Článek
Vážený pane premiére,
jakožto příslušník tohoto národa, jakožto obyvatel této země, obracím se na vás s úpěnlivou prosbou, která je vedená opravdu upřímnou snahou o změnu k lepšímu pro celou naši zemi, její občany a tím myslím i vás osobně.
Pane premiére, prosím vás snažně, už nikdy nepředstupujte před lid s jakýmkoliv projevem, který bude veden takovou měrou sebestřednosti a neúcty k lidem, občanům a voličům, jako jste to udělal včera večer.
Chápu, že volby jsou za dveřmi a vy víte, alespoň poradci vám to musí dávat najevo, že vaše vláda je na tom bídně až mizerně. Chápu, že odcházet od koryta jako spráskaný pes, se ve vašem CV nebude vyjímat zrovna zářivě a chápu, že podniknete vše, abyste se u moci udržel, nicméně, zneužít k tomu vánoční čas takovým způsobem, jakým jste to udělal, je neomluvitelné.
Pane premiére, občané nepotřebují plané sliby a fantaskní prognózy. Občané nepotřebují chlubení vůdců, doplněná polopravdami o tom, jak se vše daří k téměř k naprosté dokonalosti. Občané rovněž nepotřebují kecy o blbé náladě, kterýžto termín vznikl v jiné době a měl také jiný význam. Občané nepotřebují slova šroubovaná a málo srozumitelná. Občané chtějí pravdu a plán.
Namísto toho, co jste v onom projevu předváděl, bylo by mnohem čestnější říct: „Milí spoluobčané, jsme sice tam, kde záda přicházejí o slušné pojmenování, ale mohu vám slíbit, že udělám pro zlepšení vše, co bude v mých silách“.
Z celého projevu nebyla cítit rozhodnost k činu a akci. Namísto toho, jste celý čas věnoval výzvám k národu. Jakoby to byl právě on, kdo za vše co se děje mohl.
Takže pane premiére, už opravdu dost. Hovořil jste o obchodnících se strachem, avšak jste to vy, kdo jím dává munici k obchodování.
Je mi líto, nemohu hovořit za všechny, ale mou důvěru jste včerejškem naprosto ztratil.
