Článek
A bohužel i dnes vidíme, že to, co bylo běžnou politikou pro SSSR, je stále aplikováno nástupnickou zemí, tedy Ruskem, pod vedením bývalého důstojníka KGB Vladimíra Putina. Nic se nezměnilo, hrozba trvá.
V situaci, ve které se ocitlo 21. 08 / vlastně už 20. 08 / je dnes Ukrajina. Ta se ale na rozdíl od Československa brání. A brání se úspěšně. Díky Bohu. A je třeba, aby každý, kdo může, Ukrajině pomohl Rusko porazit a vyhnat. Aby nedopadla jako Československo, které se na dlouhých 21 let ocitlo v nejtemnější temnotě.
Hodně toho už bylo napsáno o událostech z roku 1968. O zradě těch, kteří byli považováni a ctění jako bratři. A o zradě domácích politiků. Já bych rád dnes věnoval svůj blog těm, na které se zapomíná. Na rozdíl od neznámých hrdinů, kteří mají pomníky v každém menším městečku a vesnici, tito lidé jsou zcela opomenutí a snad jen jejích rodiny a pozůstali, vzpomenou. Jsou to oběti okupace. Zavraždění občané Československa, kteří zemřeli pod koly tanků anebo střelami ze samopalů okupantů.
Okupace
Jejích jména nepřipomene ani Konečná, ani Rajchl, ani Maláčová nebo Babiš a bohužel asi ani Fiala nebo Rakušan. Tak si je připomeňme zde.
