Článek
Ponechám stranou otázku financí, protože v porovnání s dobou minulou, kdy vstupné stálo v rozmezí 4 až 6 korun a „trháky“ pak nepřekročily částku korun 12, jsou dnešní náklady návštěvy biografu trestuhodně vysoké. Když připočteme nějaké to občerstvení, nejedná se o lacinou záležitost.
Nicméně jinou otázkou je nabídka. A nevím jestli jsem sám, mám však pocit, že ta začíná dosti upadat. Nebudu moralizovat o plytkosti filmů. To ať laskavě posoudí divák sám. Já mám spíše pocit, že náměty a scénáře píše jakýsi počítač, podle předem nainstalovaného vzorce. Smíchá se koktejl podle požadavků doby. A vyjde hybrid, kde musí být vše podle toho, jaké je zadání.
Zvláště u hollywoodské produkce je vidět obrovská tvůrčí krize. A tak se recykluje a kopíruje, tu se přidá to, tu zase ubere ono. Nesmíme zapomenout aby to bylo vyvážené, aby tam byla zastoupena všechna etnika, aby se alespoň naznačila existence odlišné orientace. A to vše, ať nežeru, za 250 korun za lístek. A ne, aby vás napadlo, si do kina přinést vlastní pití nebo housku se salámem.
Víte, stýská se mi po časech, kdy jste z kina odcházeli se smíchem a dobrou náladou, kdy sál bouřil a tleskal. Kdy filmy dávaly alespoň nějaký smysl.
No jo no, čo bolo to bolo. A tak, jako připomenutí, když jsou ty svátky, nabízím vzpomínku na tři filmy, které vždy pobavily. Najdete je všechny na trubce, tedy na youtube a věřím že se i po létech pobavíte.
https://www.youtube.com/watch?v=gEoTSjk0j2Q
https://www.youtube.com/watch?v=Tpi9×Kg-3Lg
https://www.youtube.com/watch?v=nRn2WY645ws&t=525s
