Článek
To je okamžik, na který se snad nikdo nemůže připravit. I když víte, že je nemocná. Vážně nemocná, že má vysoký věk a prognozy jsou více než špatné, v okamžiku, kdy najednou odejde, je to, jako by se zastavil celý svět. A je úplně jedno, že máte svou vlastní rodinu, kterou milujete. V tomto okamžiku pro vás vše končí.
Maminka je více než cokoliv jiného. Více než kdokoliv jiný. A teprve v okamžiku jejího odchodu si uvědomíte, kolik toho zůstalo nevyřčeného. A najednou vám hlavou probleskne, že zrovna včera jste jí chtěl /a/ zavolat, ale nechal / a/ jste to na další den. Na den, který už nepřijde.
Ta moje maminka odešla před 17. lety. A každý rok v tento den si uvědomuju, že ta bolest, ta prázdnota není vyplněna. Stále čekám na její hlas, na její pohled a úsměv, i když vím, že nepřijde.
A také si uvědomuju, že toto čeká každého z nás. A málokdo si uvědomuje, že tento okamžik nastane a nedokáže svou mámu prostě obejmout a říct jí „mám tě rád“ Tři prostá slova, která jsou pro všechny maminky na světě tím nejkrásnějším zvukem, které chtějí slyšet. A tak tu dnes sedím, a prosím všechny, kdo mají svou mámu naživu, neváhejte. Řekněte jí, jak moc ji máte rádi. Jak moc vám na ní záleží. A jak moc si vážíte všeho, co pro vás udělala.
Snad jsem vás moc neotrávil. Ale myslel jsem tyto řádky upřímně.
