Brodil se ve vodě plné nebezpečných hadů. Pomocnou ruku mu podal orangutan

Člověk a orangutan sdílejí 97% DNA. Toto číslo znamená, že v celé zvířecí říši nám jsou geneticky blíže už jen šimpanzi, bonobové a gorily. Náš společný předek sice vyhynul už před 16 miliony let a odlišností mezi našimi druhy najdeme víc než dost, i přesto ale s těmito fascinujícími primáty sdílíme víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Náš mozek je evolučně nastavený tak, aby i ve zvířecích tvářích rozpoznával lidské rysy. U orangutana jich najdeme překvapivě mnoho: orangutaní mládě nám může připomínat vykulené lidské batole, tvář starého orangutana zase není nepodobná vrásčitému obličeji lidského starce. Mimika, výraz, tvar i barva očí - z toho všeho můžeme vyčíst, že ač nás dělí půl milionu generací, pořád jsme si velmi blízce příbuzní.

Nejpozoruhodnější podoby si všimneme, když se orangutanovi zadíváme na ruce. Dlaně má malé, úzké a zhrublé od celoživotního šplhání. Palec je krátký a nízko postavený, zbývající čtyři prsty jsou zase tak dlouhé, že by mohly hravě obemknout sevřenou pěst dospělého muže. Prsty mají nehty, je na nich patrné charakteristické rýhování a bříško každého z nich nese jedinečný otisk. Ti lidé, kterým se poštěstilo držet se s orangutanem za ruku, popisují jejich dotyk jako dotyk ruky velmi starého člověka. Jeho kůže je prý příjemně horká, pružná a je na ní cítit každou vrásku.

Narazit na divokého orangutana je mimořádně obtížné. Jde o přirozeně plaché a samotářské tvory, kteří se pohybují se vysoko v korunách stromů a i při setkání je lze spíše slyšet než vidět. Ve volné přírodě se dnes vyskytují už pouze na ostrovech Sumatra a Borneo v jihovýchodní Asii.

Pokud cestujete po Indonésii, setkání s divokým orangutanem pro vás patrně bude jedním z nejsilnějších zážitků vůbec. Těžko by se vám ale mohlo dostat většího vyznamenání, než toho, že vám orangutan podá ruku.

Na jaře roku 2020 obletěla svět fotografie, kterou pořídil geolog a amatérský fotograf dr. Anil T. Prabhakar v rezervaci na východě Bornea. Snímek zachycuje muže, který se brodí až po prsa ponořený v kalné vodě a ke kterému z břehu natahuje ruku mohutný orangutan bornejský. To gesto je něžné, hřejivé a působí téměř lidsky. Snadno si můžeme představit, že jím zvíře říká něco jako:

„Chceš pomoct, člověče?“

Dojemný snímek se stal rychle virálním a ocitl se i na titulní straně časopisu National Geographic. Sám autor o něm mluví jako o mimořádně emotivním okamžiku, v pozadí slavné fotografie se ale skrývá řada působivých detailů, které z ní pouhým okem nevyčteme.

Celá scéna se odehrává na území, které spravuje Nadace pro přežití orangutanů na Borneu (BOSF). Ta se věnuje záchraně osiřelých, zraněných nebo pytlákům odebraných zvířat a pokouší se je navrátit zpátky do volné přírody. Muž na fotografii se jmenuje Syarhul a je zaměstnancem organizace, orangutan, který mu zdánlivě nabízí pomocnou ruku, je tehdy pětadvacetiletá samice jménem Anih.

Orangutanice Anih a člověk Syarhul se znají už od devadesátých let, kdy se Anih zabydlela v rezervaci. Anih byla pytláky oddělena od své matky už jako mládě a proto nebyl možný její návrat do volné přírody, jejím novým domovem se tak stal ostrov č. 6 asi 50 kilometrů od přístavu Balikpapan. Území o rozloze asi jeden hektar sdílí s o deset let starším samcem Romeem, který sem přicestoval z Tchaj-wanu. Místo, které společně obývají, se nachází hned vedle otevřené džungle a zároveň dostatečně blízko na to, aby je měli pracovníci nadace pod dozorem.

Orangutani patří mezi živočichy akutně ohrožené vyhynutím. Všechny tři žijící druhy - orangutan bornejský, sumaterský a tapanulský - jsou na červeném seznamu ICUN uvedeny jako kriticky ohrožené. Odhaduje se, že za poslední tři generace se počet orangutanů ve volné přírodě snížil asi o 80% a toto číslo dále roste. V rezervaci jsou orangutani sice chráněni před nebezpečím v podobě odlesňování a pytláků, jejich existence ale i tak visí na vlásku. Natalita je u tohoto druhu přirozeně velice nízká (průměrná samice přivede během života na svět asi čtyři mláďata, což je nejméně mezi primáty), přežívající populace jsou navíc zpravidla separované jedna od druhé a možnosti reprodukce jsou omezené. Samice Anih a samec Romeo dožívají na ostrově č.6 v relativním pohodlí a bezpečí, lidé, kteří o ně pečují, si ale dobře uvědomují, že ten klid není zadarmo.

Přirozenými nepřáteli většiny primátů jsou hadi. Pro orangutany na Borneu je největší hrozbou především krajta mřížkovaná, která dorůstá délky až šesti metrů a hojně se vyskytuje ve zdejších lesích a mokřadech. Na dospělého orangutana si krajta troufne jen výjimečně, mláďata ale jako kořist neodmítá. Proto, kdykoliv se objeví zprávy o zvýšeném výskytu krajt v okolí rezervace, pracovníci se vydají do lesů, hady odchytávají a odnášejí daleko z dosahu orangutaních příbytků.

Zvýšený výskyt krajt byl hlášen i toho dne, kdy dr. Prabhakar pořídil svou slavnou momentku z džungle. Syarhul, kterému Anih tak velkoryse nabídla pomocnou ruku, byl jedním z těch speciálně pověřených pracovníků, kteří měli za úkol hady polapit. Krajty jsou vynikající plavci a rády se ve vodě zdržují, Syarhul se proto neohroženě spustil do říčky, která obklopuje orangutaní ostrovy. Koryto řeky je široké asi pět metrů a na některých místech jsou v něm i dva metry vody - dokonalá přírodní bariéra pro jiné orangutany, ale jen malá překážka pro krajty. Syarhul se brodil řekou plnou nebezpečných hadů, s námahou odlepoval nohy ode dna a každých pár kroků se oklepal, jak se mu kluzké tělo mřížkované krajty otřelo o lýtka. Šlo se mu obtížně: těžké gumové boty se propadaly do bahnitého dna a čeřily vodu, která byla i bez toho kalná jako slabé kafe. Nevíme, kolik hadů toho dne chytil - každopádně to ale bylo dost na to, aby byli Anih, Romeo i ostatní orangutani na ostrovech v bezpečí.

Setkání Anih se Syarhulem trvalo asi tři nebo čtyři minuty. Prabhakar za tu dobu stihl několikrát stisknout spoušť a Syarhul zase galantně odmítl nabídku pomoci ze strany orangutaní samice. Kdyby se měl řídit vlastním pocitem, nejraději by se její dlaně dotkl - nemohl ale tušit, jak Anih zareaguje a jestli jsou její úmysly podobně čisté jako jeho. Orangutan je mírumilovný tvor, dokáže ale vyvinout obrovskou sílu a pokud by se rozhodl ji použít, člověk by proti němu neměl šanci. Když ale na její gesto nereagoval, Anih se jna Syarhula jen zvídavě podívala, pokývala hlavou a tiše zmizela v hustém lese.

Prabhakarova fotografie vyvolala velký zájem o činnost bornejské nadace. Její zaměstnanci jsou za zájem rádi - příliv sponzorů a turistů znamená více peněz na zajištění potřeb obvzláště zranitelných zvířat. Ředitel rezervace Jamartin Sihirte ale upozorňuje, že příchylnost, jakou prokázala Anih k Syarhulovi, není pozitivním jevem. Ve skutečnosti je spíše smutným dokladem toho, co se nikdy nemělo stát - orangutan ztratil ostražitost před člověkem a stal se na něm závislým.

„Pokud chcete skutečně pomáhat orangutanům, zachovejte jejich domovy nedotčené,“ tvrdí Sihirte. Dr. Prabhakar s jeho slovy souzní - ostatně on sám nejraději fotografuje zvířata v jejich přirozeném prostředí. Tak může nejlépe dokumentovat jejich denní rytmus, ladnost jejich pohybů a také sociální chování, které mají konkrétně orangutani na velmi vysoké úrovni.

„Zvířata v nás dokážou probudit lidskost, kterou jsme sami v sobě potlačili,“ vysvětluje s tím, že orangutanice Anih prokázala vůči správci parku větší laskavost, než jakou zažil u některých lidí.

Ze své pouti bornejskou divočinou si tehdy Prabhakar přivezl mnoho povedených snímků. Byl to ale právě tento jediný, díky kterému se takřka neznámý amatérský fotograf stal autorem nejdojemnějšího snímku v novodobé éře wildlife fotografie.

ZDROJE:

Adri, N.: More than meets the eye in photo of orangutan ‚offering help‘ to man (11.2.2022). thejakartapost.com. Čteno 19.6.2026

Feinn, Lily: Wild Orangutan Reaches Out A Helping Hand To Man Stuck In Mud. thedodo.com. (30.9.2020). Čteno 17.6.2026

Hartley-Parkinson, Richard: „Orangutan offers to save man’s life thinking he had fallen into snake-filled water“ (7.2.2020). Čteno 20.6.2026

This orangutan saw a man wading in snake-infested water and decided to offer a helping Hand. cnn.com. Čteno 19.6.2026