Článek
Každá připomínka druhé světové války je pro mě spojena s bolestí nad ztrátou blízkých, kteří byli zavraždění v koncentračních táborech. Přestože jsem je neměl možnost osobně poznat, či snad právě proto, mi byli o to bližší a jejích zbytečná smrt nepřestává bolet.
S úlevou nad tím, že je to pryč, každým rokem touto dobou vzpomínám na všechny zavražděné i padlé, na všechny, kteří obětovali životy v boji s nepřítelem. Vzpomínám i na ty, kteří do válečné vřavy nešli dobrovolně, ale byli tam nahnání válečnou mašinerií, jak ostatně kdysi zpíval Karel Kryl..
Proto jsem opravdu silně znechucen tím, co se děje letos při oslavách 80. výročí ukončení druhé světové války. Skoro to chvílemi vypadá, jako by šlo o sportovní utkání, kde je důležité, kdo kam přišel jako první..
Ne, vážení přátelé i nepřátelé. To kdo kde přijel dříve opravdu není podstatné. Hlavní je, že se povedlo ukončit léta hrůzy a nepředstavitelného utrpení. To, co následovalo poté, je samozřejmě druhá věc a myslím, že politici by se měli trošičku zamyslet nad některými výroky.
Nelze zpochybnit podíl SSSR a Rudé armády. Opakuji: SSSR a Rudé armády. Nikoliv tedy jen jedné části svazu ale celé země. A stejně tak nelze zpochybnit podíl spojenců, bez kterých by a tady buďme upřímní, Rudá armáda měla velké problémy v zásobování i logistice.
Byla to obrovská koalice zemí, které se spojily proti zlu a její vítězství by mělo být hlavním cílem oslav. Nesmíme zapomenout, už proto, co se děje na Ukrajině. To memento musí být zachováno. Ve jménu mrtvých, kteří padli za nás živé. A vůbec nehraje roli, jakým jazykem mluvili, jaké vlajce se klaněli nebo jakého Boha ctili.
Takže 8. 5. 2025 poděkuji všem těm, co padli pro to, abychom žili. A v myšlenkách budu i s těmi, kteří museli pod hrozbou smrti pro ně i jejích rodiny narukovat do Wehrmachtu a padli za šílence s knírem.
