Článek
První masové nasazení sovětských protiletadlových raket (PVO) proti západnímu letectvu proběhlo během války ve Vietnamu v 60. letech. Sovětské systémy PVO tehdy představovaly pro americká letadla smrtící hrozbu a připsaly si sestřelení stovek letounů. Američané však postupně vyvinuli taktiku potlačování PVO, tzv. SEAD (Suppression of Enemy Air Defenses), včetně použití specializovaných letounů „Wild Weasel“ vybavených protiradiolokačními střelami (ARM). Tyto metody položily základ doktríny elektronického boje a likvidace PVO, kterou NATO dále zdokonalovalo.
Operace El Dorado Canyon: tvrdá lekce pro libyjskou PVO
V dubnu 1986 provedly Spojené státy letecký úder proti Libyi v odvetě za teroristický útok v Berlíně. Libye měla jednu z nejhustších PVO sítí v rozvojovém světě – disponovala mj. čtyřmi komplety S-200 Vega (SA-5), desítkami starších S-75 Volkhov (SA-2) a S-125 Něva (SA-3) s celkem 276 odpalovacími zařízeními. K ochraně Tripolisu bylo rozvinuto 7 baterií S-75, 12 baterií S-125 a i mobilní systémy Kub a Osa.
Výsledek nočního útoku byl pro libyjskou PVO neblahý. Americké stíhací bombardéry (F-111 a A-6) s podporou letounů EF-111 a EA-6B pronikly ke všem cílům. Libyjské radary byly masivně rušeny a ostřelovány protiradarovými střelami AGM-45 Shrike a AGM-88 HARM. Bylo zničeno 5 hlavních libyjských radiolokátorů a další prvky PVO. Tento debakl důrazně varoval další uživatele sovětských PVO, že samotná kvantita starších systémů není žádnou zárukou ochrany.
Jugoslávie - sestřel „neviditelného“ letadla
Bombardování Jugoslávie (Srbska) silami NATO na jaře 1999 ukázalo, že i zdánlivě zastaralá PVO může v omezené míře uspět – a naopak, že ani špičkové letadlo není nezranitelné. Srbská armáda měla pouze staré sovětské komplety S-125 Něva (SA-3) a mobilní 2K12 Kub (SA-6). Přesto v noci 27. března 1999 dokázala baterie 250. raketové brigády PVO, vedená pplk. Zoltánem Dani, zasáhnout americký stealth letoun F-117 Nighthawk.
Šlo o první sestřel „neviditelného“ letounu v dějinách – postarala se o to zmodernizovaná verze systému S-125, jehož radar na okamžik zachytil F-117, když otevřel svou pumovnici. Raketa explodovala poblíž stroje a trosky letounu dopadly do pole. Pilot se včas katapultoval a byl zachráněn. O několik týdnů později se Srbům podařilo sestřelit i americkou stíhačku F-16CJ (specializovanou právě na potlačování PVO). Tyto ojedinělé úspěchy dodnes vzbuzují respekt – ukázaly, že za určitých okolností mohou i staré systémy ohrozit moderní letouny.
Ve strategickém měřítku však srbská PVO nezabránila devastaci infrastruktury. NATO uskutečnilo za 78 dní kampaně 38 000 bojových vzletů; srbské radary byly nuceny se většinu času vypínat, aby unikly zničení. PVO tak odpalovala rakety jen velmi sporadicky. Výsledkem bylo, že srbská armáda sice přečkala nálety se značnou částí techniky ukrytou, ale ukrytá technika nemohla plnit svůj účel.
Moderní bojiště: Izrael vs. ruská PVO v Sýrii a Íránu
Od roku 2013 vede Izrael desítky náletů na íránské a syrské cíle v Sýrii. Proti nim stojí systémy PVO sovětské a ruské výroby v rukou syrské armády (případně Íránu a Hizballáhu). Tyto střety v praxi testují reputaci „nejmodernějších“ ruských systémů – a často ji vážně zpochybňují.
Například 10. února 2018 syrská obrana vypálila salvu starších raket S-200 proti izraelským F-16I, které právě zasáhly íránské cíle u Damašku. Jedna z raket zasáhla stíhač ve fázi odhozu pum a izraelský F-16I se zřítil (piloti se katapultovali). Byla to první izraelská ztráta bojového letounu od roku 1982 a dala Sýrii i Rusku důvod k oslavám. Jenže ne na dlouho. Izrael reagoval okamžitě: během pár hodin zahájil odvetnou operaci proti syrské PVO. Ještě téhož dne izraelské letectvo zničilo nejméně 8 různých baterií syrské protivzdušné obrany.
O tři měsíce později, 10. května 2018 při tzv. operaci House of Cards, Izrael masivně udeřil na íránskou infrastrukturu v Sýrii a přitom opět vyřadil značnou část syrské PVO – mezi zničenými systémy byl moderní Pancir-S1, dále komplet S-75, radiolokátor systému S-200 a komplet Buk-M1 .
Izrael navíc od roku 2019 disponuje letouny F-35I Adir (stealth 5. generace), které podnikají cvičné lety i ostré nálety v regionu. Podle izraelských zpráv syřané nedokázali F-35 ani jednou zaměřit, natož ohrozit. Ruská propaganda přitom léta líčila F-35 jako „předražený a neschopný“ stroj, který si se systémem S-400 neporadí. Realita nad Sýrií ale ukazuje opak – izraelské F-35 se proplétají vrstvenou obranou neodhalené, zatímco starší F-16 a F-15 odpalují řízené střely z bezpečné vzdálenosti.
Červen 2025: tvrdé probuzení pro Moskvu
13. června 2025 zahájil Izrael vlnu útoků více než 200 letouny (včetně F-35I, F-15I a F-16I s podporou bezpilotních strojů). Cílem byly především íránské jaderné a raketové objekty: Natanz, Esfahán, Arak, Parchin, radarová zařízení, skupiny IRGC, muniční sklady, vojenské základny aj. – zasáhly asi 100 lokalit, zahrnujících i vědecké, jaderné a vojenské špičky.
Íránské raketové baterie (S‑300, Buk, Bavar‑373) byly eliminovány ještě před příchodem hlavní úderné vlny. Íránské systémy PVO tak nebyly schopny sestřelit ani F-35I ani F-15/F-16. Izrael na plno využil stealth technologie, elektronické rušení i přesně řízenou munici.
V reakci Írán odpálil desítky balistických střel a dronů proti Izraeli. Izraelské Iron Dome, systémy Patriot, Davidova harfa a další PVO systémy zachytily většinu útoků. Vzhledem k hustotě zalidnění přesto došlo k civilním obětem v Tel Avivu, Bat Yamu a na dalších místech.
Na papíře skvělé, v boji žádná sláva
Ruská propaganda léta tvrdí, že systémy S-400 a spol. tvoří „neprostupný deštník“. Stejně tak se vysmívala americkým F-35 – označovala je za „předražené, nespolehlivé, špatně ovladatelné“. Jenže právě F-35 dnes vládnou nebi.
Nad Íránem opět prokázaly, že jsou téměř nezachytitelné. Žádný radar, žádná raketa. Ne proto, že by byly nezničitelné, ale protože byly nasazeny chytře, v kombinaci s rušením, klamnými cíli a drony.
Zatímco ruské systémy spoléhají na počet odpalovačů, západní doktrína sází na propojení zbraní, elektroniky a informací. To je rozdíl, který rozhoduje.
Co z toho plyne?
Konflikty od Vietnamu po Teherán ukazují stejný vzorec. Ruská (a dříve sovětská) PVO může být nebezpečná – ale proti vyspělému a připravenému protivníkovi selhává. Jediný sestřel stealth letounu (F-117 v roce 1999) zůstává ojedinělou výjimkou.
Naopak západní systémy – Patriot, NASAMS, IRIS-T – na Ukrajině denně ničí desítky cílů. A F-35, které Rusko označovalo za symbol amerického megalomanství, si tiše a bez ztrát poradily s celou vrstvou PVO chránící nejcitlivější cíle Íránu.
