Článek
Že první dva díly měly vysokou sledovanost se nedá popřít, ale že by se jednalo o megahit, o tom se dá s úspěchem pochybovat. Už po dvou epizodách můžeme totiž téměř s jistotou konstatovat, že seriál nepřináší nic nového ani objevného. Naopak, točí se na, pro českou krimi tvorbu už typických, stereotypech.
Místo zločinu Zlín Holub, Bareš, Schneiderová a Mohylová
Tým vyšetřovatelů tvoří nabručený vedoucí, který soupeří s kariéristickou podřízenou a dvěma potřeštěnými kriminalisty. A nad nimi všemi je šéf, podle popisu ne moc bystrý o to více, ale vyděšený z toho, co všemu řeknou ti nahoře, a tak vše probíhá po vzoru zákona padajícího… víte čeho.
Navíc major Ptáčník, kterého hraje Radek Holub, má zřejmě nějakého kostlivce ve skříni z minulosti, což se projevuje zjevnou obavou nad propuštěním zločince, kterého před léty do vězení poslal.
Tolik ve stručnosti, o čem to vše je
Kladem seriálu prozatím je, že případy jsou uzavřené, to znamená, že tvůrci nepropadli modernímu trendu rozdělit jeden případ do několika epizod. Ovšem daleko horší a tím pádem i viditelnější jsou zápory.
Především se jedná o herecké výkony. Je to vidět hlavně u Radka Holuba. To je totiž tak vynikající herec, že to, jak je režisérem veden, se rovná těžkému zločinu. Není jasné, jak jeho postavu pochopit. Mrzout, bručoun nebo prohnilý a proradný gauner? Arogantní kariérista? Všechny možnosti jsou ve hře a to rozhodně nevede k potřebnému napětí v ději. Naopak, divák se musí cítit zmateně nad tím, kdo vlastně bude jeho oblíbencem. Chování hlavní trojice Holub - Bareš - Schneiderová mnoho obliby nevytváří. Zbývá tedy dvojice benjaminků v týmu. Jenže neustále nabroušená Andrea Mohylová ani Daniel Krejčík jako nerozhodný zmatkář, který je chvíli gay a chvíli v tom nemá jasno, nemají čím zaujmout a srdce diváků si získat.
Místo zločinu Zlín Radek Holub, Andrea Mohylová, Daniel Krejčík
A to diváky ještě čekají díly, které bude režírovat pan Hřebejk, jeho představa kvalitní detektivky je tristní, což prokázal například v Případu pro exorcistu nebo Místě zločinu Plzeň.
Detektivky a kriminální příběhy se těší velké oblibě. Zaslouženě. Nicméně je třeba vzít v úvahu otázku naturelu diváka. Česká republika není ani Skandinávie, ani Británie, ani Francie. Český divák je zvyklý na něco jiného, jiný styl vyprávění. Jiný, než nabízí Místo zločinu Zlín a některá podobná díla. Pro českého diváka je mnohem přitažlivější a srozumitelnější vyprávění ve stylu Malého pitavala, Prvního oddělení nebo policie Modrava. Tedy příběhy, kde zločin vyvažuje humor a vše je vyprávěno lehkým jazykem. Divák není odváděn od děje politikařením nebo nějakými zákulisními pletichami. Toho má každý dost v reálném životě.
To že se nemýlím, dokládá jednoduchá statistika v podobě množství repríz mnou jmenovaných seriálů v porovnání s reprízami těch, které sledují vlnu temných kriminálek skandinávského vzoru. Zatímco obsah pitavalu, Modravy nebo hříšných lidí je každému znám i po mnoha létech, o čem bylo místo zločinu Plzeň, si vzpomene málokdo.
Myslím, že hlavně Česká televize by si měla toto vzít k srdci a věnovat se tvorbě, která divákům přinese oddech, pohodu, humor, a ne bolest hlavy.
