Elizabeth Taylor: Nejslavnější filmová Kleopatra byla osmkrát vdaná, shromáždila šperky za miliardy

Americký filmový institut označil roku 1999 Elizabeth (Liz) Taylor za jednu z největších ženských legend klasického hollywoodského filmu. Patřila mezi nejpopulárnějších herečky 40. a 50. let a jedny z nejlépe placených hvězd stříbrného plátna vůbec. Za svůj život získala roli ve více než osmdesáti snímcích, z nichž mnohé dnes považujeme za filmové klasiky, a činorodá byla i mimo plátno: jako jedna z prvních veřejně známých osobností se zapojila do osvětového hnutí na podporu léčby AIDS, vyvinula vlastní značku parfému a sestavila jednu z nejdražších soukromých sbírek šperků na světě.

Liz Taylor se narodila v Londýně roku 1932 do rodiny Francise Taylora a jeho ženy Sary. Protože byli její rodiče Američané, získala po narození britské i americké občanství. Otec obchodoval s uměním, matka byla divadelní herečka, která ale po sňatku s úspěšným Francisem pověsila řemeslo na hřebík a plně se věnovala péči o Liz a jejího o tři roky staršího bratra Howarda. Rodina byla díky otcově povolání dobře situovaná a přátelila se s mnoha významnými osobnostmi své doby: častými hosty rodiny Taylorových byli třeba malířka Laura Knight nebo plukovník Victor Cazaleto, který se stal neoficiálním kmotrem mladé Liz. Taylorovi si mohli dovolit platit dětem soukromé školy, a protože matka Sara byla duchovně založená, obě děti v Londýně navštěvovaly Montessori školu.

Roku 1939 Taylorovi vyslechli naléhání svých amerických známých a vrátili se do Spojených států. Jen tak tak minuli začátek druhé světové války.

Taylorovi se usadili v Beverly Hills v Kalifornii, ve městě, které přímo překypovalo příležitostmi. Malá Liz vynikala na dítě neobvyklou krásou a rodinní přátelé vnucovali jejím rodičům myšlenku, že by ji měli přihlásit na některý z filmových konkurzů. Děvčátko mělo kulatou tvář s měkkými rysy, oči tak modré, až vypadaly téměř fialově, a husté, nevšedně silné vlasy. Výrazné řasy, kterými si o pár let později začala podmaňovat davy, byly ve skutečnosti důsledkem genetické vady; už v dětství měla místo jedné řady řas na každém víčku dvě.

Kvůli zajímavé tváři tehdy nečekaně narazila: ředitelka castingu Universal Pictures s Taylorovými sice roku 1941 podepsala smlouvu, pak ale Liz obsadila jen do jedné nevýznamné role a roku 1943 smlouvu ukončila. Svoji nechuť pokračovat ve spolupráci s jedenáctiletou dívkou zdůvodnila tím, že její obličej nevypadá jako obličej dítěte, ale staré ženy.

„To dítě nemá nic,“ tvrdila. Taylor později její výrok komentovala slovy, že ji nejspíš svým vzhledem docela děsila.

I navzdory rozpačitému startu získala svoji první velkou roli už o rok později. Obsadili ji do filmu National Velvet, který později označila za nejnapínavější film své kariéry. Zde ztvárnila mladou dívku, žokejku, která se chtěla zúčastnit ryze mužské soutěže Grand National. Při natáčení se poprvé, ale zdaleka ne naposledy osobně setkala s tvrdými požadavky filmového průmyslu. Nejprve se s natáčením National Velvet čekalo, až Liz doroste pro film „ideální výšky“. Čekalo se marně - Liz Taylor ani v dospělosti neměřila více než 157 centimetrů. Poté filmaři požadovali, aby dívka nosila rovnátka, nechala si předčasně vytrhnout dva mléčné zuby, a nakonec i změnila svoje obyčejné jméno na líbivější Virginia, což její starostliví rodiče důrazně odmítli.

Z filmu se stal přes noc kasovní trhák, mladou Liz Taylor katapultoval mezi hollywoodské hvězdy a její dětství, jak později přiznala, tímto úspěchem definitivně skončilo.

Zlé jazyky dodnes tvrdí, že Taylor nikdy nebyla nijak výjimečně nadaná herečka. Vynikala ale nevšedním kouzlem a smyslností, která na plátně brala dech. Co jí navíc v čistě technickém smyslu chybělo na talentu, dokázala vykompenzovat pílí: ve svém nejaktivnějším období mezi 40. a 60. lety šla doslova z filmu do filmu. Většina z nich byla kritiky dobře přijímána a její herecký um byl hodnocen kladně, což způsobilo to nejlepší, co způsobit mohlo: diváci na její tvář zvykli a začali se na ni těšit.

Svou pozici mezi hollywoodskými stálicemi Liz Taylor upevnila první nominací na Oscara roku 1957. Vysloužila si ji za ztvárnění postavy Susanne Drake ve filmu Raintree County. V následujících letech si nominaci zopakovala se snímky Kočka na rozpálené plechové střeše a Suddenly, Summer, až se nakonec přece jen dočkala. Roku 1960 si z předávání cen odnesla svou první zlatou sošku za roli prostitutky Glorie Wandrous ve snímku Butterfield 8.

Roku 1963 se Taylor objevila v titulní roli historického snímku Kleopatra, který patřil mezi mimořádně výdělečné filmy. Přestože Kleopatra byla do značné míry postavena právě na ní, Taylor sama ji ze srdce nesnášela. Získala za ni ale v té době neuvěřitelný honorář - celý milion dolarů, více, než si kdy za jediný film vydělala jakákoliv jiná herečka. Kleopatra také přinesla velké zvraty v jejím osobním životě: během natáčení se seznámila s Richardem Burtonem, který ztvárnil postavu Marka Antonia, a přestože byl Burton v té době ženatý a Liz Taylor vdaná, stali se milenci, oba se záhy rozvedli se stávajícími partnery a roku 1964 společně uzavřeli manželství. Rozbití dvou šťastných rodin s dětmi (Taylor už měla dohromady dva syny a dceru) tehdy veřejnost popudilo natolik, že herečka povážlivě ztratila na popularitě.

Soukromý život Liz Taylor byl nabitý tolika aférami, že bulvár v podstatě několik desetiletí mohl žít jen z nich. Richard Burton byl už její pátý manžel a všechna předchozí manželství skončila po ne déle než pěti letech. Během manželství s hercem Eddie Fisherem, se kterým si začala ještě během trvání jeho manželství s Debbie Reynolds, dokonce na jeho popud konvertovala k judaismu, čímž dvakrát tolik zarmoutila svou katolickou rodinu.

Burton byl její osudový muž. Jejich domácnost byla vpravdě italská a jejich sveřepé boje a láskyplné usmiřování (stejně jako zběsilé utrácení za výlety a luxusní spotřební zboží) sledoval skrze média celý svět. Rozvedli se roku 1974 jen proto, aby zjistili, že bez sebe nemohou být, znovu se vzali roku 1975 a o rok později se rozešli už definitivně. Z jejich vztahu zbyly jen mraky novinových titulků a adoptivní dcera Maria. Taylor se vdala a rozvedla poté ještě dvakrát.

Po masivním úspěchu Kleopatry následovalo několik spíše bezvýznamných snímků, až přišel roku 1966 triumf její herecké kariéry, snímek Kdo se bojí Virginie Woolfové, ve kterém si zahrála spolu s Burtonem. Postava Marthy, zatrpklé a hádavé manželky terorizující svého muže, jí přinesla dalšího Oscara.

V 70. letech začala herecká hvězda Liz Taylor slábnout a v 80. letech už jen matně blikala. Herečka oznámila, že nastupuje do zasloužené penze a už jen velmi příležitostně přijímala drobné epizodní role (nadabovala např. první slůvka Maggie Simpsonové z animovaného seriálu The Simpsons). Nehodlala ale sedět s rukama v klíně; věnovala se dobročinnosti a rozjela vlastní podnikání. Po úmrtí blízkého přítele Rocka Hudsona roku 1985 vedla osvětovou kampaň na podporu nemocných HIV/AIDS a na to konto založila i vlastní nadaci, skrz kterou pomohla shromáždit na výzkum léčby více než 270 milionů dolarů. Působila také na veřejné činitele, aby boji proti viru HIV věnovali více pozornosti bez mýtů a dogmat. Za své úsilí v charitativní oblasti si vysloužila několik mezinárodních ocenění.

Věnovala se také vývoji vlastní značky parfémů (jako teprve druhá herečka v dějinách Hollywoodu) a na přelomu 80. a 90. let uvedla na trh celou kolekci vůní. Proslýchá se, že osobně dohlížela na tvorbu a výrobu každého z jedenácti parfémů, které na trh vstoupily pod jejím jménem. Za celý svůj život také shromáždila úctyhodné množství šperků, z nichž některé byly vyrobeny i před více než pěti sty lety. Některé nakupovala sama, jiné získávala darem (vděčným dárcem byl zejména pátý a šestý manžel, Richard Burton). Svou hodnotou a rozsahem se jednalo o jednu z největších a nejvýznamnějších soukromých sbírek šperků vůbec.

Elizabeth Taylor trpěla celý život chronickým zdravotními problémy. Narodila se s těžkou skoliózou a bolest zad ji dokonce na pět let upoutala na invalidní vozík. Podstoupila několik operací na nápravu poškozené páteře a byla celkově velmi náchylná k infekcím - roku 1961 málem zemřela na infekční zápal plic. Nalomenému zdraví dvakrát neprospěl ani její náročný životní styl - několikrát v životě upadla do závislosti na alkoholu a v 70. letech začala trpět nadváhou, která nadměrně zatěžovala už tak nemocnou páteř a kyčle. Vypěstovala si závislost i na lécích na tlumení bolesti a většinu života byla silnou kuřačkou.

Elizabeth Taylor, legenda stříbrného plátna, zemřela 23. března 2011 na srdeční onemocnění. Bylo jí 79 let. Zanechala po sobě čtyři děti, sedm vnoučat a majetek v hodnotě několika miliard dolarů. Na svou žádost byla pohřbena podle židovského ritu. Její rakev přinesli až patnáct minut po začátku obřadu - celoživotně chodila pozdě a přála si svůj zlozvyk dodržet i na vlastním pohřbu.

Její vzácná sbírka klenotů byla po její smrti vydražena za 116 milionů dolarů (v převodu více než 2,5 miliard korun). Všechny peníze byly použity na výzkum léku proti onemocnění AIDS.

ZDROJE:

Brower, Kate Andersen (2022): Elizabeth Taylor. HarperCollins Publisher. ISBN 9780008435837

Ng, David (23. březen 2011). „Elizabeth Taylor remembered: Always a star, even on the stage“. Los Angeles Times. Čteno 6.1.2024