Článek
Čtvrteční televizní, debata na ČT 24 svedla tyto dva dohromady a bylo půvabné sledovat, jak se doplňovali.
Tématem byl pochopitelně ruský útok na Polsko, a zatímco už ve středu večer bylo jasné, že ty drony přiletěly právě z Ruska, Rajch a posléze i Konečná zarytě trvali na tom, že tomu mohlo být jinak. Přestože Rusko samo, byť neochotně a s výmluvou na omyl přiznalo, že je vyslalo, jak Rajchl, tak i Konečná opakovali svou mantru o tři roky starém incidentu, která měla dokázat, že drony a rakety posílá sama Ukrajina.
Pro mě osobně, musím přiznat, je Jindřich Rajchl obrovským zklamáním. Pochopitelně jsem věděl, že kromě chorobné žvanivosti, kterou ovšem ovládá naprosto dokonale a kromě výřečnosti, což je jeho specialita, není toho hodně co by mohl v odborné diskuzi nabídnout. Ovšem tři debaty, kterých se zúčastnil tento týden, ukázaly, že jeho schopnost a rozhled je mnohem nižší, než jsem se sám domníval. Svou nekompetentnost a nevědomost si ovšem kompenzuje arogancí a útokem na nejnižší pudy. Vlastně to není tak složité, umíchat jedovatý koktejl, když máte ty správné ingredience. Těmi pro pana Rajchla jsou: zveličování vlastní důležitosti a dokonalosti stylem „říkal jsem to už před časem“, kritika všech kolem, rádoby vlastenectví, které se už pomalu blíží hranici nacionalizmu. Tou nejnebezpečnější částí této směsi je ovšem přehlížení skutečného stavu na mezinárodní aréně a nedostatek schopnosti analyzovat hrozby, které České republice hrozí. Ty pan Rajchl a spolu s ním i paní Konečná ignorují a zlehčují.
Není snadné pochopit, jak je možné, že ti dva a strany či uskupení a koalice, které zastupují, mohou dosahovat tak vysokých předvolebních odhadů. Jak je možné, že dokáží oslovit a hlavně zfanatizovat tolik příznivců. To co se nás všech týká nejvíce je válka na Ukrajině. Ruská agrese nejen že se nezastavuje, ale hlavně má tendenci se rozpínat a testovat připravenost zemí NATO k obraně. Z pohledu Rajchla a Konečné se není čeho bát, přestože a pozor to je třeba zdůraznit, drony, které dopadly ve středu do Polska, dopadly 200 kilometrů od Ostravy, tedy od místa, kde obě tyto politické karikatury kandidují v letošních parlamentních volbách. Ta vzdálenost neznamená nic méně než to, že Česká republika se ocitá v přímém ohrožení. Pokud se ale ptáte, jaké akce by měla země podniknout co dělat, tak oba a svorně vám odpoví, že nepanikařit, jednat diplomaticky a hlavně čekat. Už neříkají nač čekat. Na Godota nebo kouzelníka. Kdo ví. Kdo vidí do jejích hlav, co se jím tam honí, když opakují, že válku na Ukrajině lze ukončit pouze jednáním, nicméně na přímý dotaz, proč tedy pan Putin k těmto jednáním nechce přijít, vám Konečná odpoví, že se máte zeptat pana Putina. A když jí připomenete, že prezident Trump se o jednání a mír pokoušel, tak vám s cukrblikem odvětí, že to nebylo jednání o míru na Ukrajině, ale že se tam řešily otázky a zájmy USA a Ruska.
Jak je možné, že tyhle šílenosti příznivci Stačilo a SPD potažmo PRO nevidí? Je v tom snad sex-appeal Konečné nebo Rajchla? To je snad jediné logické vysvětlení, protože co se týče politiky a budoucnosti, ani jeden nenabízí nic pozitivního. Paní Konečná je typickou představitelkou lumpenproletariátu, která si jede svou agendu, která ji přináší ekonomický a kariérní komfort, když oslovením sociálně slabších občanů a vhodně voleným poskytnutím naděje dostane oběť, kam chce. Pan Rajchl naproti tomu sází na rozmáchlá gesta, na elegantní vystupování a pečlivou dikci a v neposlední řadě a Auru advokáta. Všimněte si řeči těla, když hovoří. Své projevy končí často sevřením rtů, pohledem vzhůru a hlavou vzdorovitě nahoru. Na rozdíl od paní Konečné, on neslibuje formou „my uděláme“. On říká „pojďme to udělat, nedejme se“. Všechno jsou to ale pouhá slova a fráze.
Oba a stejně tak jejích strany mají pouze jeden jediný zájem. Omezit naše partnerské vztahy a tím obranyschopnost ve prospěch iluzorních mezinárodních svazků, které pokud vůbec ještě existují, tak jedou jen na půl plynu. Možná si myslí, že existuje nějaká šance společně s Ficem a Organem zaujmout pevné místo po Putinově boku a spolu s prezidenty Číny a Severní Koreje vybudovat nový světový řád. Těžko říct ale v každém případě to, co dělají, to, co propagují, není nic pozitivního ani pro Českou republiku a nakonec, ani pro zbytek Evropy. Naopak, hájí a posiluje to zájmy Ruska a tomu je třeba zabránit.
Vzpomeňte si, od roku 1989, kolikrát jste už naletěli na sliby, které dotyční nakonec nesplnili? Pokud tuto chybu nechcete opakovat, pak nevěřte těm, kteří vás chtějí okrást o bezpečí vašich domovů výměnou za levnou ropu. Například.
