Článek
Afrika je kontinentem staletých kmenových tradic, o kterých se stačí jen zmínit a Evropanům z toho tuhne krev v žilách. Nejinak tomu není ani u famadihany, v doslovném překladu svátku obracení kostí. Slaví ho Malgašové, kteří tvoří drtivou většinu obyvatel Madagaskaru.
Zatímco v západní kultuře je smrt spojená se smutkem a truchlením, na tomto africkém ostrově to mají přesně naopak. Malgašové věří v posmrtný život a existenci mocných duchů a démonů, kterým pravidelně přinášejí obětiny, aby se nerozhněvali. Úzce na to navazuje také vyznávání kultu předků. Famadihana je kromě jiného oslavou všech, kteří už nejsou mezi živými. A také prostředkem, jak zesnulé skutečně dovést na druhý břeh.
Klid až po rozkladu těla
Podle malgašské tradice se totiž duch zemřelého připojí k předkům v posmrtném životě až v okamžiku, kdy se jeho pozemské tělo zcela rozloží. Famadihana tedy spočívá v tom, že každých pět až deset let, v závislosti na finančních možnostech rodiny, pozůstalí nebožtíka vytáhnou z hrobky, tělo nebo kosti očistí a zabalí do drahých hedvábných látek. Na ty napíšou jméno zesnulého, aby ho potom poznali. Potom začíná obřad, který se od evropských smutečních událostí nemůže více lišit. Na první pohled totiž připomíná spíš svatbu.
Tanec s mrtvými
Přestože se z hrobek obvykle vytahuje více mrtvol najednou, samotného ceremoniálu už se zpravidla účastní výhradně příbuzní daného nebožtíka. I když se občas u někoho objeví slzy, mělo by jít o den plný radosti. Pozůstalí v pestrobarevném oblečení tancují s tělem nebo těly obalenými v hedvábí nad hlavami a vyprávějí předkům o všem, co se událo během doby, kdy odpočívali v hrobě.
Hlasitá hudba a zpěv se u toho rozléhá do širokého okolí. „Je to pro nás jeden z nejdůležitějších dní v roce, protože je to náš způsob, jak uctít naše mrtvé. Zároveň je to příležitost, aby se setkali všichni příbuzní, kteří jsou rozesetí po celé zemi,“ vysvětlil Jean Pierre z Madagaskaru. Vše končí honosnou hostinou pro desítky rodinných příslušníků, na které si hojně dopřávají i alkohol nebo cigarety. Těla poté ukládají zpátky do hrobů, přičemž už je znovu nepřevlékají, nechávají je v novém hedvábí.
Je to až šokující, ale famadihana není ničím, co by se dělo tajně a stranou od většinové společnosti. Dokonce je zakotvená v madagaskarských zákonech. Podle těch se smí konat výhradně v nejteplejších měsících v roce, to znamená od června do září.
Ochrana před zlými duchy
Některá pravidla jsou i nepsaná. Například platí, že při obřadu je striktně zakázáno vyslovit slovo famadihana. Za porušení sice nepadají žádné přísné tresty, dotyčný by se tím ale velmi zahanbil. Malgašové jsou navíc přesvědčení, že famadihanou kromě pomoci zesnulým setkat se s předky v posmrtném světě chrání i sami sebe. Panuje přesvědčení, že obřad odhání kinolu, tajemnou bytost, která údajně zevnitř rozežírá živé lidi.
Dnešní podoba svátku obracení kostí se nejspíš ustálila kolem 17. století, kořeny ale sahají do mnohem hlubší historie. Předpokládá se, že rituál na Madagaskar pronikl z jihovýchodní Asie. Přestože je region od ostrova vzdálený zhruba šest tisíc kilometrů, právě z něj na Madagaskar dorazili první osadníci.
Tlak církve
Vzhledem k tomu, že zvyk obnáší exhumaci zesnulých příbuzných a tancování s jejich ostatky, které není zrovna šetrné, mnozí ho vnímají jako děsivý a morbidní. A v posledních letech je kvůli vysokým nákladům i tlaku katolické církve, která famadihanu neuznává a pokládá ji jen za divnou zábavu, na ústupu. V minulosti svátek zakazovala i madagaskarská vláda, a to kvůli šíření plicního moru. I přesto se ale zdá, že jen tak nevymizí. Malgašů, kteří ctí tradice, je stále mnoho.
Zdroje: BBC News, Crowded Planet, Memorials, Wikipedia
