Článek
Sedíte v klidu na gauči, užíváte si pohodový večer a v tom se ozve ten zvuk. Křup! A znova - křup! Ne, nepraskají zdi ani vám nepraská v uších – to si jen synáček právě „prokřupal“ klouby. Možná vám při tom naskočila husí kůže, možná jste se dokonce přikrčili, tedy pokud si sami z dlouhé chvíle nekřupete prsty. Každopádně, pokud chcete vědět, co za tím zvukem je a jestli je důvod k obavám, čtete správný článek.
(Marné) varování maminek, babiček i paní učitelky
„Nekřupej těma kloubama, budeš mít revma!“ Kdo by to neznal? Maminky, babičky i paní učitelky nás od dětství varovaly, že křupání kloubů je předzvěstí strašlivých důsledků, které nás dostihnou nejpozději ve stáří. „To si jednou ještě vzpomeneš,“ říkaly s tajuplným výrazem jakoby věděly něco víc. Proč nás ten zvuk tak dráždí? A proč si ho mnozí nemohou odpustit? A měly maminky pravdu?
Jak to křupání vlastně funguje?
Zkusme tomu přijít na kloub (ha ha). Když ohýbáme kloub, v jeho pouzdru dojde k podtlaku, který nasává oxid uhličitý a kyslík z membrány kolem kloubní dutiny do tekutiny v dutině. Tyto plyny se tam spojí do bublin a právě jejich prasknutí prý vydává onen (ne)příjemný zvuk. Je to podobné jako když otevřete láhev sodovky – bublinky změnou tlaku uvolní svou energii, prasknou a to je slyšet.
Alespoň tak si to vědci dlouho mysleli. Odborníci z University of Alberta mají jinou teorii. S pomocí magnetické resonance ukázali, co se při křupání prsty děje. Podívat se na to můžete ve videu níže. Dokázali, že když se ozve ono prasknutí, bublinka ještě stále existuje, tedy za onen zvuk nemůže být odpovědné její „prasknutí“. Tak kde se ten zvuk bere? Podle jejich názoru způsobuje křupnutí tlaková vlna, kterou vyvolá již samotný vznik bublin.
Šalamounsky to vyřešili biomechanici z École Polytechnique. Jejich matematický model kloubu obě předchozí teorie shodil ze stolu s tím, že pravdu nemá žádná, ale tak trochu obě. Jak to? Jejich matematický model ukázal, že ke vzniku zvuku křupnutí úplně postačí, když se bublinka začne stlačovat. Nemusí úplně prasknout, stačí, aby započal proces jejího narušení. Je vidět, že to není vůbec tak jednoduchá otázka, jak by se mohlo zdát. Je dost možné, že se v budoucnu dočkáme ještě dalších teorií o vzniku křupnutí v kloubu.
Co na to zdravověda?
Vědci se na tento fenomén zaměřili z několika úhlů. Jedna „studie“, která se mezi laiky stala legendární, zahrnovala experiment, kdy si jeden vědec 60 let křupal klouby jen na jedné ruce. Po šesti dekádách, kdy to sám na sobě testoval, nenašel žádný rozdíl mezi křupající a nekřupající rukou. Žádná artritida, žádné viditelné poškození kloubů. Ovšem takováto „jednopřípadová“ studie s jediným pokusným subjektem by přesvědčila málokoho.
Naštěstí i seriózní výzkumy ukazují, že praskání kloubů je většinou neškodné a může být pro některé lidi dokonce příjemné. Ano, navzdory varování našich babiček neexistují důkazy, že by křupání prstů nějak poškozovalo naše klouby. Ale pozor, pokud praskání provází bolest nebo otoky, jde o jasný signál, že byste měli vyhledat odborníka.
Verdikt: Praskat, či nepraskat?
Pokud vám praskání kloubů přináší úlevu a necítíte žádné negativní příznaky, klidně v tom pokračujte. Pokud ale máte ve svém okolí někoho, kdo toto křupání nesnáší, možná by bylo fajn ho omezit. Nezapomeňte, že kromě kloubů může jít i o něčí nervy.
Anketa
Zdroje:
