Článek
Ruku na srdce: jak byste odpověděli, kdyby se vás někdo na začátku roku 2026 zeptal, kde leží Hormuzský průliv?
Pokud byste místo odpovědi jen pokrčili rameny, nezoufejte - jistě byste nebyli jediní. Protože ale žijeme v době rychlých změn, jen o pár měsíců později se tento nenápadný průliv stal jedním z nejskloňovanějších míst naší planety a společensko-politickým tématem číslo jedna.
Hormuzský průliv je úzký vodní koridor mezi Perským a Ománským zálivem. Tvoří přirozenou hranici mezi Íránem na severním břehu a Musandamským poloostrovem na břehu jižním. Ve svém nejužším místě je široký 34 kilometrů, od východu k západu se táhne v délce 160 kilometrů a každý den jím propluje asi 130 lodí (z nichž asi 25 jsou ropné tankery), což je poměr, který z něj činí jeden z nejvytíženějších průlivů na světě. Pro země, jako je Kuvajt, Katar nebo Bahrajn je Hormuzský průliv jedinou dostupnou námořní trasou a na jeho provozu jsou ekonomicky závislé.
Z hlediska námořní dopravy jsou úzké průlivy zvlášť zranitelná místa - i drobná kolize, havárie nebo politický spor dokáže na kriticky dlouhou dobu úplně přerušit lodní obslužnost. Protože na Hormuzském průlivu závisí čtvrtina světového námořního ropného obchodu a pětina obchodu se zemním plynem, lokální krize může snadno přerůst v krizi globálního charakteru. Každý den zde proudí miliony barelů s ropou, která je nejcennějším vývozním artiklem Saudské Arábie, Iráku, Íránu, Kuvajtu i Spojených arabských emirátů. Pro země jako Kuvajt, Katar nebo Bahrajn je Hormuzský průliv zase jedinou dostupnou námořní trasou a pilířem místních ekonomik. Kolaps na této strategické spojnici nepocítí v peněženkách jen místní, ale i my na druhé straně světa - jak jsme se ostatně mohli přesvědčit v uplynulých měsících, když napětí na Blízkém východě omezilo pohyb lodí a cena benzínu a nafty vyskočila během rekordně krátké doby nahoru i o desítky procent.
Bez kolize by ropa nebyla
Je pochopitelné, že ve světle současné geopolitické situace nás nejvíce zajímá, co se s Hormuzským průlivem stane v dohledné budoucnosti. Příběh tohoto křehkého, zranitelného místa se ale začal psát už před desítkami milionů let, v období staršího eocénu, kdy Země byla teplá a vlhká a kolem dokola ještě žádná ropa nebyla. Hormuzský průliv totiž není jen zlatá žíla ropného průmyslu a jablko politického sváru. Ve skutečnosti je to geologický zázrak, jehož skrytá bohatství bychom sotva dokázali vyčíslit penězi.
Před 45 miliony let odstartoval dlouhodobý geologický proces, které geologové říkají „kontinentální kolize“. Tehdy se Arabská deska (jedna z velkých litosférických desek, které utváří pevný obal naší planety) rozpohybovala z jihu směrem na sever a rychlostí asi 3 centimetry za rok začala narážet do Euroasijské desky. Důsledkem byl obrovský tlak, který trvale zdeformoval zemský povrch a vyvýšil terén v celé oblasti. Jak se povrch vrásnil (pohybem podobným, jako když koberec ze středu tlačíte proti zdi), země na některých místech vystoupila a vytvořila mohutná pohoří na území dnešního Íránu a Ománu. Když tlak dočasně polevil, v povrchu se vytvořily mělké prohlubně a propadliny, z nichž dvě se staly základem budoucího Perského a Ománského zálivu. Původně byly oba zálivy jen díry s vyvýšenými a pokroucenými okraji, které byly tak mělké, že byste je na řadě míst mohli překročit bosou nohou. Na sklonku poslední doby ledové před asi 15 tisíci lety ale tající ledovce zvedly hladinu světových oceánů a všechny nízko položené oblasti zaplavila voda z Indického oceánu. Úžina mezi vystouplými okraji se stala Hormuzským průlivem - fascinujícím svědkem prastarého vrásnění, jehož účinky můžeme pozorovat dodnes.
Na světě je jen málo míst, na kterých se můžeme stát očitými svědky střetu dvou světadílů. Hormuzský průliv je jedním z nich. Arabská zemská deska se i dnes pohybuje svou původní rychlostí a důkazy o jejím působení na Euroasijskou desku na nás číhají na každém rohu - od monumentálního pohoří Zagros na jihu Íránu až po nejužší bod Hormuzského průlivu, kde se ománská část poloostrova Musandam tyčí směrem na Írán jako zlověstně napřažená dýka. Musandan je pozoruhodný svými černými skalnatými útesy a zubatými pobřežími, které dosud nesou stopy dřívějších záplav. Najdeme zde řeky s neobvykle tvarovanými ústími, která vznikla, když říční údolí zaplavila stoupající hladina moří. Musandan je také jedno z mála míst na Zemi, kde se vyskytují ofiolity - fragmenty oceánské zemské kůry a svrchního pláště, které byly tektonickými procesy vysunuty nahoru na zemskou kůru. To, co je obvykle ukryto hluboko v oceánu, zde leží na povrchu nahé a odkryté.
Tlak a deformace hornin v zemské kůře vytvořily ideální podmínky pro vznik ložisek ropy. Ropa se vytváří z pozůstatků dávného mořského života, kdy se drobné organismy usazují na dně a rozkládají se zde bez přístupu vzduchu, pod silným tlakem a za stabilní teploty. Stovky milionů let předtím, než Arabská deska narazila na Euroasijskou, ležela těsně pod úrovní moře a hromadila vše potřebné pro vytvoření nerostných zásob. Pohyb litosférických desek pak uvěznil ložiska ropy a plynu (tzv. pasti) pod horninami na severní části Arabské desky, která se nyní nachází pod Íránem, Irákem a části Sýrie. Je silně pravděpodobné, že bez kolize zemských desek by tato konkrétní oblast nedisponovala zdaleka tak velkými zásobami nerostného bohatství.
Všechno na světě je prý relativní. Rychlost, jakou Arabská deska naráží do Euroasijské, je zhruba stejná, jakou nám lidem rostou nehty - naší optikou je to pomalu, z hlediska vývoje planety Země je to ale jako lusknutí prstu. Zatímco celý svět spekuluje nad tím, jestli se arabské mocnosti rozhodnou zneprůchodnit Hormuzský průliv a odříznout tak západ od cenné ropné tepny, poloostrov Musandam dále pokračuje ve své cestě na sever. Plíživě se přibližuje směrem k pohoří Zagros a až nastane jeho čas (podle vědců asi za 10 milionů let), narazí do něj a zmizí. Hormuzský průliv se pak definitivně uzavře.
Na světě už nejspíš tou dobou nebude nikdo, koho by to mělo trápit. Planeta Země bude znovu vlhká a teplá a nebude na ní žádná ropa, o kterou bychom se museli bát. Ta ostatně v celém Hormuzském průlivu nikdy nebyla tím pravým bohatstvím.
ZDROJE:
Blackburn, Gavin: „Reports of Iran closing Strait of Hormuz ‚completely unacceptable,‘ White House says“ (8.4.2026). Čteno 8.4.2026
„Why the Strait of Hormuz is a geological wonder“. nationalgeographic.com. Čteno 7.4.2026
„Why the Strait of Hormuz matters so much in the Iran war“. bbc.com. Čteno 8.4.2026
