Článek
Rodný dům Američanky Dianne Odell po více než půl století nezažil ticho. Přesně tak dlouho, den po dni a hodinu za hodinou, se v něm ozývalo monotónní skřípání a praskání elektromotoru, který uváděl do pohybu masivní kovový válec známý jako železná plíce. Tento archaický vynález, ve kterém by málokdo z nás dobrovolně pobyl déle než pár minut, se stal na neuvěřitelných 58 let nedílnou součástí Diannina života. Po celou tu dobu vháněl do jejího hrudníku vzduch a zase ho vytlačoval ven; její plíce, ochrnuté následkem dětské choroby, totiž ten zdánlivě samozřejmý úkon nezvládly vykonávat samy.
Strašák jménem dětská obrna
Dianne Odell se narodila 13. února 1947 v Jacksonu v americkém státě Tennessee. Přišla na svět jako zdravé, kypré dítě a nejmladší ze tří dcer v rodině Freemana a Genevy Odellových. Dianne byly pouhé tři roky, když se podobně jako tisíce dalších dětí své generace nakazila poliomyelitidou - vysoce infekčním virovým onemocněním známým také jako dětská obrna.
Poliomyelitida patřila k nejobávanějším nemocem 20. století. Způsobuje ji poliovirus - virus z kategorie enterovirů, který napadá a ničí motoneurony v předních rozích šedé hmoty míšní. Jde o zákeřnou a nevyzpytatelnou chorobu: asi 90% nakažených prodělá bezpříznakovou formu a stává se tichými přenašeči, 5% se potýká s příznaky podobnými chřipce, u zbývajících 5% ale úbytek motoneuronů způsobí těžké ochrnutí (obrnu) nebo smrt. Obrnou se může nakazit prakticky kdokoliv, nejčastěji a nejzávažněji ale postihuje právě děti do pěti let věku. V průběhu epidemie v 50. letech bylo jen ve Spojených státech během jediného roku hlášeno více než 57 tisíc případů, z nichž kolem 85% tvořily děti. V nejtěžším roce dětská úmrtnost přesahovala oněch 5%, u dalších tisíců dětí způsobila obrna vážné postižení. Do poslední skupiny se hned roku 1950 zařadila i Dianne.
Otevřená železná plíce
S prvními projevy nákazy, kterou předtím prodělala jen s mírnými příznaky celá její rodina, byla malá Dianne hospitalizována v nemocnici John Gaston Hospital v Memphisu. Protože obrna postihla její dýchací svaly a brzy i samotné plíce, lékaři ji během hospitalizace vůbec poprvé umístili do železné plíce. Plíce, založená na principu neustálého vyrovnávání negativního tlaku, byla jakýmsi předchůdcem dnešních plicních ventilátorů, jen větší a pro pacienty i lékaře podstatně méně komfortní. Měly podobu velkého horizontálního válce s lehátkem uvnitř, postaveném na nožičkách nebo podstavci s kolečky, s dokonale utěsněnými vstupy a otvorem pro hlavu. Uvnitř železných plic mělo docházet k nepřetržitému stlačování a opětovnému uvolňování hrudního duše, čímž se do ochrnutých plicních sklípků mohl dostat kyslík z pracně napumpovaného vzduchu. Do tohoto děsivě vyhlížejícího zařízení Dianne uložili ve vodorovné poloze tak, že jí ven koukala jenom hlava. Kolem krku měla měkké těsnění, které bránilo úniku tlaku, a nad hlavou zkosené zrcadlo, prostřednictvím kterého mohla snáze komunikovat s okolím.
Život uvnitř železných plic rozhodně nebyl životem, který si manželé Odellovi vysnili pro svou tříletou dcerku. Už jen z představy, že musí v přístroji ležet dny a týdny, se o ně pokoušely mrákoty. Zjištění, že Dianne železné plíce už nikdy trvale neopustí a zbývá jí pár let života, bylo pro Odellovy nesnesitelně bolestivé. I přesto bez váhání odmítli návrh lékařů, aby děvčátko nechali v péči nemocnice, a při první možné příležitosti si ji odvezli domů. Snad to byla i jejich láska a obětavost, co způsobilo, že Dianne na prognózu lékařů nakonec vyzrála.
Život naplnila prací a smyslem
Po návratu z nemocnice Odellovi odklidili jídelní stůl, odsunuli sedačku blíže ke stěně a železnou plíci, ve které vězela jejich malá dcera, zabrzdili přímo uprostřed svého obývacího pokoje. Poté, co si vyplakali oči, přemýšleli, co dál. Po dobu, která jí zbývala na tomto světě, plánovali dceři poskytnout tu nejlepší možnou péči; starali se o ni nejprve sami s pomocí ošetřovatelek a zdravotních sester, později se k nim přidali i dobrovolníci z řad přátel a obdivovatelů. Dianne totiž nakonec dokázala nejen přežít čas, který jí lékaři dali, ale také ho naplnit prací a smyslem. Bez větších potíží absolvovala základní i střední školu (domácí úkoly odevzdávala učitelům ve formě magnetofonových pásek) a přihlásila se na dálkové kurzy na Freed-Haderman University v Hendersonu v Tennessee. Vysokoškolského titulu sice nakonec nedosáhla, roku 1987 ale od univerzity obdržela čestný doktorát. Roku 2001 si splnila dávný sen a vydala dětskou knihu s názvem Blinky, less shine. Laskavý příběh o přátelství drobné hvězdičky a slepého chlapce sepisovala s pomocí hlasem aktivovaného počítače skoro deset let. Její vlastní příběh přitom s blížícím se přelomem tisíciletí začínala citovat média. V posledních letech života už byla veřejně známou osobností se širokou základnou podporovatelů, mezi nimiž nechyběla jména jako herečka Jane Seymour, herec Christopher Reeve nebo viceprezident Al Gore.
Prožila jsem velmi dobrý život, naplněný láskou, rodinou a vírou. Můžete se rozhodnout, jestli bude váš život dobrý, nebo ne.
Lidé se Dianne často ptali, proč svoji železnou plíci nenechala postupem času vyměnit za jiný, modernější typ ventilátoru. Už koncem 50. let byl na trh uveden přenosný dýchací přístroj, který ale kvůli deformitě páteře nemohla používat. Později, když už byly k dispozici technologicky mnohem vyspělejší formy podpory, došlo u Dianne ke stejnému jevu, jako u dalších slavných uživatelů železné plíce Paula Alexandera a Marthy Lillard. Dianne, která v plíci prožila dlouhá desetiletí, si na ni zkrátka zvykla a nedokázala si představit život bez ní. Později už navíc její deformity na páteři dospěly do takového stádia, že bylo použití jiných typu zařízení v podstatě nemožné. Roční náklady na léčbu přesáhly 60 tisíc dolarů ročně, její rodina ale i přesto odmítla Dianne umístit do ústavního zařízení a starala se o ni doma až do konce.
Protože její život byl zcela závislý na elektrickém přístroji, jednou z věcí, které Dianne přímo ohrožovaly na životě, byly výpadky elektrického proudu. Zažila tři - v letech 1957, 1974 a 2008. Ten poslední se jí stal osudným. Poté, co masivní bouřky několik dní vyvracely stromy na elektrická vedení v Jacksonu, dopadla jedna z větví na dům Odellových mimořádně nešťastně. Rytmické skřípání elektromotoru ustalo a zavládlo ticho, které dům nepamatoval od roku 1950. Ráno 28. května 2008 byla Dianne Odell nalezena mrtvá. Zemřela ve věku 61 let v důsledku výpadku proudu a poruchy nouzového generátoru, které přerušily funkce jejího dýchacího přístroje. Stala se jednou z posledních známých uživatelek železné plíce.
ZDROJE:
Jarvie, Jenny: „Generator fails woman in iron lung“ (29.5.2008). LA Times. Čteno 18.8.2025
„A lifetime in an iron lung: courage in the face of a cruel disease“ (30.5.2008). independent.co.uk. Čteno 17.8.2025
„Highlights from Dianne Odell's life“ (28.5.2008). jacksonsun.com. Čteno 18.8.2025
„U.S. woman dies in iron lung after power failure“ (28.5.2018). NBC News. Čteno 17.8.2025
