Článek
Jindy vcelku nudný pořad, kde se neustále opakují podobná témata, který navíc slouží více k sebeprezentaci politiků než k informovanosti diváka, se tentokrát proměnil ve válečnou zónu čtyř bojovníků.
Hned v úvodu mě napadlo, že tentokrát to můj jmenovec nebude mít snadné a také bylo vidět, že není zrovna v nejlepší kondici. Stres poznáte snadno. Podle toho probíhal úvod pořadu, kde se snažil od prvních minut dostat do popředí Zdeněk Hřib. Ten se s Markem Výborným do sebe pustili s velkou energii, zatímco další pozvaný, Jindřich Rajchl v klidu seděl a s úsměvem čekal až na něj přijde řada. A čekal opravdu dlouho, což jsem moc nepochopil, protože pokud bych byl na jeho místě, po pár minutách nezájmu bych se zvedl a šel pryč. Ne uražený, ale co si musí politik hlídat nejvíce je vlastní důstojnost. A dělat někomu křoví je ztrátou času.
Pan Rajchl se rozhodl zůstat a vlastně se tak sám dobrovolně odsoudil do pozice diváka, který občas něco prohodí. A protože všichni známe pana Rajchla, že neumí odpovídat na prostou otázku stejně prostou a nekomplikovanou odpovědí, docházelo k tomu, že jej Václav Moravec přerušoval a dožadoval se konkrétní odpovědi. Prostě klasika.
Takto probíhala celá první hodina. Nezáživně, hádky Hřib versus Výborný a občas něco pronesl čtvrtý pozvaný, kterým byl Patrik Nacher. S ním souvisí moje první výtka směrem k moderátorovi. Ten totiž Nacherovi vyčítal, že ANO nezveřejnilo dosud žádná jména. Nacher odpověděl, že to není na pořadu dne a Moravec naprosto nelogicky pokračoval, že ani nepopřeli osoby, o kterých se spekuluje. Bylo vidět, že pan Nacher se divil, asi stejně jako já a řekl, že pokud nechtějí nic potvrzovat, nebudou to ani popírat.
To byla asi nejzajímavější část první hodiny a já neměl moc chuti dívat se na druhou. Pustil jsem si pokračování, tedy o něco později a to už jsem nechápal vůbec nic. Pan Rajchl tam stále seděl a dostal minimum prostoru. Ovšem pak přišlo závěrečných asi deset minut a rozjelo se cosi, co jsem ve veřejnoprávní televizi dosud neviděl. U tématu obsazení vedení sněmovny a porovnávání se senátem, Zdeněk Hřib najednou vytáhl jakýsi sešit a začal jím mávat a obviňovat pana Rajchla že něco vytuneloval a dopustil se čehosi protiprávního. Rajchl vycítil šanci dostat se ke slovu a nastala neuvěřitelná hádka a překřikování každého s každým. V tuto chvíli Moravec neměl jinou možnost než debatu ukončit a řekl bych, že k tomu dokonce dostal i z režie pokyn do sluchátek.
Václav Moravec
Jenže to má jeden háček a to je druhá výčitka směrem k moderátorovi. On měl minimálně pohrozit ukončením v okamžiku, kdy Hřib ten sešit vytáhl. Namísto toho jej nechal pět, možná více minut o tom mluvit, dosti nesouvisle a hlavně bez jakékoli souvislosti s daným tématem.
Bylo jasné, že tímto to neskončilo a neskončí. Nejprve se na novinkách objevil článek s poněkud zavádějícím titulkem o tom, jak se Rajchl předvedl, článek, který dění ve studiu popisuje stylem, jako by autorka pořad ani neviděla.
A večer v 18 hodin se na svém facebooku ozval samotný Jindřich Rajchl a bylo jasné, že celou situaci popíše tak, aby byl za hrdinu a ukřivděného.
Ve svém hysterickém projevy vyhlásil válku nejen České televizi, ale vlastně všem mediím a samozřejmě se pustil i do paní Tománkové z Primy, přičemž zapomněl na fakt, že Prima je soukromé medium a může si vést diskuze, jak je ji libo.
Nicméně je důležité uvést, že pan Rajchl, ve své sebestřednosti, si neuvědomuje, že není centrem galaxie a není oproštěn od interakcí s veřejností. Nedochází mu, že se nevyhne tomu, co prožívá Petr Fiala nebo Vít Rakušan a další politici napříč spektrem. A že má tedy pouze dvě možnosti. Buďto mlčet, anebo se bránit. A s prominutím, pan Rajchl není v pozici, kdy by si mohl dovolit mlčet. Narážím samozřejmě na ta obvinění, že někde něco vytuneloval nebo že byl toho součástí.
Tato obvinění čtu od počátku jeho kariéry. A celou dobu on k tomu mlčí. Nebrání se, nekomentuje. Zapomíná na to, že nejpopulárnější české přísloví je, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Jenže pan Rajchl mlčí. Nekomentuje a i ve večerním projevu na svém FB se omezil jen na dvě věty, že nebyl odsouzen.
To se pak ale nemůže divit, že to konkurence využije. Mlčení přece znamená souhlas. A když si nezávisle probereme osobu politika Jindřicha Rajchla, tak toho pozitivního tam moc nenajdeme.
Pan Rajchl vyhlásil mediím válku. Možná vyzve Václava Moravce na souboj. Možná svolá opět nějakou demonstraci, kde přijde těch pět tisíc lidí, kterými se na facebooku chlubí, že jej sledují. Především by si měl ale uvědomit, že za všechny problémy si může sám. Nejen za nedělní OVM. To bylo jen vyvrcholení.
Možná pana Rajchla trápí fakt, že se asi nestane ministrem. Jenže si vzpomínám, že před volbami říkal, že mu nejde o post, ale o službu lidem. Tak by se měl této službě věnovat. Nehladit si vlastní ego. Zatím toho moc pozitivního nedokázal a skutečnost, že dal své schopnosti k dispozici panu Okamurovi a jeho SPD taky v budoucnu jeho resumé nepomůže. Ale to ukáže budoucnost.
No a co dodat k samotnému nedělnímu pořadu? Pan Václav Moravec neměl svůj den. Myslím si, že jindy by si uměl poradit, hlavně s Hřibem, daleko lépe než tentokrát. Možná v tom byl pocit, že takto vyhraněným osobnostem musí nechat určitou volnost a prostor. Pokud ano, byl to omyl, protože právě ta vyhraněnost vede nejvíce ke konfliktům.
Obvinění, že media, speciálně Česká televize, slouží bývalé / dosud sloužící/ vládě jsou nesmyslná. Není snadné ukočírovat politiky, každý z nich si myslí, že je přinejmenším Šalamounův praprapra vnuk, a pokud to nejde po dobrém, musí přijít i takovýto razantní zákrok.
