Děda byl jako Ježíš Kristus. Stalinův „neposlušný“ vnuk se o dědovo dobré jméno soudil až do smrti

Lidskoprávní aktivisté dlouhodobě upozorňují na to, že moderní Rusové čím dál tím více tíhnou ke snaze zlidštit diktátora Stalina a ospravedlnit činy, kterých se dopustil během desetiletí své hrůzovlády. Řada z nich se domnívá, že moderní hodnotitelé jsou vůči Stalinovi nespravedliví a že ve skutečnosti nebyl tím masovým vrahem a krutovládcem, o jakém nás učili ve škole. Podle průzkumů se počet Stalinových obdivovatelů od 90. let téměř ztrojnásobil - v roce 2008 se umístil na třetím místě v národní anketě Největší Rus a v roce 2017 jeho osobnost i činy pozitivně hodnotilo už 24% Rusů.

Mezi nejvýraznější členy Stalinovy fanouškovské základny patřil až donedávna i muž jménem Jevgenij Džugašvili. Podobnost s diktátorovým rodným jménem není náhodná, Jevgenij je totiž jedním z mnoha Stalinových vnoučat a zároveň jediným, který až do konce života usiloval o očištění dědova jména.

O řadě tyranů víme, že ačkoliv se jinak dopouštěli neodpustitelných zvěrstev, v osobních životech byli příkladnými syny, manželi i otci. Poměry v rodině Džugašvili měly oproti tomu k idyle téměř vždy velmi daleko. Už Josifa Vissarionoviče jeho pijácký otec brutálně tloukl, a když pak malý Josif vyrostl, jako otec nebyl o moc lepší. Z prvního manželství s Kato Svanidzeovou se mu narodil syn Jakov, s druhou manželkou Světlanou Alilujevovou zplodil syna Vasilije a dceru Světlanu. Ze všech svých dětí měl Stalin upřímně rád snad pouze nejmladší Světlanu, kterou v dětství hýčkal a všemožně rozmazloval, i ta se mu ale později odcizila, protože už nesnesla, jak ji otec neustále kontroluje a zasahuje do jejího osobního života. Ke svým synům se Stalin choval příšerně. Prostředního Vasilije ignoroval úplně (do té míry, že neodpovídal na dopisy, ve kterých dítě žadonilo o sebemenší projev jeho náklonnosti), k nejstaršímu Jakovovi se choval s chladnou přezíravostí. Když byl za druhé světové války Jakov zajat Němci a Hitler ho Stalinovi nabídl výměnou za vězněného německého generála Pauluse, Stalin údajně odpověděl, že „nemění maršála za generála“. Otcova krutost se tehdy Jakovovi stala osudnou.

Žádný ze Stalinových potomků nezůstal bezdětný. Světlana prožila dlouhý život a přivedla na svět tři děti, Vasilij, který zemřel ve čtyřiceti lety na chronický alkoholismus, se stal otcem čtyř vlastních a několika adoptivních dětí. Je paradoxní, že hrdý Stalinův vnuk Jevgenij je jedním ze dvou dětí Jakova, který si ústrků svého otce užil ze všech sourozenců nejvíce.

Jevgenij Džugašvili se narodil roku 1936 v městečku Urjupinsk na západě Ruska. Pocházel z krátké známosti Jakova Džugašviliho s Olgou Golyševovou, studentkou Moskevské letecké školy. Jakov s Olgou byli zasnoubení, pak se ale jejich povrchní vztah rozpadl a Olga se vrátila domů do Staliningradu. O tom, že má syna, se Jakov dozvěděl až roku 1938. Zajistil, aby dítě neslo jeho jméno, tento úřední akt ale na poměrech v rodině Džugašvili fakticky nic nezměnil. Jakov byl tehdy už ženatý a měl malé dítě (dceru Galinu, která se narodila v únoru 1938), se svým otcem už navíc žil ve stavu trvalého nepřátelství. Stalin, který ani jako dědeček nebyl zdaleka ideální, tehdy Jevgenije odmítl uznat za svého vnuka.

Druhou světovou válku prožil malý Jevgenij bez matky, která odešla na frontu jako zdravotní sestra. V roce 1943 navíc nadobro přišel o otce. Jakov, kterého Stalin s velkou péčí odeslal přímo do první linie, roku 1941 za dosud nevyjasněných okolností padl do německého zajetí a o dva roky později zemřel jako vězeň v koncentračním táboře Sachsenhausen. Stalin synovu smrt nekomentoval, pouze se prý dlouze zahleděl na jeho fotografii. Když Jevgenij Džugašvili v roce 1947 nastoupil na Suvorovovu vojenskou školu (zřízenou za války speciálně pro děti vojáků nasazených v první linii), Stalin se zmohl alespoň na nepatrný akt zájmu o život svého vnuka. Zařídil, aby ho přímo ve školní třídě navštívili dva generálové a předali mu od něj zprávu: Stalin prý chlapce nabádal, aby se ve škole snažil být ve všem nejlepší, a aby přestal být „neposlušný“. Kromě této zvláštní návštěvy se ale Jevgenijovi nedostávalo žádných privilegií. Když Stalin roku 1953 zemřel, Jevgenij získal jako dědictví po mocném dědovi důchod 1000 rublů ročně.

Těžko říct, odkud vzešel Jevgenijův nekritický obdiv vůči muži, který zavrhl jeho otce a k němu samotnému se takřka nehlásil. Můžeme se jen domýšlet, jestli nešlo o nevědomou mstu za to, že ho otec tak záhy opustil - víme, že Jevgenij sympatizoval se způsobem, jakým Stalin držel Jakova zkrátka (jak jinak také nakládat s někým tak vzpurným a málo oddaným). To, že za války jeho děd odmítl vymanit svého syna ze zajetí výměnou za německého zajatce, Jevgenij vnímal jako charakterovou přednost. Stalin totiž nebyl jen otcem Jakova, ale otcem všech sovětských vojáků - a copak byl život Jakova cennější než jiný?

Stejně jako jeho otec a děd, i Jevgenij byl voják. Absolvoval vojenskou akademii a vysokou školu humanitního směru a pětadvacet let vyučoval na vojenských akademiích napříč Sovětským svazem. Byl přesvědčeným a velmi zapáleným komunistou, který se svých ideálů nevzdal ani po pádu východního bloku. Po roce 1991 se rozhodl zasvětit život tomu, aby očistil jméno svého zbožňovaného děda, které teď bylo vláčeno bahnem. Nechával se zvát do diskusních pořadů, dával rozhovory, udržoval čilé styky s dalšími Stalinovými sympatizanty a stal se jednou z tváří Stalinova bloku - koalice komunistických stran, která roku 1999 kandidovala do ruské Státní dumy. Po neúspěchu ve volbách se přestěhoval do Stalinovi rodiště v Gruzii a založil tam místní odnož komunistické strany. Někdy v té době začal kopírovat nejen názory, ale i image svého dědečka - po jeho vzoru si česal vlasy a pěstoval si knír, který k jeho roztrpčení nikdy nedosáhl mohutnosti toho Stalinova. Když se přehouplo tisíciletí, ve velkém zaplavoval žalobami média, o kterých usoudil, že ve svých článcích diskreditují pověst a důstojnost jeho dědečka. Mezi nejznámější patří jeho spor s novinami, které Stalina označily za „krvelačného lidojeda“, nebo mezinárodně doznívající spor s ruskými Novaja Gazeta, které Stalinovi připisovaly podíl na masakru polských zajatců v Katyni.

„Můj děd byl jako Ježíš Kristus,“ tvrdil Jevgenij v plamenné řeči. „Byl to laskavý, štědrý a velkorysý muž, génius.“

O co více se cítil být propojen se svým dědem, tím větší propast ho dělila od členů širší rodiny. Jeho polorodá sestra Galina ho dokonce odmítala uznat jako svého bratra, ostatní příbuzní se k němu raději nehlásil. Alexander Burdonský, syn Stalinova syna Vasilije a Jevgenijův bratranec, jím veřejně opovrhoval. Nic z toho Jevgenije příliš netrápilo - zanechal po sobě totiž živý odkaz v podobě svých dvou synů, Josifa a Jakova, kteří oba otcův světonázor přejali bez výhrad. V prosinci 2016 byl Jevgenij Džugašvili nalezen mrtvý ve svém moskevském bytě. Bylo mu 80 let.

ZDROJE:

Faulconbridge, Guy: „Grandson sues to clear Stalin over killings“ (31.8.2009). Reuters.com. Čteno 10.5.2025

Goff, Samuel: „Number of Stalin fans in Russia has tripled since 1990, new survey suggests“ (5.4.2017). New East Digital Archiv. Čteno 11.5.2025

Harding, Luke: „Stalin grandson in court fight to clear dictator's name“ (14.9.2009). The Guardian. Čteno 10.5.2025

„Stalinův vnuk spor o „krvelačného lidojeda“ prohrál“ (16.1.2015). Novinky.cz. Čteno 10.5.2025