Článek
Ale paní prodavačka z Kauflandu tomu zamýšlela jinak. Díky ní jsem absolvoval sociologický experiment u samoobslužné pokladny.
Systém zahlásil: Alkohol
Píp. Píp. Píp.
Rohlíky. Sýr. Jogurt.
Píp – pivo.
Na displeji se objevilo známé hlášení: „Vyčkejte na obsluhu.“
Přišla paní prodavačka. Podívala se na displej. Podívala se na mě.
„Občanský průkaz.“
Tady je důležité něco zdůraznit. Neexistuje vesmír, ve kterém by si mě někdo mohl splést se sedmnáctiletým. Je mi čtyřicet. Mám šediny. Vrásky. Výraz člověka, který ví, co je daňové přiznání.
Nebyl to omyl. Nebyla to pochybnost. Byla to demonstrace „moci“.
Plast, nebo nic
Ochotně jsem vytáhl mobil. „Mám elektronickou verzi.“
Paní ani nehnula brvou.
„Jen fyzickou občanku.“
Vysvětlil jsem, že jde o oficiální elektronický doklad. Že ho běžně používám i na úřadě. Že technologie pokročila.
Ale u samoobslužné pokladny je čas jiný. Zde vládne plast.
„Plním jen své pracovní povinnosti,“ zaznělo suše.
Ta věta byla pronesena s nádechem triumfu. Ne jako neutrální sdělení. Spíš jako: A teď vám ukážu, kdo tady rozhoduje.
Když nejde o pravidla, ale o pocit moci
Ano, existují pravidla pro prodej alkoholu. To všechno chápu. Ale v tom konkrétním okamžiku nešlo o zákon. Nešlo o ochranu mládeže. Nešlo o pochybnost. Šlo o něco jiného.
O tu zvláštní radost, když můžete někomu uškodit, ukázat že máte kousek moci. Když můžete říct „ne“. Když víte, že zákazník bez plastové kartičky je bezmocný, i kdyby mu bylo padesát. Absurdní a ubohé.
Samoobslužná pokladna je mimochodem krásná metafora moderní doby. Má být symbolem efektivity a autonomie. Člověk si obslouží nákup sám, rychle, bez zbytečného kontaktu. A pak přijde moment, kdy vás systém zastaví – a lidský faktor do něj vnese špetku osobní interpretace, v tomto případě patřičně pokřivené.
A někdy i špetku škodolibosti.
Epilog bez pěny
Pivo jsem si nekoupil. Přešla mě chuť.
Odcházel jsem s vědomím, že jsem se stal účastníkem malé demonstrace moci v přímém přenosu.
Nešlo o věk.
Nešlo o zákon.
Nešlo o bezpečnost.
Šlo o to, že někdo měl zjevně chuť si v ten večer něco dokázat – třeba i za cenu zbytečného konfliktu. Ubohé.
