Jarek Nohavica slaví 72 let

Dnes slaví své narozeniny Jarek Nohavica. Už 72 let chodí po tomto světě a jen o malý časový úsek z toho přináší pomocí svých písniček radost svým posluchačům. Tou první písničkou, kterou jsem od něj slyšel, byl popěvek „soudruh Gottwald do Ostravy písmo dluhé, napsal“.

Když mi bylo řečeno, že tento song, spolu s dalším „Když mně brali za vojáka“, zpívá na koncertech, běhal mi mráz po zádech. Bolševik udělal někde chybu, říkal jsem si a byl jsem tomu rád, protože jeho hra se slovy, jeho styl a radost, která z jeho písní číšila, to bylo tou dobou něco nevídaného. Musím přiznat, že mě například naprosto sestřelila písnička o spartakiádě. Tu sice hrál, pokud vím, pouze na soukromé akci, ale i tak to byla dost odvaha.

Díky kamarádovi Romanovi, dnes katolickému knězi, jsem se začal o tvorbu Jarka Nohavici zajímat více. Došlo mi, že jeho písničky nejsou jen laciné popěvky, ale že texty mají hluboký přesah. Ať už se jedná o srandičky jako „Až to se mnú sekne“, nebo zádumčivé balady „Divocí koně“.

Nebo o skladbu, u které z pochopitelných důvodů pokaždé mám na krajíčku.

Ale pozor. Rád bych upozornil, že nemám ambici psát Nohavicův životopis nebo obsáhlou recenzi. Důvodem pro můj blog je popřát skutečné české hudební ikoně vše nejlepší k jeho narozeninám a poděkovat za jeho tvorbu.

Jarek Nohavica přináší lidem do duší radost a návštěvnost jeho koncertů dokládá, že nenávistné akce méně oblíbených kolegů, kteří neustáli pokles zájmu, nejsou úspěšné.

A to je moc dobře, Nohavica je národním diamantem.

Takže Jarku, pokud mne potká taková čest a náhodou budete číst tento můj blog, vězte, že vám přeji do dalších let hodně zdraví, mnoho dalších krásných písniček a pevné nervy s těmi, kteří vám nepřejí. A věřte, že nás, kteří vás máme rádi je více.