Článek
Život je tak trochu jako nádraží. Lidé přicházejí, odcházejí, někteří se zdrží déle než by bylo milé a jiní jen profrčí kolem. A čím jsme starší, tím víc si uvědomujeme jednu krutou pravdu: Nemůžeme si vybrat všechny pasažéry, kteří s námi v tom vlaku jedou.
Zejména v práci je to loterie. Nemůžete kolegu prostě „vypnout“ nebo ho přesadit do jiného vagónu (i když ta představa je lákavá). A tak se dostáváme k fenoménu, který mě fascinuje i děsí zároveň.
Upíři energie aneb „Profesionální Stěžovatelé“
Určitě je znáte. Jsou to ti, kteří z vás vysávají životní energii brčkem. Jejich superschopností je absolutní nečinnost maskovaná neustálým stěžováním. Je to fascinující paradox. Čím víc mluví o tom, jak je všechno špatně, tím méně dělají pro to, aby to změnili. Neudělají ani tu nejmenší věc. Čekají na zázrak, na spasitele nebo prostě jen na to, až jim někdo (třeba vy) ten problém vyřeší.
Ale jak jsem psala minule – změnit práci (nebo rodinu) není vždycky otázka lusknutí prstu. Co ale změnit můžeme, je to, jak moc si tyhle upíry pustíme k tělu.
Výmluvy, kila a 15 minut slávy (nebo spíš dřiny)
Pojďme si nalít čistého vína na příkladu, který známe všichni. Hubnutí. Kolikrát už jste slyšeli (nebo sami řekli): „To je hrozné, nemůžu zhubnout, jen se podívám na rohlík a mám kilo nahoře. Mám stres, nemám čas…“
Chápu to. S věkem se metabolismus zpomaluje a gravitace zrychluje. Stres je zabiják. Ale je tu jeden moment, kdy se musíme zastavit a udělat si brutálně upřímný seznam možností.
1. „Nemám čas cvičit.“ Vážně? Já cvičím 15 minut denně. Nejezdím do fitka, neplatím trenéra, který na mě křičí. 15 minut si najde i prezident. Je to jen o tom zařadit to do rutiny stejně jako čištění zubů. Internet je plný videí na doma. Stačí jen začít hledat.
2. „Dieta nefunguje.“ Tohle je tenký led. Změna jídelníčku je peklo. Prošla jsem si tím a vím, že někdy „jen chtít“ prostě nestačí. Lidská psychika a hormony jsou mocní soupeři. Tady budu hodně osobní – trápila jsem se dva roky. Dřela jsem a nic. Až mi moje úžasná lékařka napsala GLP injekce. Není to magie. Není to tak, že si píchnete a ráno jste modelka. Je to berlička. Ale byla to ta berlička, kterou jsem potřebovala, abych se konečně rozjela. Díky tomu jsem měla energii změnit jídelníček a začít těch 15 minut denně makat. Kdo to zvládne bez pomoci jen silou vůle, má můj nekonečný obdiv. Kdo potřebuje pomoc, ať se za ni nestydí. Důležité je, že něco děláte.
Život není garsonka, je to vila
A to nás přivádí k té nejdůležitější myšlence dneška. Představte si svůj život jako dům.
Náš život není jen jedna místnost, kde musíme sedět a koukat na oprýskanou zeď (práce) nebo na nepořádek v koutě (stres). Život je vila o mnoha pokojích. Máme na výběr, ve které místnosti budeme trávit čas.
- Máte v práci peklo a nemůžete odejít? Fajn, berte tu místnost jen jako nutnou údržbu. Zamkněte ji po práci a jděte jinam.
- Baví vás fotit? Zařiďte si mentální „fotoateliér“. Založte Instagram, sbírejte lajky, hrajte si. Kdo ví? Třeba se z toho jednou stane profi dráha. A i kdyby ne – ta radost z tvorby vás rozptýlí od toho, co nemůžete změnit.
- Milujete zahradu? Pište o tom, foťte kytky, najděte komunitu bláznů do hortenzií.
- Rádi vaříte, šijete, pletete, háčkujete nebo se zkrátka věnujete jakékoli kreativní zálibě? Skvěle! Nenechte si své vášně jen pro sebe. Tyto záliby jsou totiž přesně těmi "místnostmi" ve vaší vile, kde můžete načerpat novou energii a radost. Podělte se o své nápady, fotky a zkušenosti s podobně smýšlejícími lidmi, sbírejte inspiraci a objevujte komunity, kde najdete spřízněné duše. Internet i reálný svět nabízí nepřeberné množství aktivit, které vám přinesou radost, aniž by vyžadovaly velké investice nebo mnoho času.
Vím, že každý z nás má svůj kalendář nabitý. Ale je zcela zásadní si cíleně a vědomě vyhradit byť jen malou chvilku pro sebe a pro to, co nás skutečně naplňuje. Tento přístup k sobě samým, k nacházení radosti a inspirace v každodenním životě je totiž základem. Pokud jednou dospějeme k rozhodnutí změnit práci, bez takto ukotveného vnitřního nastavení nám ani nový začátek nepřinese očekávanou úlevu či štěstí. Musíme si pěstovat schopnost najít uspokojení v maličkostech, aby změna práce byla skutečným posunem k lepšímu.
Najděte si aktivitu, která vám vytvoří „bezpečnou místnost“ plnou radosti. Pokud se vám v jedné části domu (práce) bortí strop, neutíkejte hned bourat celý barák. Jděte vedle do obýváku, kde máte své koníčky, a tam načerpejte sílu.
Nejdůležitější je nenechat si těmi „stěžovateli“ a „nicneděláním“ zaplevelit celý dům.
Máte taky svůj únikový východ? Nějakou aktivitu, která vás drží nad vodou, když je zbytek světa na hlavu? Podělte se v komentářích – inspirace není nikdy dost!
