Článek
Dlouhodobým a zavedeným zvykem bylo, že zatímco na jednání v rámci EU zemi zastupuje premiér, NATO má na starosti prezident. Je to pochopitelné, protože se jedná o nejvyššího armádního velitele. Zdá se ale, že letos tomu bude jinak.
Proč?
To není tak složité pochopit. Zatímco Andrej Babiš zjevně neví, kam skočit a dost se ve své funkci topí, otěže přebírá ministr zahraničí Petr Macinka, který už ztratil veškeré morální zábrany. A proto nemohl a nemůže přejít fakt, že v případě Petra Pavla tvrdě narazil a nepodařilo se mu vnutit svého „bratra v triku“ Filipa Turka do ministerské funkce.
Petr Pavel jako prezident republiky si zachoval svůj morální kredit, neustoupil nechutnému nátlaku ani nechutným sms zprávám, a proto si vysloužil následné nepřátelské aktivity.
Je nutné nyní upozornit na důležitou věc.
Absolutně nehraje roli, jestli jste příznivec Pavla nebo ne. Jestli jste voliči opozice nebo současné nepřiznané koalice. Akce proti prezidentu republiky nemají vůbec nic společného s politickým bojem. Je to zbabělý akt pomsty, který slouží pouze k ukojení ega účastníků tohoto „spiknutí.“ Především Petra Macinky. Ať už hovoříme o omezení financí pro potřeby Kanceláře prezidenta republiky, nebo o současný spor o cestu na jednání NATO, ve všech případech se jedná o osobní vendetu. Není možné argumentovat tím, že prezident porušil nejmenováním Turka ústavu. Jednak to dost silně odůvodnil a pak skutečnost, že koalice / ano ta nepřiznaná/ nepožádala o rozhodnutí ústavní soud jednoznačně vylučuje jakékoliv námitky proti oprávněnosti prezidentova kroku. A poukazovat na to, že ústavní soudce jmenoval Petr Pavel je dětinské.
Naproti tomu odvetné kroky vlády /rozuměj Petra Macinky/ jsou pro republiku velice škodlivým aktem. Vysílají do světa signál, že se v zemi děje něco nedemokratického. Omezit jen v zahraničních cestách je nehoráznost, která omezí nejen jeho, ale i případné podnikatelské kruhy, které se zpravidla prezidentských výjezdů účastní a uzavírají důležité a užitečné kontrakty. Odstavit jej od cesty na jednání NATO zase klade otázku, kdo je vlastně nejvyšším armádním velitelem. Je pravdou, že zahraniční politiku tvoří vláda. O tom není sporu. Proto by v této době bylo asi vhodné, aby delegaci tvořil prezident, premiér a možná ministr obrany. K čemu tam má sloužit ministr zahraničí, není tak docela jasné. Jedná se totiž o summit, který zdaleka přesahuje jeho odbornost a těžko si představit, že delegáti budou nějak zvlášť zvědaví na jeho ironické a jízlivé úšklebky. Jaký projev může pronést ministr Zůna rovněž zůstává záhadou.
A premiér?
Ten samozřejmě bude mít plno práce vysvětlit, proč Česká republika odmítá / nikoliv nemůže/ dávat 5% HDP. To nebude snadný úkol, a přestože má premiér telefon na Trumpa a píše si sms s Ruttem, nemyslím si, že v tomto případě to bude nějaká velká výhoda. A tak bude mít pan Babiš co dělat, aby Českou republiku neposunul mezi země nespolehlivé, potažmo vůči spojencům nedostatečně loajální. Jeho pozice ve vládě totiž není zrovna ideální. Zatímco on sám si někde v hloubi duše představuje, že vše má pevně v rukou, tak dění na politické scéně ukazuje, že jeho pocity jsou od pravdy poněkud vzdáleny. Jelikož jeho působení ve vládě je přímo závislé na podpoře ze strany Motoristů a SPD, jsou to právě zástupci těchto stran, kteří si určují podmínky. A nejhorší je, že se tím ani netají. Jsou si tak jistí, že se ani nesnaží působit „státotvorně“. Ono o stát, pánům Macinkovi, Turkovi, Okamurovi a pochopitelně Rajchlovi nikdy nešlo. Proto se momentálně nachází země v nezáviděníhodné situaci. Navíc nejednotná opozice je cosi, co vyvolává opravdu strašidelné představy o budoucnosti.
Ale zpět k summitu NATO. Je tak důležitý a je důležité, kdo tam za Česko pojede?
Je velice důležitý stejně jako výběr toho, kdo bude Českou republiku reprezentovat. Když začala ruská agrese proti Ukrajině, pronesl Petr Fiala, že jsme ve válce. Tehdejší opozice se mu smála a lidé jako Rajchl jej uráželi. Čas ukázal, že nebyl daleko od pravdy a dnes ve válce jsme doopravdy. To, že nám nad hlavami nelétají rakety, že v ulicích nejsou nepřátelská vojska neznamená, že tomu tak není. Válka má mnoho podob. A jednou z nich je to, co se momentálně ve světě děje. Lze bez nějaké větší nadsázky říct, že mezinárodní společenství a jeho spojenecké svazky se rozpadají. Drží pohromadě takříkajíc jen na vlásku, a co se týče NATO, není v tuto chvíli stoprocentním garantem míru, jak bylo zamýšleno. USA /štěstí, že se nenašel dosud politik, který by po vzoru Slovenska nutil používat název SSA/ se díky prezidentu Trumpovi vydaly cestou svých vlastních ekonomických zájmů a to, co se děje spojencům, je moc nezajímá. Hlavním cílem jsou dolary.
Evropa sama, třebaže s Kanadou není v této chvíli schopna svou bezpečnost garantovat. A pokud jednotlivé země nebudou ochotny plnit finanční závazky, může snadno dojít ke kolapsu. Proto je letošní summit NATO snad tím nejdůležitějším v jeho dosavadní historii. Evropa je ohrožená blízkostí válečného konfliktu na Ukrajině, ale i na Blízkém východě, protože ten zase tak daleko není. A jak už víme, iránské rakety mají schopnost doletět hodně daleko. I diky těsné spolupráci s Ruskem. Evropu ale ohrožuje i ekonomická nejistota válek. Vidíme to na provokacích například ze strany Maďarska. Vidíme to na postoji Španělska, Itálie a částečně i Francie. Ano, jsme ve válce a hrozí, že dojde i na ty drony a rakety. Za této situace musí NATO, ale i EU přijít s něčím, co může eliminovat rizika. Proto je letní setkání v Turecku velice důležité. A pro Českou republiku je důležité, kdo tam pojede a jak silné budou jeho projevy.
Napsal jsem, že nejlépe by bylo, kdyby delegaci tvořil Petr Pavel s Andrejem Babišem a možná ministrem obrany Zunou. Babiš by vysvětloval ty peníze a Petr Pavel by představil pozici země z hlediska závazků vůči spojencům. Takové složení delegace by v očích spojenců mohlo pověst republiky upevnit.
Nicméně nabízí se i jiná varianta. Totiž že prezident Petr Pavel nechá Babišovi a Macinkovi vymáchat „čumáky“ v tom hnoji, který nakydali. Jsem ale přesvědčen, že Petr Pavel je státník, který není veden myšlenkou odplaty, jakkoliv by byla sladká. Jsem si jistý, že nejvyšším Pavlovým zájmem je dobro České republiky a bezpečí země i občanů. A proto doufám, že podnikne veškeré kroky, aby se summitu mohl zúčastnit.
