Článek
Dovolte mi tedy, abych vám připomněl text slibu, který jste složil do rukou prezidenta republiky a jeho prostřednictvím celé České republice. Ten text zní:
„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“
Skutečnost, že cítíte skoro až patologickou nenávist vůči současnému prezidentovi, vás nezbavuje toho, co jste slíbil a stvrdil svým podpisem.
Od okamžiku zvolení a delegování do funkce řešíte jen své osobní priority. Chod země necháváte na svých podřízených, tedy na ministrech, o kompetentnosti některých z nich panují důvodné pochybnosti. U některých ministrů – a je namístě jmenovat konkrétně Petra Macinku či Oto Klempíře – zase převládá nabobtnalé ego a pomstychtivost ve spojení s nedostatkem odborných znalostí.
Zmatená rozhodnutí jsou znakem vládní politiky pod vaším vedením a dovolte mi také připomenout, že tím, že své ministry necháte dělat si, co chtějí, se nezbavujete odpovědnosti za výsledek. Zvláště v okamžiku, kdy hrozí, že tím výsledkem bude a je celospolečenský chaos a propad.
Pane premiére, je po volbách a situace je zcela jiná než tehdy, když jste křepčil na italskou odrhovačku „Sarà perché ti amo“ a radoval se, jak jste to té pětikoalici nandali.
Je už téměř nejvyšší čas ukázat, že to vítězství bylo zasloužené a že máte právo Českou republiku vést.
Vím, že to není snadná práce, a Bůh je mi svědkem, že obdivuji každého, kdo má odvahu se do toho pustit, protože já bych tu sílu neměl. Také chápu, že jako na matadora české politické scény už možná na vás doléhá únava z veřejné služby a také ze soukromých starostí a problémů. Tomu všemu rozumím, ale dal jste se do boje.
Vaše volební kampaň způsobila pád vlády, která měla potenciál růstu a prosperity. Ne rychle a ne bezbolestně, ale postupně. Vyhráli jste, tak si prosím uvědomte toto vítězství. Petr Fiala už ve funkci není, stejně jako jeho ministři. Přestaňte je neustále omílat a brát si je jako omluvu pro neschopnost vlastního kabinetu.
Přestaňte útočit na prezidenta republiky, protože je lež, že je lídrem opozice. Vy sám moc dobře víte, že vzhledem k pravomocím jím být nemůže, i kdyby chtěl. Přestaňte naříkat nad tím, že nejste oblíbený, ale dělejte něco pro to, aby se to změnilo.
Hlavně ale, pane premiére, začněte konečně naplňovat svůj slib. A pokud cítíte, že k tomu už nemáte sílu, udělejte ten jediný správný krok. Odstupte. Podejte demisi. Jen nenechte zemi napospas hazardérům a pokrytcům.
