Článek
Obecně je vysvětlení poměrně prosté. Komunisté potřebovali přitáhnout po roce 1968 lidi na svou stranu, ale poučili se a pochopili, že pouhé vnucování tu nepomůže. A tak do svých služeb zakoupili nadané tvůrce a scenáristy s jediným úkolem: vytvořit díla, která ponesou ideologické poselství, ale udělají to tak, aby to bylo podprahové.
Byl to ďábelsky geniální úkol. Vznikla tak Nemocnice na kraji města, kde v jakési okresní nemocnici si poradí i s tím, co by nezvládlo nejmodernější pracoviště. Vznikla Žena za pultem, která popisovala naprostý opak toho, co občan zažíval v obchodech. Na obrazovkách se objevila Plechová kavalerie, to aby divák viděl, jak složitá je cesta, než se chléb vezdejší dostane na jeho stůl.
To ovšem byla „jen zábava“. Dostat diváka do svých řad, k tomu režim potřeboval tvrdé tvůrčí jádro. A tak vznikl Nejmladší z rodu Hamrů, který jasně ukázal, jak výhodná byla kolektivizace, či Muž na radnici, kde uvědomělý a rozhodný starosta postaví celé město vzhůru nohama a v době, kdy se samoobsluha stavěla i deset let, dokázal nové sídliště postavit za jedno volební období. A pak bylo třeba ještě přitvrdit a nastoupil Pláteník z Okresu na severu. Osobně tento seriál miluju ze všech nejvíc. A upřímně se divím, že jej ÚV KSČ vůbec pustil na obrazovky. Totiž tak otevřeně ukázat /neslušné slovo – autocenzura/, který vládl v socialistické republice, to bylo k neuvěření. A vše pochopitelně řešil s grácií a otcovským pochopením a starostlivostí předseda Pláteník, který dokázal i odstaveného ředitele chemičky vrátit do funkce, a dokonce jako bonus umožnit odpuštění bývalému redaktorovi, který neunesl tíhu let 1968–69 a zakolísal.
A vrcholem toho všeho byl Honzík Zeman, major kriminálky, před kterým se třásly všechny protisocialistické spolky na planetě. Sice on sám nebyl součástí StB, ale v úzké spolupráci likvidovali nepřátele jedna radost.
Ale zpět k podstatě mého článku.
Proč mám v těchto seriálech zálibu a proč na ně diváci tak rádi vzpomínají?
Zkuste je porovnat se současnou tvorbou. Je kostrbatá, těžkopádná. U hlavních postav často nevíte, zda jsou kladné, či záporné; autoři to mění podle potřeby. Děj je zmatený a nelogický. A herci?
Tak to je ten největší problém. Vzpomeňte si, že do těch propagandistických blbinek dokázal režim dostat opravdové hvězdy. A přestože to byly osobnosti, kterým režim rozhodně nevoněl, odvedly dokonalou práci, takže divák se necítil „ošizen“. Z mého pohledu jsou dnešní herci pouhými recitátory textu. Jen málokdo opravdu vyniká a z nejmladší generace je zapamatovatelné pouhé minimum. Nemyslím si, že by neměli talent. Je ovšem likvidován nekonečnými seriály, kde není třeba vykreslit hloubku postavy nebo děje.
A netýká se to jen seriálů. Kvalita filmové produkce je opravdová tragédie pro zemi, která dala světu Menzela, Formana, Chytilovou, Herze, Vorlíčka, Vávru, Friče a další a další hvězdy. Která dala světu novou vlnu. Mladá generace tvůrců jako by se zalekla možností svobodné tvorby a točí se jen v kruhu. Bludném kruhu.
V tomto směru je pro mě obrovským zklamáním Jan Hřebejk, který po skvělém startu najednou upadl do podprůměru a vstoupil na půdu, které nerozumí. Tedy do prostoru seriálové detektivky.
To srovnání tehdejší a dnešní tvorby vypadá pro současnost velice tragicky. A také to tragédie je, protože před novinkou dá divák stále přednost staré osvědčené klasice, přestože se jedná o propagandu. To už dnes ale nikdo nevnímá. Divák se chce bavit. A v dnešních filmech a seriálech nenachází následovníky Menšíka, Kopeckého, Sováka, Kemra, Moučky, Hrušínského, Větrovce, Třísky, Štěpánka, Šafránkové, Medřické, Maciuchové, Zázvorkové, Bohdalové či Janžurové a mnoha dalších, které i po desítkách let vidíme s nadšením a vychutnáváme si jejich herecký kumšt.
Dnešní tvorba je poplatná hektické době. Natočit co nejvíc za co nejmíň. Kvalita není vyžadována.
Ale abych nekončil úplně depresivně, naděje tu je. V podobě režiséra Jiřího Stracha, který se naštěstí nenechal zlákat možností rychlého výdělku a trvá na poctivě odvedené práci. Proto jsou jeho filmy a seriály lahůdkou a přehlídkou skvělé režisérské a herecké práce.
