Článek
Dětství v sirotčinci
Vlastním jménem Gabrielle Bonheur Chanel se narodila v roce 1883 v městečku Saumur jihozápadně od Paříže jako druhá dcera podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Jeanne Devolle. Když jí bylo dvanáct let, maminka zemřela a otec sám dále nezvládl pečovat o ni a další čtyři sourozence. Syny poslal pracovat na farmu a dcery včetně Gabrielle putovaly do klášterního sirotčince a následně do klášterní školy. Během letních prázdnin jezdila Gabrielle za svojí tetou, která vlastnila obchod s oděvy, naučila ji šít a předznamenala tak její budoucí kariéru.
Krejčovina a zpěv
Po škole začala pracovat u tety v pánském krejčovství ve městě Moulins, kde začala dostávat první komplimenty od mladých mužů. Zde si poprvé uvědomila svoje charisma a vliv na muže, čehož v budoucnu mnohokrát využila ve svůj kariérní prospěch. Po večerech si přivydělávala zpěvem v místním kabaretu a dojížděla vystupovat také do lázní Vichy. Při vystoupeních tak přišla ke svojí legendární přezdívce díky oblíbené písni o ztraceném psíkovi Coco (miláček).
Osudové setkání se dvěma muži a cesta na vrchol
Právě ve Vichy se setkala s osudovým mužem č. 1 a stala se jeho milenkou. Byl jím dědic textilní firmy a chovatel koní Etienn Balsan, který mladou Coco uvedl do vysoké společnosti, takže už nemusela tvrdě pracovat a žít v nuzných podmínkách. Za nějaký čas poznala Balsanova přítele, muže č. 2 a svojí životní lásku, anglického diplomata a majitele dolů Arthura Capela. Capel jí v Paříži pořídil byt, společně s Balsanem ji bohatě sponzorovali a Coco si tak mohla dovolit začít plnit své módní sny a v roce 1910 otevřela obchod s vlastními klobouky. Úspěch obchodu byl veliký a Coco rozšířila sortiment o společenské šaty i volnočasové oděvy. Za stálé podpory Capela expandovala do dvou francouzských letovisek, kde otevřela další butiky a stala se plnohodnotnou módní návrhářkou a první ženou, která navrhovala kolekce pro ženy. Do její veškeré tvorby prosakovala její silná emancipace, ačkoliv po celý život potřebovala i obdiv a podporu mužů, bez kterých nemohla žít.
Byla jsem sirotek bez domova, bez lásky, bez otce a matky. Moje samota mě vybavila komplexem nadřazenosti, nuzný život mi dodal sílu a pýchu, chuť vyhrávat a touhu po velikosti. A když mi přinesl dost elegance a přátelství Stravinského či Picassa, nikdy jsem si nepřipadala hloupá nebo podřadná. Proč? Protože jsem věděla, že s takovými lidmi kolem sebe člověk uspěje
Jednoduchost, praktičnost a originalita
Coco byla průkopnicí přechodu z nepohodlných, složitých a zdobných rób s korzety, které si ženy často nemohly ani samy obléci, na jednoduché, praktické a ženské modely. Vymyslela žerzejové košilové šaty bez korzetu převázané pouze páskem v pase nebo na bocích, zkracovala délky, nechávala ženám vůbec poprvé vyniknout odhalená kolena a později představila světu její legendární „malé černé“ šaty.
Inspirovala se také v šatnících svých četných milenců a oblékla tak ženy poprvé do kalhot a třeba i námořnických triček. Sama svoje modely nosila a propagovala a působila doslova módní revoluci. Dokázala přinést módu aristokratů všem ženám všech vrstev a prosazovala, aby se ženy oblékaly svobodně a líbily se hlavně samy sobě. Zabodovala i s účesem - nosila krátké mikádo a tento účes proslavila a inspirovala mnoho žen, aby jej nosily.
Autonehoda, konec osudového vztahu a lovení mužských trofejí
Rok 1919 přinesl Coco bolestnou ztrátu a šrám do konce života. Arthur Capel měl autonehodu a nepřežil ji. Byl v té době sice ženatý s jinou, ale nekonvenční Coco s tím problém neměla a stále s ním udržovala milenecký poměr, přičemž zdaleka nebyla jeho jedinou milenkou.
Arthurova smrt pro mě byla strašná rána. Když jsem ho ztratila, přišla jsem o všechno. Musím přiznat, že to, co následovalo, nebyl šťastný život.
Coco se nikdy neprovdala, ale její vášeň pro muže a jejich lov jí zůstala navždy. Nadále se obklopovala vlivnými milenci a přáteli. Mezi její blízké patřili např. malíř Pablo Picasso, ruský velkokníže Dmitrij Romanov, básník Pierre Reverdy, vévoda z Westminsteru Hugh Grosvenor, hudební skladatel Igor Stravinskij, žurnalista a designér Paul Iribe nebo sir Winston Churchill.
Na skok do parfumerie
V roce 1920 se Coco rozhodla vstoupit do světa parfémů. Chtěla vytvořit moderní a ženskou vůni pro samostatnou ženu 20. let a povolala zkušeného parfemáře Beauxe, jehož rodina tvořila parfémy pro ruský carský dvůr. Vyprávěla mu o svém dětství a o vůních, které si pamatovala ze sirotčince a klášterních škol. Beaux vytvořil několik směsí, které Coco naslepo testovala. Nejvíce jí voněl pátý vzorek, navíc pětka pro ni měla mystický význam z dob klášterních studií, kde se zabývala numerologií. A světlo světa tak spatřil jeden z nejpopulárnějších parfémů všech dob, Chanel číslo 5. Parfém, který jí zajistil největší zisky z celého jejího portfolia produktů a přinesl jí pohádkové bohatství.
Přesná receptura zůstává stále v utajení a zná ji jen pár zasvěcených lidí. Parfém je složen z více jak 80ti složek a hlavními ingrediencemi jsou jasmín, růže, kosatec, vanilka, ambra a santalový olej. Marylin Monroe o něm prohlásila, že je to jediná věc, kterou má na sobě, když jde do postele.
Vrchol kariéry, válečný zlom a kolaborace s nacisty
Impérium Chanel stále rostlo a ve 30. letech platila Coco za nejbohatší módní návrhářku Francie a zaměstnávala v mnoha provozovnách až 4000 lidí. Oblékala filmové hvězdy a navrhla kostýmy pro několik hollywoodských velkofilmů. Stavěla na image kurážné ženy, která navzdory chudým poměrům a osudu dosáhla věhlasu a bohatství.
Příchod 2. světové války ji zcela zasáhl profesně i lidsky. Coco až na jeden butik všechny ostatní uzavřela hned v prvních válečných dnech a utekla z Paříže před postupující německou armádou. Když se po několika týdnech vrátila, seznámila se s německým důstojníkem, vysoce postaveným úředníkem a členem rozvědky Hansem Güntherem von Dincklage. Jí bylo v té době 57 let, jemu o 13 let méně a na několik let se z nich stali milenci. Přátelila se také s dalšími Němci, mj. s Walterem Schellenbergem, šéfem špionáže a vojenské rozvědky.
Dincklage Coco zajistil, aby směla nadále bydlet v pařížském Ritzu, a řídil její vztahy s nacistickými orgány v Paříži a Berlíně. Ke konci války již Coco figurovala na seznamech kolaborantů s Němci a jakmile dostala anonymní zprávu, aby uprchla, neváhala ani chvilku a ve svém cadillacu odcestovala do švýcarského města Lausanne, kde strávila téměř 10 let.
Při následných vyšetřováních i dle dokumentů, které byly nalezeny až po její smrti, se její kolaborace potvrdila. Coco byla vedena od roku 1941 jako agentka abwehru (vojenská rozvědka a kontrarozvědka) pod číslem F-7154 a s krycím jménem Westminster. Byla vyslýchána a vytrvale popírala jakoukoliv spolupráci, i když byla konfrontována s materiály, kde figurovala jako agentka. Prý o žádných záznamech nevěděla.
Druhá vlna kariéry a život bez štěstí a v osamění
Po válce se Coco s Dincklangem ještě pár let vídala, navštěvoval ji, ačkoliv nesměl jako bývalý německý špión vstupovat na území Švýcarska. Jednoho krásného dne však zmizel z jejího života nadobro - usadil se natrvalo na Baleárských ostrovech a nikdy se již neviděli.
Coco se v roce 1954 ve svých 71 letech rozhodla znovu vstoupit do světa módy. Vrátila se do Paříže a opět předznamenala další módní revoluci - představila proslulý kostýmek Chanel, který se skládal z krátkého saka bez límce, lemovaného ozdobnou portou a sukně po kolena. Kostýmek dobil svět a jeho různé variace nosily například Audrey Hebpurnová, Grace Kellyová nebo Jackie Kennedyová.
Ačkoli se stala znovu slavnou, nežila již více spokojeným životem. Muži ji míjeli, byla osamělá a propadla závislosti na morfinu. Zemřela ve svém bytě v hotelu Ritz v roce 1971 ve věku 87 let. Její pokojská zaznamenala údajná poslední slova královny módy:
Tak takhle se umírá!
Na její počest byly sepsány životopisné knihy a natočeno několik filmů. Za zmínku stojí třeba snímek Coco Chanel z roku 2009 s francouzskou herečkou Audrey Tatou v hlavní roli.
Anketa
Použité zdroje:
https://www.chanel.com/cz/about-chanel/zakladatelka/
https://www.bbc.com/culture/article/20240220-the-truth-about-coco-chanel-and-the-nazis
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-coco-chanel-mela-i-temnou-cast-zivota-40041295
https://cs.wikipedia.org/wiki/Coco_Chanel
https://zivotopis.financnici.cz/coco-chanel.php
