každou další generací stoupá čas strávený na digitálních technologiích a lineárně s tím klesá IQ.
Ať se nám to líbí nebo ne, pakliže dětem sami poskytujeme digitální technologie a neregulujeme je, záměrně je ohlupujeme.
Co na to říká WHO?
"Pro děti mladší 18-24 měsíců: žádný čas u obrazovky s výjimkou omezeného videochatu.
Pro děti ve věku od dvou do pěti let: maximálně 1 hodina času stráveného u obrazovky pod dohledem denně, u dětí ve věku 5-15 let se tento čas zvyšuje na maximálně 2 hodiny denně pod dohledem." (online)
Pro mnohé jsou toto krutá a těžko představitelná data. Nicméně je to skutečná krize a pokud rodiče chtějí pro své děti zdárnou budoucnost, měli by se snažit eliminovat čas, které jejich dítě u digitálních technologií stráví. A pochopitelně, těm nejmenším je neposkytovat vůbec, neboť to je ten největší a nejzásadnější kámen úrazu.
Dovolte mi ještě jednou citovat publikovaný text pana Stránského.
„Hlavním viníkem současného stavu není technologie nebo uživatel, ale ten, kdo ji umožňuje. Je čas klást otázku: Kde jsou v tom všem rodiče? Dnešní rodiče zcela rezignovali na svůj hlavní životní úkol vychovávat a věnovat se svým dětem. Místo toho předali jejich rodičovskou práci škole, aby mohli sledovat osobní a materiální cíle, přičemž se sami ještě více ponořují do digitální pasti. Zároveň se rodiče začali „bát“ o své děti s domněnkou, že jim musí dát všechno možné, aby se – nedej bože, nezačaly nudit nebo vzpouzet.“ (M. J. Stránský, online)
A přesně první věta je odpovědí na otázku: Proč Steve Jobs a Bill Gates nedovolili svým dětem používat technologie, které sami vyvinuli?
Závěrem bych chtěla dodat, že postoj samotného doktora Stránského odkazuje ještě na činnost zejména pediatrů, kteří by měli více informovat rodiče o této problematice. Rovněž i na činnost škol, kdy je více než jasné, že budoucnost vzdělávání není přes počítače, jelikož klasické učení a čtení je vždy předčí vyšší činností v mozku. Srovnatelně je pro nás mnohem kvalitnější výuka, při které dochází k psaní perem, nikoliv na klávesnici. To se již dávno ví.
A v poslední řadě vláda, kdy je nutné v tomto směru přijmout nezbytné zákony, nikoliv jen doporučení či „prázdné“ směrnice.
Zcela posledním bodem je varování prvotních strůjců umělé inteligence, kteří sami poukázali na fakt, že by se měly prvně prověřit její důsledky na lidstvo než bude zavedena na trh.
Je nadužívána dřív než se tak stane.
M.R.
Zdroje:
SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7294-872-7.
