Stát vám prvních 72 hodin nepomůže. Jste připraveni na blackout?

Představte si, že cvaknete vypínačem, nic se nestane. Za okny bytovky je tma. Tramvaje na nábřeží stojí, semafory zhasly a v bytech dovrčí lednice. Moderní město je fascinující, ale zároveň extrémně křehký organismus. Jeho životní energií je elektřina. Bez ní se fungování metropole začne hroutit. Ne za dny či týdny, ale během pár hodin.

Krizové plánování v Česku i v celé Evropě pracuje s jednoduchým pravidlem: každá domácnost musí být schopna fungovat alespoň 72 hodin bez pomoci státu. První tři dny jsou totiž v každé velké krizi klíčové. Státní složky se v tu chvíli soustředí přednostně na nemocnice a kritickou infrastrukturu. Vy přijdete na řadu až jako poslední.

Blackout není žádný sci-fi scénář. Stačí jedna řetězová porucha v přenosové soustavě a tma pohltí celé státy. Neblahým příkladem je rok 2003, kdy technická závada v USA a Kanadě odstřihla od proudu na 55 milionů lidí.

V New Yorku se v jeden moment zastavilo přes 400 vlaků metra. Pod zemí uvízlo přibližně 400 000 cestujících, kteří se museli potmě evakuovat tunely. Ulice zaplnily miliony lidí kráčejících pěšky přes mosty z Manhattanu domů, protože nefungovala hromadná doprava ani čerpací stanice.

Humanitární katastrofě zabránila kombinace unikátní geografie a vzájemná solidarita. Město totiž těží z gravitačního vodovodu z pohoří Catskill, který dokáže zásobovat miliony lidí pitnou vodou i bez zdroje elektřiny. K tomu se přidal silný pocit sounáležitosti – necelé dva roky po útocích z 11. září byli Newyorčané nastaveni na vzájemnou pomoc. Místo chaosu zavládla solidarita - restauratéři rozdávali jídlo z nefungujících mrazáků a dobrovolníci řídili dopravu na zhasnutých křižovatkách. Ekonomické škody dosáhly deseti miliard dolarů, ale město jako organismus díky tekoucí pitné vodě a vzájemné solidaritě přežilo.

Praha by však v podobné zkoušce čelila mnohem brutálnější technické realitě. Na rozdíl od New Yorku je naše metropole doslova kopcovitým labyrintem. Samospádem je zásobována jen část Prahy, ale v dalších částech města je distribuce vody přímo závislá na kaskádě elektrických čerpadel. Jakmile vypadne proud, voda přestane téměř okamžitě téct do rezervoárů na vyvýšených sídlištích. I tam, kde by zbytkový tlak v potrubí zůstal, by obyvatelé vyšších pater zůstali na suchu.

Městská doprava je prvním systémem, který blackout srazí na kolena. Pražské metro samozřejmě disponuje bezpečnostními systémy, ale při totálním výpadku soupravy prostě zastaví. V lepším případě se dostane souprava do stanice, v horším zůstane kde je. Zkušenosti ukazují, že největším nepřítelem v podzemí není ovšem tma, ale panika.

Moderní společnost spoléhá na digitální infrastrukturu, která bez proudu nemůže fungovat. Mobilní základnové stanice (BTS) mají sice záložní baterie, ty ale udrží síť při životě obvykle jen 2 až 6 hodin. Jakmile se vybijí, mobilní síť zmlkne. Pokud nemáte štěstí a nejste poblíž stanice se záložním generátorem, ocitnete se v absolutním digitálním tichu. V tu chvíli přestanou fungovat:

Voda v Praze necestuje jen samospádem. Systém stojí na elektrických čerpadlech. Jakmile tlak v síti klesne, dodávky vody do vyšších pater ustanou téměř okamžitě.

Krizová rada: Napusťte vanu a všechny nádoby hned v první minutě výpadku, dokud má potrubí zbytkový tlak.

V zimě je situace ještě kritičtější. Bez elektřiny nepůjdou plynové kotle (vyžadují elektřinu pro čerpadla a elektroniku) ani dálkové vytápění. Panelákový byt vychladne na neúnosnou mez během 24–48 hodin. Strategie přežití je jednoduchá: izolujte se v jedné malé místnosti, utěsněte škvíry pod dveřmi dekami a využijte sdílené lidské teplo.

O tomto tématu se ve slušné společnosti moc nemluví, ale v krizovém plánování je prioritou. Bez vody a s nefungujícími čerpadly splachování nefunguje. Hrozí také ucpání odpadu, šíření infekcí a kontaminace.

Odborníci radí nevábné ale funkční řešení: vložte do toaletní mísy pevný pytel na odpadky (ideálně 120 litrů). Po každém použití obsah zasypte absorpčním materiálem – skvěle funguje kočičí stelivo nebo piliny. Pytel pak pevně zavažte a uskladněte mimo obytný prostor. Na mytí těla použijte zásobu vlhčených ubrousků a antibakteriální gel. Plýtvat vodou na mytí v případě totálního blackoutu by byl zbytečný hazard.

Mít doma připravený batoh pro případ rychlého opuštění bytu by mělo být standardem pro každého obyvatele metropole. Nejde jen o blackout, ale i blízký požár nebo únik plynu. Nikdy nevíte jak rychle se budete moci vrátit a zda vůbec.

Blackout není jen technická porucha, je to zkouška odolnosti celé společnosti. V prvních hodinách a dnech bude nejdůležitější lokální solidarita. Vědět, který soused má doma plynový vařič s bombou, kdo je v domě lékař a kdo naopak potřebuje pomoc s vynesením vody do schodů, je v krizové situaci cennější než vlastnictví nejnovějšího chytrého telefonu. Právě tato lidská propojení rozhodnou o tom, jakých bude vašich „72 hodin ticha“.