Článek
Les se pomalu halil do tmy, když se právě Tio a Mou probouzeli. Ještě než vylezli z postýlek, přišla k nim maminka Plšice a povídá:
„Plšíci moji, musíme s tatínkem pro nějaké ovoce a broučky na druhou stranu lesa, budete tu proto nějakou dobu sami. Tak buďte opatrní a kdyby něco, zavolejte nám přes sousedy ptáčky a veverky nebo poproste o pomoc přímo je.“
Tio a Mou mamince vše odkývali a když zůstali doma sami, přemýšleli, co budou dělat. Ven se jim příliš nechtělo, protože začínalo být chladno a oni už se připravovali na zimu.
„Mám to!“ zakřičela Mou tak hlasitě, až se Tio polekal, „ty mi očistíš pacičky od prachu a já ti uhladím srst kolem oušek,“ dodala nadšeně a Tio souhlasil.
Když už byli téměř čistí, zakručelo Mou v bříšku. Mrkla proto na Tia, který pochopil, že je čas na jídlo, a společně se vydali ke spíži plné semen, bobulí a listů. Když to Mou uviděla, začaly se jí sbíhat sliny tak moc, až si do paciček nabrala od všeho něco a stejně rychle to pak začala jíst. Tio jen nevěřícně sledoval, jak si jeho mladší sestřička pochutnává na kaštanech, bobulích, mladých listech a žaludech, a teď se chystá na bukvici.
Už ji skoro polkla, když v tom se začala tvářit vyděšeně, chytila se za krk, zalapala po dechu a zasípala.
Plší pomocníci a bukvice
Tio zpozorněl a když mu došlo, že se Mou dusí, okamžitě k ní přistoupil zezadu a začal ji velkou silou bouchat mezi ty dvě vystouplé kosti v horní části těla, kterým se říká lopatky. Nejprve jednou… Nic. Pak podruhé… Opět nic. Potřetí… A tentokrát viděl, jak z ní vyletěla bukvice, která jí v krku uvízla. Mou si v tu chvíli lehla na zem, začala rychle dýchat a také kašlat. Po chvíli se roztřeseným hlasem zeptala:
„Co se to stalo, Tio?“
Tio si k sestřičce sedl, položil jí pacičku na hlavičku a řekl: „Dusila ses bukvicí.“
Mou se na něj s vděčností podívala, schoulila se mu do náručí a vysílena tím dušením usnula.
Děti, pokud rády jíte rychle, u jídla mluvíte nebo běháte a skáčete, může se podobná situace stát i vám nebo někomu z vašich blízkých a kamarádů. Proto pamatujte – když se někdo ve vašem okolí dusí, lehce ho předkloňte (pokud se při tom sám nepředkloní) a několikrát ho silně udeřte mezi lopatky hranou ruky (ta část, kde dlaň navazuje na předloktí).
Pozor! U dětí do jednoho roku je postup trochu jiný. Kojence nejprve položíte bříškem dolů na předloktí nebo na koleno tak, aby hlava byla níž než tělo, a hned jak hlavu a krk podepřete a zajistíte, silou ho několikrát udeřte mezi lopatky.
Může se stát, že bouchání ani u kojenců ani u starších dětí a dospělých nezabere. Co dělat v takové situaci si povíme ale zase někdy příště.
