Chtěl zachránit svět, místo toho ho otrávil. Geniálního T. Midgleyho umačkal jeho vlastní vynález

Bylo 30. října 1924.  Ve výzkumné laboratoři společnosti General Motors v Daytonu v americkém Ohiu se tísnily desítky novinářů. S dychtivým, lačným výrazem upírali zraky k laboratornímu stolku, za kterým se krčil malý mužíček v bílém plášti, s brýlemi s kostěnými obroučkami a mladicky rozzářenou tváří. Byl to Thomas Midgley - chemický inženýr a hlavní hvězda celé show.

Midgley za šumu cvakajících fotoaparátů sáhl do police, vytáhl malou lahvičku a odšrouboval z ní víčko. Přímo před zraky všech přítomných si vylil její obsah do dlaní a důkladně si jej do nich vetřel. Pak si přiložil ruce k obličeji a asi minutu vdechoval výpary z vlastních navlhlých prstů.

„Takhle bych to mohl dělat každý den,“ holedbal se. „Každý den, aniž bych z toho měl jakékoliv zdravotní problémy.“

Midgley, který tehdy pracoval jako chemický inženýr pro General Motors, chtěl prostřednictvím této drobné exhibice zahnat strach, který vyvolával jeho nejnovější objev - sloučenina olova zvaná tetraethylolovo (TEL). Tato látka mohla vyřešit jeden z největších problémů, kterým čelil tehdejší automobilový průmysl - drobné výbuchy v motorech způsobené nekvalitním palivem, které poškozovaly křehký mechanismus stroje. Midgley přišel na to, že když přimíchá olovo do benzinu, výbuchy ustanou. Motory rázem přestaly klapat, staly se výkonnějšími a trvanlivějšími.

Jaký úspěch. Jaký cenný dar lidstvu. Jaké štěstí, že se teď o tom můžou přesvědčit úplně všichni. Vzápětí poté ale Midgley vážně onemocněl a v květnu 1925 byl nucen přiznat, že prodělal otravu olovem. Na několik týdnů opustil laboratoř a odjel na zotavení do Miami, odkud se vrátil zdravý a plný síly. Zatímco dál přesvědčoval lidstvo o bezpečném použití jeho nové sloučeniny, spalovací motory už stačily do ovzduší vychrlit asi 200 tisíc tun smrtelně nebezpečného olova.

Thomas Midgley ml. (1889-1944) měl vynalézání v genech. Jeho otec Thomas st. měl pověst všeuměla a živil se výrobou a zdokonalováním prvních automobilových pneumatik, dědeček z matčiny strany, James Emerson, zase vydělal malé jmění na vynálezu ruční pily s vyměnitelnými zuby. Mladý Thomas v sobě nezapřel tvořivého ducha svého podnikavého otce. Už na střední škole vyplnil baseballové míčky rozžvýkanou kůrou z červeného jilmu, aby jim dodal zakřivenější trajektorii; toto naoko nenápadné vylepšení bylo natolik funkční, že ho od mladého vynálezce s vděčností převzali i profesionální baseballisté. Někdy v té době se také Thomas nadchl pro letectví a na vysoké škole vedl kroužek mladých aviatiků - jeden z prvních ve Spojených státech. Hrstce nadšenců přitom vůbec nevadilo, že skutečné letadlo do té doby ani neviděli. Kolem roku 1900 byla letadla stále více technologickou senzací, než běžným dopravním prostředkem.

Ti, kdo ho znali v mládí, popisovali Midgleyho jako přátelského, kreativního člověka, inteligentního, pracovitého a s dobrosrdečnou povahou. V roce 1911 absolvoval Cornellovu univerzitu v New Yorku s titulem ze strojního inženýrství a chemie a nikdo nepochyboval, že v životě dokáže velké věci. Pracovní výkon mladého absolventa byl ohromující - Midgley si někde přečetl, že o 90% všech patentů žádají muži mladší 45 let, a nehodlal promarnit ani jedinou minutu.

Midgley usiloval o to, aby jeho vynálezy byly především praktické. Nikdy nechtěl nikomu škodit, naopak - snažil se zdokonalovat věci denní potřeby, aby tím ulevil obyčejnému člověku. Patřil k těm lidem, kteří věří, že věda dokáže vyřešit jakýkoliv problém, a byl přesvědčený o tom, že funguje-li něco vědecky správně, pak je správné nechat to fungovat. Věřil, doslova a do písmene, že pomocí vědeckého pokroku zachrání lidstvo od všech jeho neduhů.

Bezvýhradná důvěra ve vědecké poznání se stala Midgleyho největší slabinou. Slavná demonstrace v laboratoři, při které si tváří v tvář nedůvěřivým novinářům poléval tělo olovem, byla ve skutečnosti velmi zavádějící. Nebezpečí tetraethylolova spočívalo především v opakované nebo dlouhodobé expozici - takové, které je vystaven dělník při výrobě nebo uživatel při vdechování olovnatých částic. Krátké vystoupení nemohlo prokázat, jestli je látka bezpečná či nikoliv. Společnost General Motors získala patent na tetraethylolovo roku 1921 a vzápětí založila ve spolupráci s rockefellerovskou Standard Oil of New Jersey obří podnik Ethyl Gasoline Corporation, který prodával směs TEL s benzinem pod obchodním názvem Ethyl (nepochybně pro to, aby se vyhnul souvislosti s olovem). Už během prvního roku výroby zahynulo v důsledku intoxikace 17 dělníků z newjerseyské rafinérky.

Prodej ethylu masově propagovala drtivá většina odpůrců tehdejšího giganta automobilového průmyslu - společnosti Ford. I na jejich nátlak byly konference, které se měly sérií otrav zabývat, zkráceny na minimum, a finanční prospěch nakonec převálcoval ochranu veřejného zdraví. Závod v New Jersey sice ukončil svou činnost kvůli odporu pracovníků, jinde ale výroba pokračovala vesele dále. General Motors si svůj Ethyl s přehledem uhájili až do 60. let, přičemž do konce 20. století uvolnila automobilová doprava do vzduchu asi 20 milionů tun olova.

Za svá aktivní léta si mohl Thomas Midgley připsat zásluhu na řadě objevů a vynálezů, které Po návratu z Miami byl šestatřicetiletý Midgley nucen opustit lukrativní pozici viceprezidenta ethylové společnosti (oficiálně pro "nezkušenost v organizačních záležitostech") a byl přeřazen do koncernu General Motors, který vlastnil mimo jiné i prosperující chladírenskou divizi Frigidaire. Prodej ledniček byl v té době na vzestupu: zatímco v roce 1925 se jich ve Státech ročně prodalo 65 tisíc, o čtyři roky později už to bylo desetkrát tolik. Boom zažívaly také klimatizace, které se v amerických domácnostech poprvé objevily už kolem roku 1918. Obyvatelstvo ale sužovaly obavy z jedovatých plynů, které mohly z chladírenských zařízení unikat. Strach byl na místě, protože tehdy se v konstrukci ledniček běžně používaly látky jako čpavek, chlormethan nebo oxid siřičitý. Vyvrácením těchto „fám“ pověřili zástupci Frigidaire geniálního inženýra Midgleyho. Tomu se už roku 1928 podařilo syntetizovat slavný Freon 12 (CFC-12 nebo R-12) - nehořlavý, stabilní a zanedbatelně toxický plyn.

V době, kdy plesnivé a zkažené jídlo leželo na každém prodejním pultě, byly chladírenské boxy, vagóny a vozidla se zdravotně nezávadným freonem 12 považovány za opravdový průlom. Midgley tehdy zásadně pozvedl hygienický standard své země a zasadil se o ochranu národního zdraví, bohužel se to stejné nedá říct o ochraně životního prostředí. Freony se používaly ve velkém nejen v chladírenství, ale také v areosolech - obsahovaly je např. kosmetické spreje. Stejně jako za vynález tetraethylolova, i za freon 12 sklízel Midgley jedno ocenění za druhým. Čtrnáct let byl ředitelem Americké chemické společnosti a poslední rok života se stal jejím prezidentem. Až roku 1974 vyšlo najevo, že freon 12 (a freony obecně) představuje ohromnou ekologickou zátěž, protože narušuje ozonovou vrstvu, a roku 1981 vědci poprvé naměřili reálné poškození ozonové vrstvy (tzv. ozonovou díru nad Antarktidou). Souvislost s freonem 12 je z dnešního pohledu nepopiratelná.

Na Thomase Midgleyho dnes pohlížíme jako na velmi kontroverzní osobnost. Na jednu stranu to byl mimořádně talentovaný vědec, který svými úmysly vždy sledoval jen blaho celého lidstva, na druhou stranu způsobily jeho objevy a vynálezy jednu z největších ekologických katastrof moderní doby. Environmentální historik J. R. McNeill se domnívá, že Midgley „měl na atmosféru větší negativní dopad než jakýkoli jiný organismus v historii Země“, britský vědec a popularizátor vědy Fred Pearce ho zase popisuje jako „jednočlennou environmentální katastrofu“. Na druhou stranu sebral z ledni našich prababiček smrtelně nebezpečné plyny a zásadní měrou přispěl k vítězství Spojenců v druhé světové válce, protože i jeho Ethylu vděčilo spojenecké letectvo za svou impozantní sílu. V průběhu 80. a 90. let bylo přimíchávání olova do benzinu celosvětově zakázáno.

Na jaře 1940 Midgley onemocněl dětskou obrnou. Zákeřný virus, který v  epidemických vlnách kosil americkou populaci, ochromil jeho končetiny a prakticky ho upoutal na lůžko. Aby nebyl úplně odkázaný na pomoc druhých, vyvinul sofistikovaný systém lan, kladek a popruhů, které mu umožňovaly přemístit své ochrnuté tělo z postele na invalidní vozík. Někdo mluví o ironii osudu, někdo o trestu Božím - každopádně se geniálnímu vědci stal tento jeho poslední vynález osudným. Ve čtvrtek 2. listopadu 1944 byl Thomas Midgley nalezen mrtvý v ložnici svého domu ve Worthingtonu v Ohiu. Jeho tělo bylo zaklíněno mezi popruhy a lany důmyslného kladkového systému, který ho uškrtil a umačkal k smrti.

ZDROJE:

Flavell-While, Claudia: Thomas Midgley – A troubled legacy. thechemicalengineer.com. Čteno 4.8.2026

Prisco, Jacopo: Once celebrated, an inventor’s breakthroughs are now viewed as disasters — and the world is still recovering (24.5.2024). edition.cnn.com. Čteno 4.8.2026

Vacek, Zdeněk: Nejdřív génius, pak zlosyn. Thomas Midgley Jr. byl prohlášen za největšího škůdce ovzduší v dějinách lidstva (2.11.2025). reflex.cz. Čteno 4.8.2026

Thomas Midgley, Jr.: Developed Tetraethyl Lead for Gasoline. healthandenvironment.com. Čteno 4.8.2026