Článek
Představte si, že máte před sebou dvě tlačítka - červené a modré. Jste součástí celosvětového hlasování, kdy musí všichni lidé tajně hlasovat stisknutím jednoho z těchto dvou tlačítek. Pokud 50% a víc zvolí modré tlačítko, všichni přežijí. Pokud méně než 50% lidí zvolí modré tlačítko, přežijí jen ti, kteří zvolili červené. Které tlačítko byste zmáčkli?
Tento myšlenkový experiment zveřejnil v dubnu tohoto roku populární americký blogger Tim Urban na sociální síti X. Příspěvek viděly desítky milionů lidí, další miliony jej sdílely, citovaly a přeložily do mnoha světových jazyků. Fenomén neminul ani český internet.
Na první pohled by se mohlo zdát, že žádné dilema neexistuje. Je naprosto jasné, že výhodnější je zvolit červené tlačítko. Volba mezi červenou a modrou je ve skutečnosti volbou mezi tím, jestli se chceme s jistotou zachránit, nebo jestli chceme riskovat vlastní smrt. Proč by vůbec někdo volil modré tlačítko, když se přímo nabízí jednoduchá cesta, jak z toho ven?
Existuje dobrý důvod, proč tento virální meme rozděluje internet. Ta volba totiž ve skutečnosti vůbec není tak jednoznačná, jak bychom si mohli myslet.
Věříme v lidstvo?
Uvažování, že červená znamená výhru za všech okolností, tedy jistotu přežití, je logické. Potíž je, že v experimentech tohoto typu hraje logika jen malou roli. Ve hře o modré a červené tlačítko funguje logické myšlení jen tehdy, pokud nám záleží pouze na vlastním přežití. Pokud rozšíříme okruh svého zájmu i na jiné lidi, přesouváme se do úplně jiné roviny myšlení. Pokud nám totiž začne záležet i na jiných lidech, pak zjistíme, že modrá dává mnohem větší smysl.
Z hlediska statistiky je pravděpodobnější, že více lidí zmáčkne červené tlačítko. Většina lidí bez ohledu na intelekt dokáže vyhodnotit, že červené tlačítko představuje záruku přežití. V tomto okamžiku si musíme říct jeden základní poznatek: nikdy se nestane, že by červenou zvolili úplně všichni. Nikdy, v žádné společnosti, v žádné době a za žádných podmínek k takové situaci nemůže dojít - to je matematický fakt. Jsou lidé, kteří špatně vidí. Lidé tak malí, že ještě barvy nepoznají s jistotou, nebo lidé, kteří neporozumí zadání. Lidé, kteří jsou tak nervózní, že se prostě spletou. Ti všichni zvolí modrou.
S pravděpodobností hraničící s jistotou jich bude menšina, ale bude to právě tato menšina, která prohraje. I kdyby to měl být jediný člověk, tak tento jediný člověk zemře. A nezemře proto, že by modrá představovala jistou smrt - víme přece, že pokud by 50% a více z nás zvolilo modrou, přežijeme všichni. Ten jeden člověk zemře proto, že ostatní zvolili jako prioritu sami sebe. Ta myšlenka je možná únosná, když ten jeden nešťastník nemá jméno ani tvář. Prostě nějaký anonymní hlupák, který si špatně vybral. Když si ale představíme, že ten jeden je naše stará slepá matka nebo naše nejlepší kamarádka, co byla stresařka už na základce, jsme už zase někde jinde.
Zkusme si rozdělit svět, tedy všechny hlasující lidi napříč celou planetou, na dva tábory. Tábor „červených“ zdůvodňuje svou volbu takto:
- když zmáčknu červenou, přežiji bez ohledu na rozhodnutí ostatních
- volba červeného tlačítka je racionální, matematicky i logicky správná
- moje rozhodnutí nikoho neomezuje na možnosti si zvolit červenou
- přežít nakonec mohou všichni, protože svobodu uvažovat stejně racionálně jako já má úplně každý
Tábor „modrých“ oponuje:
- když všichni zvolí modrou, nikdo nezemře
- když většina zvolí červenou, zemře menšina, což je nepřijatelná cena
- nikdo nemusí myslet na sebe, když budeme všichni myslet na všechny
- kolektivní zodpovědnost přinese dobro i jednotlivci
Jádro problému ve skutečnosti neleží v otázce, kterou barvu je výhodnější vybrat. To, co musíme skutečně zvážit, je, nakolik věříme v lidstvo a jeho ochotu konat kolektivní dobro, a také to, nakolik a jestli vůbec jsme ochotní riskovat svůj život pro záchranu všech.
Jak hlasuješ, takový jsi
Bylo by chybou si myslet, že ten, kdo zvolí červenou, je automaticky sobecký. Někteří lidé si nevyberou červenou proto, že by pro ně bylo přijatelné obětovat nezbytné množství „modrých“, ale proto, že zkrátka nevěří ostatním. Nevěří ve schopnost spolupráce, nevěří v jejich altruismus. Víme, že mezi tím, jací lidé jsme, a tím, jak přemýšlíme o ostatních, může být zásadní rozdíl. I velmi laskaví a obětaví lidé mohou chovat vůči ostatním silnou nedůvěru a nesmýšlet o nich vysoko. Naopak i chladný, sobecký cynik může zvolit modrou, protože ho jeho počty dovedou k přesvědčení, že tak učiní většina, a on nechce riskovat ani smrt, ani dehonestaci za své přesvědčení.
K postu, ve kterém experiment s tlačítky zveřejnil, připojil jeho autor i anketu. Lidé tak můžou hlasovat, jako by ta situace nebyla pouze hypotetická. Výstupem přitom není pouze výsledek, ale i diskuse, která se kolem dilematu rozvíjí. Sociální sítě jsou kouzelné v tom, že i taková maličkost, jako je hypotetický problém, který se nikdy nestane jinde než u někoho v hlavě, může vyvolat velmi prudké a osobní reakce. Hlasující z obou táborů se vzájemně obviňují z naivity, egoismu nebo hlouposti. Zastánci červeného tlačítka spílají modrým, že vytvářejí neexistující problém a ještě se v něm cítí jako morální vítězové, modří zase útočí na červené a obviňují je z toho, že nejsou ochotni spolupracovat ani na záchraně celého světa. Jak jsme si přitom už vysvětlili výše - to, jací lidé žijí kolem nás zjistíme, pokud hodnotíme proces rozhodování, ne výsledek jako takový.
Dilema s červeným a modrým tlačítkem odhaluje záludnosti lidských povah. Sociální sítě zase umožňují, abychom si výsledky toho odhalování mohli prohlédnout jako ve výkladní skříni. Experiment se během dvou měsíců stal virálním a dodnes zuřivě koluje po síti. V diskusích vidíme hráče, u kterých přes strategické myšlení nejede vlak, i lidumily, pro které je víra v altruistické lidstvo silnější kartou, než strach ze smrti. Vidíme lidi morálně ušlechtilé, kteří se pro červenou či modrou rozhodnou poctivě. A vidíme také úplné psychopaty, kteří žijí všude mezi námi.
Jak vnímáme jednotlivé skupiny a ke které z nich chceme patřit my je už ve výsledku na nás. V anketě Tima Urbana hlasovalo skoro 100 tisíc lidí. Nadpoloviční většina zvolila modrou.
ZDROJE:
Graber, Jameson: „Blue button or red button“ (30.4.2026). goandgametheory.substack.com. Čteno 15.6.2026
Ferus, Jacob: „The Question that is Dividing the Internet — Blue or Red Button?“ (25.4.2026). medium.com. Čteno 14.6.2026
„Why You Should Press The Red Button: A Game Theoretic Approach“ (27.4.2026). hampsters.substock.com. Čteno 15.6.2026
Profil Tima Urbana, sociální síť X.
