Článek
Občané si dosud neuvědomili a ani se nikdo nijak zvlášť nesnaží jim vysvětlit, že demokracie, prosperita a následný případný blahobyt jsou úzce spojeny se zodpovědností, se kterou volí své zástupce v parlamentu a vládě. Že tato volba nemůže být založena na osobních sympatiích či sex-appealu. A už vůbec ne na slibech vyřvaných do mikrofonu na demonstracích.
Od roku 1989, respektive 1990, vidíme, že politická scéna a její představitelé se zacyklili v určité formě, kdy se stále protáčejí jedny a ty samé osoby a stále tytéž subjekty s drobnými úpravami. Na žádné úrovni se neprofilují nové tváře, nové osobnosti. I ty bouře ve stranách, které ve volbách propadly, jsou ve skutečnosti jen lehkým vánkem, protože do čela se nikdy nedostává skutečně nová síla a energie.
Proto se mohlo stát, že poslední volby do Poslanecké sněmovny vyhrála prapodivná koalice subjektů, které si začínají „parcelovat“ republiku a moc v ní.
Je mrazivé vidět, jak dění v zemi dramaticky připomíná film Kladivo na čarodějnice, kde nedostudovaný právník Jindřich František Boblig z Edelstadtu, povolaný vrchností k vyřešení problému s čarodějnicemi, region bezohledně ovládl a systematicky likvidoval jednoho po druhém. Každého, z něhož mohl mít zisk, ale hlavně každého, kdo mu mohl škodit. A špatně mohla nakonec dopadnout, pokud by včas neodjela, i samotná hraběnka de Galle, která jej pozvala.
V současné vládě je několik takových Bobligů. Jejich klony jsou i ve Sněmovně a systematicky omotávají svou pavučinou zla celou společnost.
Vláda, která nevládne. Vláda, která se jen prezentuje. V televizi, na sociálních sítích. Vždy pečlivě upraveni, jistě i navonění. Hlavně jim ale není možno klást konkrétní otázky. To pak začne vykrucování se a hlavně snaha odpovídat na něco, nač nebyli vůbec tázáni.
Nad tím vším by bylo možno mávnout rukou, pokud by se světový řád nezačal v posledních letech hroutit. Bohužel vláda Andreje Babiše tuto skutečnost odmítá brát na vědomí. Žene republiku do chaosu izolace. Mezinárodní politické kolbiště není okopávaná na písečku před panelákem a to, že se premiér pětkrát sešel s Trumpem a že byl v budově CIA, jej nedělá neprůstřelným. A je velká pravděpodobnost, že se za několik dní natvrdo přesvědčí, že ty úsměvy, kterými jej obdarovávali před summitem NATO, jsou najednou pryč a on bude čelit tvrdé realitě mezinárodního politického bitevního pole. A nikoho nebude zajímat jeho uplakaná argumentace.
Od nástupu nové vlády do funkce uplynulo jen pár měsíců a země je v chaosu, v jakém dosud nebyla. No, možná v podobném ano, ale vzhledem k celosvětové krizi je to tentokrát hodně vážné. Zahraniční politika je zmatená. Ekonomika nemá jasný směr a samotná paní Schillerová už na otázky odpovídá se stále zamračenějším výrazem ve tváři. Obrana neví, kudy kam. Mezinárodní smlouvy a závazky jsou ohroženy.
To vše se dá vlastně napsat zcela jednoduše. Vláda nemá koncepci vládnutí. Pravděpodobně se v ní utvořily frakce, které se perou o moc a vliv. Andrej Babiš jako předseda nemá rozhodující moc a je zcela pod vlivem koaličních partnerů, kteří se ukazují jako koaliční upíři. Situace kolem prezidenta republiky je, myslím si, dostatečným důkazem.
Zkrátka a dobře, tahle vláda musí skončit. Česká republika si nemůže dovolit pokračování takovéhoto zmatku. Jakkoliv považuji předčasné volby za krajní řešení, v tomto okamžiku se země na ten kraj dostala.
Problémem ovšem je, že demokratická opoziční koalice přestala po volbách existovat. ODS, TOP 09 a KDU-ČSL jsou stínem toho, čím byly dříve. Po dřívějších zkušenostech i vzhledem k současnému chování si neumím představit, že by někdo dobrovolně spolupracoval s Piráty. A STAN? To je jediná strana, která má potenciál. A má i důvěru, o čemž svědčí různé průzkumy. Jenže to nestačí. Zatím.
Přesto je situace natolik tragická, že tuto vládu si země nemůže dovolit. Je tedy na všech demokratických politicích, aby přišli s řešením, které vyvede republiku z ohrožení, do kterého se řítí.
A v neposlední řadě je nutné bránit prezidenta, protože nad ním se stahují mračna. Vládní koalice nepřipustí, aby nejvyšším ústavním činitelem byl někdo, kdo je připraven demokratické směřování chránit, kdo neúnavně pracuje pro Českou republiku a není hnán osobním prospěchem.
Česká republika patří mezi západní demokracie. Jakýkoliv odklon směrem na východ je nepřípustný.
Související odkazy :
