Článek
Patogeny na koupalištích jsou věčných strašákem nejen pro rodiče malých dětí. I přes vysoký hygienický standard většiny dnešních koupališť nemůžeme nikdy stoprocentně vyloučit riziko, že si z nich nepřineseme domů nepříjemné překvapení v podobě plísně, bradavic nebo třeba zánětu spojivek. Mezi běžné obyvatele plaveckých bazénů patří i améby - primitivní parazité z rodu entamoeba (měňavky), které naši planetu obývají už více než miliardu let. Drtivá většina z do dnešního dne 3000 popsaných druhů améb je člověku zcela neškodná, existují ale i druhy, které dokážou svému hostiteli pořádně zavařit. Entamoeba histolytica způsobuje úplavici, balamuthia mandrillaris napadá nervovou soustavu, acanthamoeba alespoň dokáže vyvolat silné podráždění a infekce očí. Zdaleka nejobávanější ze všech je ale naegleria fowleri - vzácná, ale nesmírně zákeřná améba, které se pro její zhoubné účinky na centrální nervový systém přezdívá „mozkožravá améba“. Právě ta v 60. letech 20. století potrápila návštěvníky plaveckého bazénu v Ústeckém kraji a vysloužila naší kotlině jedno smutné světové prvenství.
Úmrtí byla podezřelá, lékaři ale zpočátku neviděli souvislost
Ve čtvrtek 9. srpna 1962 přiklopýtali do nemocnice v Ústí nad Labem zoufalí rodiče s dvanáctiletým chlapcem v náručí. Před dvěma dny se dítě rozstonalo a vypadalo to, že má chřipku, teď ale leželo v otcových rukou téměř bezvládně, s vysokou horečkou a strnulou šíjí. Ještě toho dne chlapec v nemocnici zemřel. Jako příčinu smrti lékaři určili hnisavý zánět mozku a mozkových blan (tzv. meningoencefalitis), meningokok - bakterie, která tento fatální stav obvykle způsobuje - ale v jeho těle překvapivě objeven nebyl. O dva týdny později podlehla ve stejné nemocnici onemocnění s podobnými příznaky patnáctiletá dívka, na začátku září na něj pak zemřel šestnáctiletý chlapec.
Lékaři zpočátku mezi těmito úmrtími neviděli souvislost a z nákazy podezřívali nejrůznější bakterie, po kterých ale mikrobiologové v laboratořích nenašli ani stopu. Zemřelé spojovalo jen to, že u nich nemoc udeřila mimořádně prudce. Situace se dramaticky změnila v červnu 1963, kdy během necelých dvou týdnů zemřelo v nemocnicích v okruhu 100 kilometrů od Ústí dalších šest dětí a dospívajících ve věku 8 - 18 let a jedna dospělá žena, pětadvacetiletá instruktorka plavání. U všech se opakovaly stejné příznaky - bolest hlavy, vysoké horečky, halucinace, apatie a prudké žaludeční křeče. Tehdy už lékařům zablikaly varovné kontrolky a začalo vyšetřování.
Nemocní pocházeli z různých částí severních a středních Čech, epidemiologové ale zjistili, že jedno konkrétní místo je přece jen spojovalo. Všichni v krátké době před smrtí navštívili plavecký bazén v ústeckých Lázních dr. Vrbenského. I přesto, že šlo o ve své době nejčistší a nejudržovanější bazén v okolí, byl označen jako epicentrum nákazy.
Na vyhlášené lázně se upřela pozornost odborníků z celé republiky. Zatímco bakteriologové v honu za tajemným mikrobem detailně zkoumali těla zemřelých, hygienici testovali kvalitu vody a důkladně prověřovali účastníky plaveckých kurzů. Doufali, že objeví přeživšího, který by v nedávné době trpěl podobnými příznaky. Nenašli nic a nikoho. Po několika měsících usilovného zkoumání se lázně opět otevřely - v naprosté tichosti a za neustávajícího dohledu hygieniků.
Na přelomu října a listopadu 1963 zemřelo dalších pět dětí a mladých lidí. Nejmladší holčičce bylo deset let. Během roku 1964 se žádný další případ neobjevil, začátkem října 1965 zemřeli se stejnou diagnózou další dva školáci. Záhadná nemoc si dohromady vyžádala 16 obětí.
Viník se skrýval v dutině bazénu
Odborníci, kteří pátrali po původci záhadné nákazy, udělali jednu zásadní chybu: uvnitř lázní se zaměřili pouze na vodu. Stovky vzorků z bazénu podrobili analýze, prosadili dokonce, aby do nádrže proudila voda z jiného zdroje, oběti, většinou děti školního věku, ale umíraly i dále. Nikoho nenapadlo, že by problém mohl vězet ještě hlouběji, přímo v konstrukci celého plaveckého zařízení. Po posledních podezřelých úmrtích v roce 1965 byly Lázně Dr. Vrbenského uzavřeny s tím, že hlavní budova z 30. let bude muset tak či tak projít renovací. Průlom ve vyšetřování nastal až o dva roky později, kdy se o pomalu chladnoucím případu dozvěděl mladý parazitolog Lubor Červa z pražského Vojenského ústavu hygieny, epidemiologie a mikrobiologie.
Netrvalo dlouho a doktor Červa identifikoval původce smrtící infekce. Už před několika lety se dočetl o případech meningoencefalitidy (současný zánět mozkových blan a zároveň mozku) u člověka, které vyvolaly améby rodů Hartmanella a Acanthamoeba. Podle dostupné literatury měli tito parazité na svědomí životy tří lidí, kteří se prokazatelně nakazili během koupání ve volné přírodě. Červa znovu otestoval vzorky tkání z míchy a mozku obětí ústecké epidemie a přítomnost améby v nich definitivně potvrdil. To, že se v plaveckých bazénech améby vyskytují, nebylo (a dosud není) nic neobvyklého, v drtivé většině ale jde o druhy, které člověku neškodí. Na popud doktora Červy byl výskyt améby v ústeckých lázních dlouhodobě monitorován. Klec spadla roku 1977, kdy byl při náhodném testování zachycen smrtelně nebezpečný druh naegleria fowleri. Ještě toho roku byl bazén uzavřen a v únoru následujícího roku úplně vypuštěn.
Na vině byla přestavba i špatná úprava vody
Vyprázdněný bazén v Lázních Dr. Vrbenského si vzali na paškál bakteriologové. Teď už věděli, s jakým nepřítelem se potýkají, a celou nádrž prozkoumali kachličku po kachličce. Líheň améb byla nakonec objevena za čelní stěnou bazénu, která vznikla při výstavbě ve 30. letech 20. století. Bazén původně na délku měřil o fous víc než standardních 25 metrů, takže nesměl být využíván k pořádání oficiálních plaveckých závodů. V 50. letech proto došlo k jeho přestavbě, kdy se pomocí tzv. Monierovy příčky (celistvá železobetonová příčka s ocelovou výztuží používaná pro místa s vysokou zátěží) zkrátil na požadovanou délku. Tím vznikla dutina, kterou od zbytku bazénu oddělovala příčka s otvorem po celé šířce bazénu. Právě tato dutina za čelní stěnou posloužila jako rezervoár pro améby, které do bazénu přicestovaly s nedostatečně upravenou vodou z Labe. Příčka se sice nacházela nad hladinou, takže se voda nemohla přímo mísit, i tak ale docházelo k průsakům a vzniku nánosů, které posloužily jako ideální prostředí pro rozmnožování améb. Prostor oddělený od zbytku bazénu zaručil, že améby nezlikvidovalo pravidelné chlorování a čištění bazénu.
Životní cyklus Naegleria Fowleri
Doktor Červa odhalil také důvod, proč se případy nákazy objevovaly ve vlnách. Plavecký bazén byl na jedné straně příliš mělký, proto bylo třeba před plaveckými závody jeho hladinu zvýšit asi o 40 centimetrů. Tím došlo k přelití okraje příčky a s vodou z bazénu se promísil obsah dutiny plné améb. Ty se pak do těla svého hostitele dostaly skrz nosní dírku, kterou si nešťastník neucpal při potápění nebo skoku do vody.
Napadení naegleria fowleri má pro lidský organismus zdrcující následky. Améby doputují nosem podél čichových nervů až do mozku, kde se množí, požírají okolní buňky a způsobí jeho nevratné poškození. K rozvoji příznaků dochází už od prvního dne od nákazy, smrt přichází obvykle do pěti dnů. Úmrtnost je velmi vysoká - až 98 procent nakažených střet s amébou nepřežije. Tuto děsivou statistiku mírní jen fakt, že k nákaze naegleria fowleri dochází jen velmi výjimečně; počet infikovaných se celosvětově pohybuje v jednotkách případů. Ústecká epidemie ze 60. let je světovým unikátem, který do dnešního dne nemá obdoby.
Kontaminace bazénu v ústeckých lázních byla předmětem vyšetřování, žádné obvinění ale nakonec nepadlo. Roku 2023, více než šedesát let po úmrtí první oběti, byl českými parazitology vyvinut a medicinálními chemiky vyvinut lék proti onemocnění primární amébovou meningoencefalitidou. Lázně Dr. Vrbenského byly v 90. letech uzavřeny a město usilovalo o jejich prodej soukromým investorům. Na počátku roku 2025 byl po sérii neúspěšných snah o obnovu objekt předán k demolici.
ZDROJ:
Fenyková, Šárka: „Napadení mozku amébou je raritní, u nás je riziko minimální, říká parazitolog“ (3.8.2022). irozhlas.cz. Čteno 25.9.2025
Minaříková, Kamila: „Mozkožrout zabíjel i v Ústí nad Labem. Zbraň proti amébám teď našli v Česku“ (12.3.2023). ustecky.denik.cz. Čteno 25.9.2025
Poláček, Dan: "Záhadná epidemie „mozkožrouta": V 60. letech zemřelo 16 lidí, jen si šli zaplavat“ (2.4.2023). aktualne.cz. Čteno 25.9.2025
