Článek
Aikido často čelí nepochopení a předsudkům. Pro mnohé vypadá spíše jako tanec než jako účinné bojové umění. Útočníci padají před aikidokou, aniž by byli tvrdě zasaženi, a celé to působí jako sehraná choreografie. Na sociálních sítích se množí videa, kde zástupci různých bojových sportů kritizují techniky Aikido jako nefunkční a nerealistické. Jaká je však pravda? Je Aikido skutečně jen „tanec“, nebo se za touto zdánlivou lehkostí skrývá něco hlubšího?
Trocha historie
Aikido bylo založeno v první polovině 20. století japonským mistrem bojových umění Moriheiem Ueshibou (1883–1969), který jej vyvinul na základě svých znalostí starodávných bojových technik. Ueshiba, často nazývaný O-Sensei (velký učitel), kladl důraz nejen na fyzickou zdatnost, ale i na duchovní rozvoj a harmonii. Jeho cílem bylo vytvořit bojové umění, které by umožnilo obránci neutralizovat útočníka s minimální silou a přitom zachovat respekt k životu protivníka, čímž se aikido odlišuje od jiných, více agresivních bojových systémů. To si někteří mylně vykládají jako jeho slabost.
Sjednocení pohybu: Klíč k pochopení Aikida
Jedním z hlavních důvodů, proč Aikido působí jako tanec, je harmonický pohyb mezi dvěma cvičícími – Torim (obráncem) a Ukem (útočníkem). Role Ukeho je často podceňována, ale ve skutečnosti je zásadní pro správný trénink. Uke na Toriho soustavně útočí a reaguje na jeho techniky tak, že je přijímá a nechává se jimi vést. Tento proces často vyústí v jeho pád (nebo znehybnění).
Správný Uke ale nikdy nepadá dříve, než je to nezbytné. Jeho úkolem je útočit s dostatečnou razancí, směrovat útok přímo na Toriho a v případě vychýlení se snažit znovu získat stabilitu. Tím poskytuje Torimu vhodné podmínky pro nácvik technik a jejich zdokonalování.
Bezpečnost na prvním místě: Proč techniky vypadají nerealisticky
Techniky Aikida mohou pro nezasvěcené působit nerealisticky. Pokud by však byly prováděny na nekooperujícího útočníka, který se jim brání, mohlo by dojít k vážným zraněním – zlomeninám zápěstí či lokte, vykloubení kloubů nebo jiným nepříjemnostem. Proto Uke „spolupracuje“ a přizpůsobuje se směru techniky, aby se vyhnul vážnému zranění a umožnil Torimu bezpečný nácvik.
Tento přístup není známkou slabosti či neúčinnosti Aikida. Právě naopak, je to důkaz jeho efektivity. Útočník, který jde proti technice, využívá svou vlastní sílu proti sobě. V reálném boji mohou být tyto techniky velmi nebezpečné.
Trénink smrtících technik bezpečně a efektivně
Uke většinou ví, jaká technika přijde, což mu umožňuje se připravit a reagovat tak, aby minimalizoval riziko zranění. Přesto do poslední chvíle útočí jako by nevěděl, co ho čeká. Proto je na tréninku Aikida věnováno tolik pozornosti nácviku pádů, v podstatě ze všech myslitelných pozic.
Tento způsob tréninku je jedinou cestou, jak cvičit nebezpečné a potenciálně smrtící techniky bez rizika pro cvičence. Samozřejmostí je pak přizpůsobení rychlosti a razance provedení technické úrovni a zdatnosti tréninkového partnera.
Je Aikido funkční bojové umění?
Odpověď zní jednoznačně ano. Aikido je komplexní bojové umění, které není omezeno pravidly jako sportovní disciplíny. To mu umožňuje využívat techniky, které by v rámci sportovních pravidel byly nepřípustné. Obránce má možnost zvolit míru intenzity techniky – od kontrolování útočníka až po jeho úplnou eliminaci.
Efektivita bojových technik v reálné situaci závisí samozřejmě na mnoha faktorech: fyzické kondici, zkušenostech, stresové reakci a nakonec i na pouhé náhodě. I amatér se může dobře trefit a porazit mnohem zkušenějšího protivníka. Aikidoka se předně snaží konfliktům předcházet a fyzický střet je pro něj až poslední možností. Určitě je lepší umět něco než nic a s Aikido chybu rozhodně neuděláte.
