Článek
Můj názor je utvořen především mým celoživotním přesvědčením, které v této souvislosti rád cituji.
To přesvědčení a postoj zní:
Je mi naprosto jedno, kdo, co, komu, kam, kdy a jak strká, pokud si k tomu nevyhlédne mou maličkost. Nezajímá mě proto a ani nezkoumám, jakou sexuální orientaci preferuje kdokoli, kdo se objeví v mém okolí. Zde platí ovšem výjimka v podobě slečen, žen a dam, které svým vnějším i vnitřním půvabem zalahodí mému oku a duši. V takovém případě se vždy pokouším, velice decentně, zjistit, zda by byly přístupné jakémusi drobnému flirtu. V naprosté mravopočestnosti ovšem, protože jsem šťastně ženat a svou ženu miluji více než svou vlast.
Z uvedeného tedy jasně plyne, že jakýkoliv odpor či nechuť vůči jinak sexuálně orientovaným lidem necítím. I na dotaz, zda by měli mít možnost adoptovat a vychovávat děti, odpovídám vždy jednoznačně, že ano. Stejně tak nechápu prezentované důvody, proč by své partnerství nemohli nazývat manželstvím a celkově, proč by nemohli požívat všech výhod, které manželství přináší.
Jinou věcí je můj vztah k Pride festivalům. Není odmítavý. Nicméně spíše nechápu jejich pointu. Abych byl přesný, nechápu, proč, pokud se má jednat o ukázku společnosti, že se jedná o normální spoluobčany, se na těch festivalech prezentují pro veřejnost těžce stravitelnou formou. Působí to prvoplánově, násilně, a to se nevidí rádo.
Chápu to tak, že cílem organizace těchto pochodů, které jsou součástí akcí napříč planetou, je upozornit na existenci a touhy spoluobčanů, kteří se nevejdou do „kolonky normální“. Přitom co je normální a co je nenormální, je velice nespecifikovatelné. Ovšem to, že se nevejdou do škatulky většinového pohledu na normálnost, neznamená, že by mělo docházet k sebemenší diskriminaci, a naopak to, že většinová společnost nechápe tuto odlišnost, neznamená, že by mělo docházet k vynucování formou norimberských trychtýřů.
Pokud by se jednalo o akci typu berlínské Love Parade, která už bohužel byla nahrazena jakýmsi Rave festivalem, našlo by to, myslím si, daleko větší pochopení u majoritní společnosti. Nicméně pokud organizátoři chtějí preferovat pozornost na prezentaci své sexuální orientace, budiž jim to přáno. Ovšem v tom případě si nedokážu vysvětlit, proč tolerují a neumí se vymezit proti zneužití festivalu propalestinskými extremisty.
Na jedné straně se uvádí, že festival je přehlídkou různosti a především tolerance a lásky, a na straně druhé jsou jeho součástí šiřitelé nenávisti podporující ty, kteří by s obrovskou chutí, zadostiučiněním a nadějí, že za svůj čin budou v ráji odměněni 72 pannami, každého jednoho příslušníka LGBT komunity zavraždili. Anebo alespoň do krve zbičovali.
Je to možná poprvé, co souhlasím s výrokem Radka Vondráčka z ANO, který řekl, že došlo k mnoha změnám v přístupu vůči členům LGBT komunity, a stále jim to nestačí. LGBT komunita v České republice nečelí žádné diskriminaci, a pokud jsou její členové terčem šikany, mají veškeré právo se bránit. Kromě jediného. Úřednímu šimlu a byrokracii se nevyhne žádný občan. A tak i oni by se měli obrnit trpělivostí a netlačit tak moc na pilu.
Takže jak jsem napsal v úvodu, nezajímá mě orientace, ale to, jak se lidé chovají. A jakým způsobem chtějí naplnit své touhy a požadavky.
1/ Manželství pro všechny… ANO
2/ Adopce dětí, vlastních i cizích… ANO
3/ Karnevaly různorodosti… ANO
4/ Přehlídka bizarností včetně sexualizovaných kostýmů… pouze v uzavřeném prostoru bez přítomnosti dětí
5/ Explicitní ukázky intimních vztahů… pouze na uzavřené akci pro zájemce a bez přítomnosti dětí.
