Fakta a mýty kolem útoku ukrajinských dronů hluboko v Rusku

Během koordinovaného útoku zasáhla více než stovka bezpilotních strojů (FPV dronů) celkem čtyři ruské vojenské letiště – od Murmansku na severu přes centrální Rusko až po Sibiř. Cílem byly strategické bombardéry Tupolev Tu-95, Tu-22M3, dálkový bombardér Tu-160 i letouny včasné výstrahy A-50.

Podle ukrajinské rozvědky SBU útok zasáhl celkem 41 ruských letounů používaných k útokům na Ukrajinu. Z dostupných satelitních snímků lze s jistotou potvrdit nejméně 13 zničených či vážně poškozených bombardérů – i to představuje pro Rusko citelnou ztrátu, neboť jde o letouny z dob SSSR, které již nelze nahradit novými.

Operace Pavučina slavila úspěch nejen vojensky, ale i psychologicky – ukázala, že Ukrajina dokáže udeřit na symboly ruské strategické moci i ve vzdálených regionech. Zároveň se však kolem této akce objevila řada polopravd, omylů a dezinformací, které se šíří v médiích i na sociálních sítích.

V tomto článku proto přinášíme stručný přehled nejčastějších mýtů spojených s operací Pavučina – a především jejich faktické vyvrácení podložené důvěryhodnými zdroji z mezinárodních médií, komunity OSINT i oficiálních prohlášení.

Jedním z vizuálně nejbizarnějších aspektů, které zaujaly veřejnost, byly pneumatiky vyskládané na křídlech ruských bombardérů. Už v měsících před operací Pavučina zaznamenaly satelity například na letecké základně Engels-2 u Saratova několik bombardérů Tu-95 a Tu-160 „ozdobených“ pneumatikami. Mnozí komentátoři to ihned vyložili jako zoufalou improvizovanou ochranu nebo pokus o zmatení navádění útočících dronů – tedy ochranu proti útokům z výšky. Skutečnost je však méně dramatická.

Podle leteckých odborníků a OSINT analytiků mají pneumatiky na křídlech zcela prozaický účel: zatížit a zpevnit křídla letounu při dlouhodobém stání, aby nedocházelo k jejich kmitání vlivem větru. Například u Tu-95 s obřími křídly může silný poryv větru vyvolat nebezpečné vibrace nebo letoun dokonce nadzvednout, zvláště pokud je odstrojený (bez paliva, motorů apod.) a tedy podstatně lehčí. Rozházené pneumatiky na ploše křídla působí jako jednoduchá zátěž a narušují laminární proudění vzduchu – křídlo pak negeneruje vztlak a bombardér se ani nepohne. Žádná sofistikovaná „obrana proti dronům“ v tom s velkou pravděpodobností není; jde spíše o základní fyziku a levné polní opatření u odstavených letadel. Co dokáže „vítr“ dělat se zaparkovaným letadlem se můžete podívat na videu níže.

To ovšem neznamená, že by se ruští vojáci nepokoušeli svá letadla improvizovaně chránit. Ruské zdroje skutečně spekulovaly, že pneumatiky mohou částečně zafungovat jako kamufláž proti navádění zbraní s umělou inteligencí – například proti střelám s infračerveným senzorem či dronům s vizuálním naváděním. Americký technolog z CENTCOM Schuyler Moore nedávno tvrdil, že právě matení počítačového vidění mohla být motivace, s níž Rusové pneumatiky na bombardéry pokládali. Mnoho jiných odborníků to však považuje za nesmyl.

Pro zmatení nepřítele Rusko malovalo na stojánkách siluety letadel na zemi či budovalo makety. Podstatné však je, že ať už pneumatiky sloužily jako váhová stabilizace křídel, nebo jako „levná kamufláž“, proti ukrajinským dronům se účinnou obranou pochopitelně nestaly. Ukrajinští operátoři přesně věděli, kam udeřit – mířili na spoj kde se nachází palivová nádrž a hlavní nosník křídla. Zásahy v těchto bodech bombardéry fatálně poškodily, bez ohledu na to, kolik starých gum měli Rusové na křídlech naskládáno.

Mezi různými reakcemi na operaci Pavučina se objevil také názor, že Ukrajinci svým útokem zhoršili bezpečnostní situaci, protože prý donutí Rusy přestat „ukazovat“ své strategické bombardéry. Tím by údajně podkopali platnost rusko-americké dohody o omezení jaderných zbraní Start-3, která – podle těchto tvrzení – vyžaduje, aby strategické nosiče (rakety a bombardéry) byly viditelné pro satelity druhé strany. Někteří komentátoři na sociálních sítích dokonce naznačovali, že Rusko muselo nechávat své bombardéry stát pod širým nebem kvůli smlouvě a že Kyjev této „povinnosti“ využil, aby letadla snadno našel a zničil.

Například bývalý poradce amerického prezidenta Michael Flynn na síti X (Twitter) prohlásil, že bombardéry „musely být venku kvůli závazkům ze smlouvy o jaderných zbraních. Zelenskyj toho využil.“. Z toho pak některá proruská média vykreslila scénář, že by Moskva mohla brát takový útok na svou jadernou triádu jako záminku k uplatnění jaderné odvety.

Jaká je realita? Tento mýtus je potřeba rozebrat na dvě části: (a) co vlastně říká či neříká smlouva Nový START o viditelnosti bombardérů, a (b) jaká je situace s účastí Ruska v této dohodě.

Zaprvé: Žádná část smlouvy Nový START (START-3) nenutí Rusko nechávat bombardéry na očích satelitů. Renomovaný expert na odzbrojení Pavel Podvig vysvětluje, že dohoda nijak neomezuje ukrývání letadel – povoluje dokonce i tzv. „environmental shelter“, tedy standardní hangáry. Jediný případ, kdy musí být bombardér vystaven na volném prostranství, nastává při formální likvidaci letounu v rámci verifikace – tehdy jedna strana nechá vyřazené stroje rozřezat a rozložené venku zdokumentovat, aby druhá strana mohla ověřit jejich zničení. Slavná fotografie „hřbitova“ B-52 v poušti v Tucsonu (USA) s rozřezanými trupy je právě takovým příkladem plnění smlouvy. Běžný provoz ale žádnou povinnost parkovat letadla pod širým nebem neřeší – pokud by chtělo Rusko své Tu-95 schovávat v halách, nic mu v tom nebránilo. Ve skutečnosti byly ruské dálkové bombardéry ponechávány venku spíše z praktických důvodů (omezený počet krytých stojánek, rutinní zvyklosti) a také proto, že Rusko se dosud nemuselo obávat útoků tak hluboko ve vnitrozemí. Tento kalkul ovšem nyní přestal platit – po operaci Pavučina ruské letectvo jistě zváží přesun letounů do bezpečnějších úkrytů. To je však logický důsledek války, nikoli porušení nějaké smluvní „povinnosti“.

Zadruhé: Rusko samo účast v dohodě Nový START pozastavilo už v únoru 2023 – tedy více než rok před operací Pavučina. Vladimir Putin tehdy jednostranně oznámil, že Rusko přestává plnit ustanovení smlouvy, a podepsal příslušný zákon. Od té doby Moskva odmítá americké inspekce svých základen a nesdílí data o svých zbraních. Byť ruské ministerstvo obrany prohlašovalo, že bude nadále dodržovat početní limity hlavic a nosičů ze START, důvěra mezi stranami je minimální a smlouva fakticky leží u ledu. V roce 2026 navíc Nový START vyprší úplně a nic nenasvědčuje tomu, že by byla obnovena.

Není tedy pravda, že by operace Pavučina „podkopala“ fungující režim jaderné kontroly – ten už nefunguje vinou ruského přerušení spolupráce. Zároveň žádný článek dohody nenařizoval Rusku nechat bombardéry jako „sedící kachny“ na otevřených plochách. Tento mýtus se tak ukazuje jako neopodstatněný; jde spíše o snahu zastánců Moskvy odvést pozornost od faktu, že Rusko své strategické stroje nedokázalo ochránit.

Kolem útoku se objevilo i několik dalších nepřesností a dezinformací, které stojí za to uvést na pravou míru. Zde jsou ty nejvýraznější:

Mýtus: „Ukrajinci přehánějí, ve skutečnosti zničili jen pár letadel.“ – Některé proruské zdroje označily útok za „fiasko“ s tím, že prý Ukrajinci zasáhli jen jedno letiště a zničili maximálně 8 bombardérů, zatímco ostatní drony údajně selhaly. Šíří také tvrzení, že Kyjev si vymyslel historku o 40 zničených letounech jako součást psychologické operace a Západ tomu slepě uvěřil. Fakta: Jak ukazují nezávislé satelitní snímky, realita je opačná – jen na základně Belaja v Irkutské oblasti shořelo nejméně 7–8 velkých bombardérů (4ks Tu-95MS a 3–4ks Tu-22M3). Další letouny byly zasaženy i na ostatních letištích, byť v menším počtu. Celkově analytici amerického deníku Washington Post potvrdili dle snímků minimálně 13 zničených či těžce poškozených letadel. To plně koresponduje s vyjádřením ukrajinských představitelů, kteří hovoří o „nejméně třinácti zničených strojích a mnoha dalších poškozených“.

Číslo 41 zasažených letounů, které uvádí SBU, pak zahrnuje právě i ty méně poškozené kusy. I kdybychom brali konzervativní odhad 13–20 vyřazených bombardérů, jde pro Rusko o obrovskou ztrátu, jakou neutrpělo desítky let. Naproti tomu tvrzení o „fiasku“ jsou nepodložená – vyvrací je jak satelitní důkazy, tak zprávy seriózních médií (např. Washington Post či Reuters) které útok popsaly jako bezprecedentně úspěšný hluboký úder na ruské síly.

Mýtus: „Video z útoku je falešné, pochází ze hry.“ – Krátce po útoku se na internetu virálně šířilo dramatické video ukazující exploze a hořící letouny na letišti z ptačí perspektivy, vydávané za záznam operace Pavučina. Proruské kanály začaly poukazovat, že jde o záběry z videohry Arma 3, a prezentovaly to jako důkaz, že si Ukrajinci svůj „propagandistický“ úspěch vymysleli. Fakta: Zmíněný klip je skutečně herní simulací – potvrdili to nezávislí fact-checkeři z Indického India Today či organizace Factly, kteří vystopovali originál videa pocházející z populární vojenské hry. Důležité ale je, že nikdo z ukrajinských oficiálních činitelů toto video nešířil jako pravé. Objevilo se pouze na sociálních sítích a možná v některých médiích bez ověření, což byla chyba. Ovšem reálné důkazy o zničení ruských bombardérů existují v hojné míře – od satelitních fotografií přes autentické záběry dronů vypouštěných z kontejnerů (které zveřejnila SBU) až po svědectví obyvatel u postižených základen (hlásili exploze a požáry). Fakt, že koloval fingovaný záznam z Arma 3, tedy nezpochybňuje skutečné výsledky operace – spíše ukazuje, jak snadno mohou neověřené virální klipy způsobit zmatek.

Mýtus: „Útok na strategické bombardéry hrozí jadernou eskalací.“ – Někteří komentátoři (zejm. z řad ruských představitelů či zastánců politiky appeasementu) varovali, že zasažení části ruské jaderné triády by mohlo Kreml dotlačit k nepředvídatelné odvetě, ne-li rovnou k použití jaderných zbraní. Argumentují ruskou doktrínou, podle níž si Moskva vyhrazuje právo nasadit jaderné zbraně, bude-li ohrožena samotná existence státu nebo jeho strategické síly. Fakta: Podle expertů však operace Pavučina nenaplňuje žádnou z ruských podmínek pro jadernou odpověď. Pavel Podvig, přední analytik jaderných arzenálů, zdůrazňuje, že útok neohrozil ruskou suverenitu ani územní integritu a nevyřadil schopnost odvetného úderu – ruské strategické síly stojí primárně na raketách v silech a ponorkách, zatímco bombardéry hrají spíše doplňkovou roli. Navíc ruské dálkové letectvo obvykle nenosí jaderné zbraně v letadlech, pokud se zrovna nepřipravuje k nasazení – na pravidelných hlídkových letech létají bombardéry jen s maketami, jadernou munici drží zvlášť v zabezpečených skladech.

I Washington reagoval klidně – žádný ze spojenců Ukrajiny nenaznačil, že by útok považoval za příliš riskantní. NATO dlouhodobě říká, že Ukrajina má právo se bránit na celém svém mezinárodně uznaném území, a zároveň že eskalaci v jaderné sféře by považoval za nepřijatelnou. Ruské hrozby jadernou kartou tak lze chápat spíše jako snahu odradit Západ od podpory podobně účinných akcí – jejich reálné naplnění je krajně nepravděpodobné, pokud nedojde k přímému útoku na ruské vedení či strategické rakety.

Závěrem: Operace Pavučina prokázala schopnost Ukrajiny zasáhnout vysoce ceněné ruské cíle i ve vzdálených koutech země. Přinesla také informační bitvu – zatímco Kyjev se pochopitelně chlubí úspěchem, Moskva a jí nakloněné zdroje se snaží jeho dopad zpochybnit nebo překroutit.

Pro běžného čtenáře je důležité nenechat se zmást senzačními výkřiky a ověřovat fakta v důvěryhodných zdrojích. Jak jsme ukázali výše, řada kolujících „zaručených zpráv“ o operaci Pavučina neodpovídá realitě. Skutečné důkazy – od satelitních snímků po analýzy odborníků – potvrzují, že šlo o významný úspěch Ukrajiny, který ovšem nepřináší nekontrolovatelnou eskalaci, jak se někdo snaží naznačit. Schopnost kriticky vyhodnocovat informace je dnes stejně důležitá jako samotné dění na bojišti.