Článek
Hrdinně se postaral, aby už naše zákonodárné centrum více nehyzdil ten žlutomodrý „hadr“ Sice nenašel odvahu na žebřík vyšplhat sám, ale držel jej a to se také počítá. Takže, jak okamžitě radostně komentují hrdí patrioti, Česká republika opět patří Čechům. Ovšem radost jím zkazili ti vlastizrádci z ODS, STAN a od Pirátů, kteří během několika málo minut z oken a na balkony ukrajinskou vlajku vrátili.
Trošku mi to připomíná dětské hry, rozšlapané bábovičky a podobné naschvály.
Ne, Česká republika opravdu nemá nic důležitějšího na práci než se tahat o vlajku. Před nedávnem jsem na toto téma napsal článek. Můj názor je jasný. Prezentace ukrajinské vlajky jako symbolu podpory napadené země, je správným a potřebným krokem. To, že Česká republika tento krok udělala, svědčí, že se postavila na stranu oběti a že dala před celým světem najevo, že agresorovi se nesmí ustupovat. I za cenu toho, že nás Rusko pak označilo za nepřátelskou zemi. Což je vlastně čest.
Je tady ale další aspekt. Jak dlouho má ten symbol na státních a veřejných budovách viset? A tady se už dostáváme do prostoru účelnosti. Jestli totiž není kontraproduktivní dlouhodobá výzdoba. Protože svou pozici země dala najevo jasně a nejen symbolicky. Hlavně materiálně a finančně. Což je nejdůležitější. Je tedy symbol ukrajinské vlajky ještě stále nutný? Je potřebný? A existuje nějaká jiná varianta?
Na tyto otázky jasnou odpověď nemám. Napadají mě sice možnosti ovšem nejsem heraldik ani znalec symboliky, takže netuším, jestli by byly přípustné. Co ale vím je to, že pokud by mělo být rozhodnuto o sejmutí ukrajinských vlajek, mělo by k tomuto kroku dojít způsobem důstojným, protože ukrajinská vlajka opravdu není kus hadru. A měl by takový krok být doprovázen ujištěním, že se nejedná o oslabení podpory země, která čelí barbarskému a nelidskému útoku z Ruska.
Jenže Česká republika se po volbách ocitla v situaci, kdy nikdo, a tedy ani ukrajinští přátelé neví, jaký bude další vývoj. Na pozici ministra zahraničí se tlačí člověk koketující s nacismem, v čele sněmovny usedl zase politik s rasistickými choutkami no a vládu bude sestavovat člověk s temnou minulostí a nejasnou přítomností.
Odstranění vlajky z budovy sněmovny proběhlo způsobem nechutným, odporným, urážejícím a – to je pouze moje soukromá poznámka – zasluhujícím pár pohlavků tomu, kdo to zorganizoval. Bylo jasné, že k tomu dojde. Nikdo si nemohl dělat iluze. Ale že Tomio San, nenajde v sobě alespoň minimální dávku slušnosti, aby to udělal s respektem, to není nejlepší vizitka. A naznačuje to blížící se mračna.
Proto musím jednoznačně napsat, že jsem vděčný STANu, ODS i Pirátům za to, že neváhali a okamžitě tu vlajku na budovu sněmovny vrátili. A přestože, jak jsem napsal v úvodu, se jedná o bábovičkovou válku, bylo nutné dát najevo, že noví vůdcové to nebudou mít snadné.
Že pokud si Okamura, Rajchl a podobní, mysleli, že jím vše bude procházet, že si sněmovnu zprivatizují tak že se hluboce mýlili.
Zdroje:
