Článek
Mapy jsou nesmírně důležitou součástí našeho života. Po mapě sáhneme, když potřebujeme zjistit, jak se nejlépe dostat z bodu A do bodu B, když plánujeme letní dovolenou nebo si chceme do kontextu zasadit zprávy o geopolitice nebo životním prostředí. S trochou nadsázky se dá říct, že na mapách a jejich správnosti závisí náš život. Své by o to mohli říct dávní mořeplavci, průzkumníci za polárním kruhem i řidiči ztracení na vyhlášených pařížských kruhových objezdech.
Je proto paradoxní, že představa o podobě světa, kterou většina z nás má, je nesprávná. Zformovaly ji školní atlasy a mapy a v nich původně neúmyslný, dnes už vědomý a široce akceptovaný klam, který známe pod názvem „Mercatorovo zobrazení“.
Lež, na které jsme se domluvili
Ve skutečnosti nám každá tištěná mapa tak trochu lže. Každé dvojrozměrné zobrazení zemského povrchu se totiž musí vypořádat se zásadní otázkou: jak co nejvěrněji zachytit reálnou podobu planety Země, aniž by vinou zakřivení zemského povrchu došlo k jejímu znetvoření. Převedení kulového objektu do 2D podoby je vždycky kompromisem, jehož výsledek určuje hlavně účel použití. Na tom, jak moc nám bude mapa lhát, se dopředu domluvíme.
Různí kartografové v dějinách se s tímto problémem vypořádávali různě, až někdy v 16. století vlámský matematik a kartograf Gerhard Mercator vymyslel metodu projekce, kterou dodnes známe a používáme jako tzv. Mercatorovo zobrazení. Mercator svoje mapy původně zamýšlel využívat jako nástroj pro námořní navigaci, pro svou přehlednost a na tu dobu nebývalou přesnost se ale rychle rozšířily i pro pevninské použití. Mercatorova mapa byla na svou dobu vskutku revoluční: vychází z válcové projekce, kdy poledníky na povrchu zeměkoule protínají čáry (loxodromy) všechny pod stejným úhlem. Výsledkem je rozdělení zemského povrchu na stejné pásy, které bylo možné rozdělit a popsat, což při pohledu do mapy mořeplavcům značně usnadňovalo orientaci. Byl to velmi praktický a pokrokový způsob, se zakřivením Země se však vypořádal nešťastně.
„Gerardus Mercator“ (Franz Hogenberg, 1574)
2D mapa skutečnou podobu Země z podstaty věci vždycky maličko znásilní: výsledkem je, že jednotlivé poměry geografických objektů se v různých mapách liší. Tento klam Mercatorova projekce zachovává: mapy podle tohoto typu zobrazení, které se dodnes běžně používají, nezobrazují státy a kontinenty ve své skutečné rozloze ani poloze. Nejde přitom jen o zeměpisný chytrák, ale skutečně praktický problém: pokud jsme někdy mapám slepě věřili, nebo máme, nedejbože, fotografickou paměť, možná až na stará kolena zjišťujeme, že nám na nich něco nesedí. Naše evropské mapy poměrně dlouho bez výhrad následovaly Mercatorovo zobrazení, které má navíc ke všemu jedno docela logické specifikum - je přísně eurocentrické.
Větší než Afrika
Na eurocentrickém pojetí by nebylo samo o sobě nic špatného. Dvourozměrná mapa potřebuje východisko, pomyslné optické centrum, a je přirozené, že pro Gerharda Mercatora byla tím centrem Evropa. V kontextu dějin kolonialismu vyznívá jako smutná ironie, že světadílem, který na klam Mercatorovy projekce doplatil nejvíc, je Afrika. Zatímco euroamerický svět byl vinou na papír nepřenositelného zakřivení Země neúmyslně vizuálně zvýhodněn tak, že na mapě světa zaujímá větší prostor (a tím i větší význam), Afrika, kolébka světa, je žalostně malá. Pokud se podíváme na mapu podle Mercatorova zobrazení, v jehož optickém středu je Evropa, rozloze Afriky se velmi blíží např. Grónsko, které je ale ve skutečnosti skoro čtrnáctkrát menší, nebo Rusko, které by se do afrického kontinentu vešlo téměř dvakrát.
Politická mapa světa v Mercatorově zobrazení. Grónsko je podle ní téměř tak velké jako Afrika, Rusko ještě větší
Geografický a logický klam sloužil svého času i politickým účelům. Úskalí Mercatorova zobrazení zneužívaly totalitní režimy k propagandistickým záměrům; zejména Sovětský svaz těžil z toho, že na mapě působí mnohem větší, než ve skutečnosti je. Mercatorovy mapy opticky „napumpovaly“ objem v podstatě celé severní polokoule - nejen dnešní Rusko, ale i Spojené státy a Kanada zaujímají na mapě o poznání větší plochu, než je tomu ve skutečnosti. Zatímco na mapě při Mercatorově zobrazení zabírá Rusko a Kanada přibližně 25% zemského povrchu, ve skutečnosti to není ani 5%. Stejně tak mapa deformuje i vzájemné postavení některých přímých sousedů: Kanada není oproti Spojeným státům o tolik rozsáhlejší, jak by se zdálo při pohledu do mapy. Také rozloha Skandinávie je vzhledem k ostatní Evropě zveličená, přičemž Švédsko s rozlohou 528 tisíc čtverečních kilometrů působí podstatně větší, než jihoafrický ostrov Madagaskar se svými 587 tisíci.
Vidět svět ve správném měřítku
Dnes už většina z nás v běžném životě nepoužívá papírové mapy, kritici Mercatorova zobrazení proto namítají, že lpění na tomto typu už jen bezúčelně podporuje lživé představy o světě. Ke změně paradigmatu se roku 2018 připojil i internetový gigant Google, který opustil Mercatorovu projekci a nabízí ve svých mapách pohled na Zemi ve své planetární podobě se zachováním skutečných geografických poměrů. Pro přiblížení měst a ulic stačí na 3D modelu Země libovolně zazoomovat. Tento krok oslavoval Google jako velký návrat k používání glóbu coby nejpřesnější možné mapy.
I mnozí kartografové a autoři učebnic a atlasů už od Mercatorova zobrazení upouštějí. Jak zdůrazňují, v dnešním globalizovaném světě je víc než kdy dřív důležité mít o světě správné představy a vidět ho takový, jaký skutečně je. Jak se lidé znovu učí pracovat s kulovitou mapou Země, je naděje, že se mylné představy o velikosti zemí a kontinentů stanou minulostí.
Mapa světa v projekci „Equal Earth“ zobrazující kontinenty ve správných poměrech, s centrem na nultém poledníku
ZDROJE:
Routley, Nick: Mercator Misconceptions: Clever Map Shows the True Size of Countries (12.8.2021). VisualCapitalist.com. Čteno 7. 2. 2024
Sterbenz, Christina: The Most Popular Map Of The World Is Highly Misleading (12.12.2013). Business Insider. Čteno 7. 2. 2024
