Článek
V květnu roku 1916 zavítal ruský car Mikuláš II. Romanov s manželkou a pěti dětmi do svého prázdninového sídla na Krymském poloostrově. Situace na východní frontě ještě nepůsobila zdaleka tak bezútěšně jako o rok později, kdy byl Mikuláš přinucen k abdikaci, a carský pár si mohl užívat chvíle rodinné pohody na spřáteleném Krymu.
O sto let později poloostrov navštívila velkokněžna Maria Vladimirovna se svým synem, carevičem Georgijem Michaljovičem, aby si odhalením pamětní desky připomněli výročí Mikulášova pobytu zde. Přijeli sem jako soukromé osoby, z úcty ke slavným předkům a taky trochu na důkaz, že jsou pořád Rusové. O tři roky dříve na tomto místě Maria pořádala velkolepou gala recepci na oslavu 400. výročí monarchie. Této monumentální akce se zúčastnilo více než 40 zástupců evropských šlechtických rodů a Maria při ní rozdávala pamětní medaile a čestné tituly, i tak ale ta oslava měla trpkou pachuť.
Dva roky po krymských prázdninách Mikuláše II. popravili i s manželkou a dětmi ve sklepě Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu. Té noci zemřel carův jediný syn a další možný nástupce, Mikulášův mladší bratr Michael, se nedožil ani své korunovace. Všichni ostatní uchazeči o trůn byli bolševiky povražděni, nebo byli nuceni kvapně opustit Rusko. Carský trůn, na kterém čtyři staletí seděl mocný rod Romanovců, definitivně osiřel - a na dlouhou dobu se zdálo, že není nikdo, kdo by se o něj ucházel.
Rodina nadevše
Celý právní systém Ruského impéria pochopitelně padl po bolševické revoluci, Romanovci ale otázku případného nástupnictví berou stále velmi vážně. Většina rodiny považuje za svou hlavu dnes dvaasedmdesátiletou Marii Vladimirovnu. Maria je jedinou dcerou Vladimíra Kirilloviče, jediného syna velkoknížete Kirilla Vladimiroviče, který se roku 1924 navzdory bolševickému převratu prohlásil imperátorem vší Rusi. Dědečkem Kirilla byl Alexandr II. Romanov, Maria je tak v mužské linii pra-pravnučkou samotného cara. Jako taková celý život užívá titul velkokněžny a přijímá oslovení „Vaše carská Výsosti“, aniž by bylo jisté, že na to má právo. Když v roce 1992 zemřel její otec, nejnadšenější ruští monarchisté ji začali označovat jako Marii I., a ačkoliv jej ona sama neakceptuje, v její osobu vkládají veliké naděje.
Maria Vladimirovna Romanova se narodila roku 1952 v Madridu. Na popud otce, který byl přes svou matku pravnukem britské královny Viktorie, vychodila nejdříve soukromé britské školy v Madridu a Paříži a následně odešla do Anglie, aby tam na prestižní Oxfordské univerzitě studovala ruské dějiny a literaturu.
Marie nezažila, jak členové její rozvětvené rodiny po roce 1917 kvapně utíkali z Ruska ve strachu z bolševického teroru. Nezažila popravu carské rodiny, evakuace na palubách bitevních lodí ani ty zběsilé časy, kdy se přeživší Romanovci rozutíkali po celé Evropě. Přišla na svět v době, kdy už se její příbuzní aklimatizovali na změnu poměrů a užívali si relativně pohodlný a bezpečný život v exilových státech, hrůzné zážitky předchozích generací se ale v jejím životě odrážely od samotného počátku.
V šestnácti letech, po dosažení dynastické dospělosti, byla Maria nucena složit slib věrnosti svému otci, rodu a zákonům o nástupnictví, které byly už tehdy sice staré a neplatné, pro Vladimira Kirilloviče měly ale silný (byť pouze symbolický) význam. Vladimir sám se narodil už v exilu a do Ruska se mohl podívat až po pádu Sovětského svazu. Zároveň s přijetím Mariina slibu vydal kontroverzní dekret, ve kterém svou dceru označil za předpokládanou dědičku a vyhlásil, aby se v případě jeho předčasné smrti stala „správkyní císařského domu“ - a to i tehdy, pokud budou zároveň naživu starší mužští členové rodiny. Shodou okolností Vladimir všechny mužské příbuzné ve své linii přežil a Maria se tak do této fáze složité hierarchické hry pouštět nemusela. Dlouhá léta věnovala obhajování svého titulu před knížetem Dmitrijem Romanovem, prapravnukem cara Mikuláše I. a svým o třicet let starším vzdáleným bratrancem, který věřil, že hlavou své rodiny je on. Hádali se, jako ostatně většina rodin, nejvíce v časech okolo svateb a pohřbů. Když měli v roce 1998 pohřbít právě identifikované ostatky Mikuláše II., jeho ženy a tří z pěti dětí, Marie se sice sama odmítla pohřbu zúčastnit (na radu pravoslavné církve neuznala pravost ostatků), zvládla ale alespoň na dálku Dmitrije plísnit za to, že chtěl řídit obřad.
Vřelý vztah s Putinem
Neexistuje jediný doklad o tom, že by Vladimir Putin jakýmkoliv způsobem podporoval Marii v jejích nástupnických právech. S polofanatickými skupinami, které volají po obnově Ruského impéria v podobě před rokem 1917, pravděpodobně nesouzní ani Maria sama. Z pohledu Ruské federace jsou Romanovci formálně řadovou rodinou bez zvláštních práv a povinností - a to i s přihlédnutím k faktu, že část z nich už po generace ani nežije v Rusku.
Ze symbolického a diplomatického pohledu představují Romanovci cenný nástroj propagandy. Putin carské Rusko obdivuje a využívá jeho dědictví, aby zdůraznil velikost a kontinuitu ruských dějin od imperiální éry až po svůj vlastní mandát. Ve svých projevech se často odkazuje na ty největší romanovské vládce - Petra Velikého, Kateřinu Velikou nebo Alexandra I., a účastní se akcí, které připomínají imperiální dobu. Byl to právě Putin, jehož vláda uznala cara Mikuláše a jeho rodinu jako oběti bolševické represe a kdo podporoval návrat Romanovců do země. Romanovci, kteří se kvůli teoretickému nároku na neexistující trůn pravidelně hádají až na kost, na oplátku Putinovu politiku ve vzácné shodě podporují. Jeho nejhorlivější zastánkyní je Maria a její syn Georgij Michaljevič. Georgij, který v rodinné hierarchii zaujímá místo samozvaného careviče, prohlásil, že prezident „má jeho obdiv“, a připojil se ke své matce, když v roce 2014 schvalovala anexi Krymu.
„Návrat Krymu mezi ruská výsostná území byl nutný a je v souladu se zákonem,“ tvrdila Maria. Kdykoliv se s Putinem setká osobně, chovají se k sobě zdvořile až vřele a je znát, že respekt je oboustranný. Jejich zdvořilá náklonnost s sebou nese určité kontroverze. Maria sice nedisponuje žádnou reálnou politickou mocí, má ale vliv na osoby, kterými se Putin obklopuje. Je jediná, kdo může udělovat historické řády Romanovců - a dělá to s mimořádnou oblibou. Její zásluhou tak v Rusku roste „nová šlechta“ profilovaná z lidí, ke kterým Maria buď má osobní vztah, nebo ho k nim mít chce. V roce 2007 tak údajně povýšila do šlechtického stavu Nikolaje Patruševa - Putinova asistenta, důvěrníka a šéfa tajné služby FSB, který byl mimo jiné přímo zodpovědný za anexi Krymu. Bez ohledu na to, že Rusko šlechtické tituly neuznává, se Marii daří v prostředí ruských elit vytvořit iluzi aristokracie.
Kdyby mělo Rusko cara, pravděpodobně by jím byla Maria Vladimirovna. Ta se nechává opakovaně slyšet, že jí nezáleží ani tak na tom, jestli je Rusko monarchií nebo republikou. Nejdůležitější prý je, aby působilo jako pořád stejně jednotný a neporušitelný celek se silným vůdcem v čele.
„Nikdo nemá právo Rusko soudit,“ myslí si Maria. Přesto, že Vladimir Putin je k myšlence monarchie „velmi chladný“, jak v roce 2017 střízlivě zhodnotil jeho mluvčí Dmitrij Peskov, řada historiků upozorňuje, že styl jeho vlády v některých aspektech připomíná absolutistickou vládu posledních carů - zejména pokud jde o silnou centralizaci moci, důraz na stát, armádu a posílení vlivu pravoslavné církve. Někdy bývá proto bulvárně označován za „nového cara“.
Zdá se, že právě věrností „novému carovi“ Maria naplňuje slib, který kdysi dala otci. Mimo charitativních sbírek a provozu nadace cestuje po Evropě, pořádá galavečery a plesy jménem své rodiny a čas od času o sobě dá decentně vědět prostřednictvím médií nebo své kanceláře. Ve společnosti je známá jako srdečná žena, která své dynastické povinnosti - ať už znamenají cokoliv - bere nesmírně vážně.
ZDROJE:
Gilbert, Paul: The unholy alliance of Maria and Vlad (5.3.2022). tsarnicholas.org. Čteno 28.8.2026
Kremlin says monarchy in single region of Russia impossible (15.3.2017). tass.com. Čteno 27.8.2026
The Head of the House of Romanoff Travels to Moscow, Buryatia, and the Irkutsk Region (8.3.2014). imperialhouse.ru. Čteno 28.8.2026
Interview with the Head of the Russian Imperial House, H.I.H. Grand Duchess Maria Vladimirovna in the journal Itogi (12.12.2005). imperialhouse.ru. Čteno 28.8.2026
Grand Duchess Maria of Russia: No One Has the Right to Sit in Judgment of Russia (14.4.2018). imperialhouse.ru. Čteno 28.8.2026
