Článek
Ve čtvrtek 8. června 1972 odstartovalo z letiště v Mariánských Lázních malé letadlo společnosti Slov-Air na pravidelné lince Mariánské Lázně - Praha - Bratislava. Letoun typu L-410A Turbolet byl určen k regionální přepravě a toho dne převážel 17 lidí: kromě pilota Jána Mičicy a 2. pilota Dominika Chrobáka na palubu usedlo čtrnáct dospělých včetně jedné ženy s nemluvnětem v náručí. Čtyři dospělí cestovali samostatně, zatímco u zbývajících deseti nebylo pochyb, že patří k sobě. Všichni včetně mužů měli dlouhé vlasy a na sobě džíny a haleny s divokými vzory. „Máničky“, jak se u nás tehdy občanům podobného vzezření přezdívalo, ale neměly v úmyslu nechat se pokojně dopravit až na Slovensko. Ve skutečnosti chtěli na palubě letadla emigrovat do Západního Německa. Nikdo z nich nepočítal s tím, že jejich amatérský pokus o únos skončí přestřelkou, během které přijde nedopatřením o život jeden z pilotů. Za fatální selhání zaplatila skupina únosců vytouženou svobodou a v jednom případě i vlastním životem.
Únos vymyslel psychicky nevyrovnaný Adamica
Byli to zákeřní vrazi, nebo oběti diktatury vlastní země? O tom se přeme už 53 let. Pro skupinu mladých lidí (nejstaršímu muži bylo 22, nejmladší ženě 18 let) byl únos letadla každopádně tím jediným myslitelným způsobem, jak se dostat z totalitního Československa na vytoužený Západ. Kromě nenávisti k socialistickému zřízení (a dost možná i ke státu jako takovému) je pojila i záliba v lehkých drogách a láska k undergroundové hudbě. Znali se už dlouho: scházeli se v pražské restauraci u Fleků, na strahovských kolejích a v klubech na Radotíně, poslouchali rock a snili o tom, že jednoho krásného dne emigrují. Třem z nich se podařilo překročit hranice už v roce 1969, všichni se ale nakonec vrátili domů s nepořízenou. Nejvíce zkušeností se Západem měl Lubomír Adamica, rodák ze slovenského Trenčína, který v emigraci prožil dvě léta. Dostal se až do Spojených států, odkud si přivezl spoustu desek (a po návratu s nimi pořádal nelegální diskotéky). Svým přátelům z undergroundu pak vyprávěl, co všechno v Americe zažil, a vtiskl tak konkrétní obrysy jejich zoufalé touze se dostat ven, za Železnou oponu, do svobodného světa.
Interiér novodobého Turboletu L-410A (2009)
Adamica sice pro ostatní vystupoval jako vzor, pravdou ale bylo, že ve Státech dopadl prachbídně. Procestoval zemi od New Yorku až po San Francisco, seznámil se s tamějším hnutím hippies a získal četné zkušenosti s drogami, nakonec ale přestal pobyt tam zvládat jak finančně, tak psychicky. Do Československa se vrátil roku 1971 se staženým ocasem a přijal trest za nedovolené opuštění republiky. Po návratu trpěl četnými psychickými problémy, pro které byl už dříve opakovaně vyšetřován na psychiatrii a které pravidelné užívání drog jen prohloubilo. Zní až ironicky, že plán na únos slovenského letadla se zrodil právě v hlavě psychicky nevyrovnaného Adamicy, kterého ostatní i později považovali za neformálního vůdce celé skupiny.
Útok vedli lahvemi i pistolí
Na první pohled absurdní nápad měl ještě před půl stoletím velkou šanci na úspěch. Bezpečnostní kontroly na letištích probíhaly jen povrchně, osobní prohlídky byly nedbalé a víceméně formální. Ne na všech letištích tehdy používali detektor kovů, pronést zřízencům přímo pod nosem nůž nebo pistoli proto nebylo nic těžkého. Skupina únosců se dostavila na letiště v Mariánských lázních vyzbrojena dvěma pistolemi a skleněnými lahvemi od Coca Coly. Pistole obstarala Alena Černá, jedna z mladších členek skupiny, tak, že je ukradla svému otci, který pracoval jako příslušník VB. Jednu ze zbraní schovala do kalhotek, druhou strčila do kočárku, ve kterém pokojně spalo nic netušící dítě Olgy Setnické (ta byla v době únosu navíc těhotná s dalším členem skupiny Jiřím Vochomůrkou). Všechno šlo podle plánu, i tak ale byli nervózní - nevěděli, jestli s nimi nepoletí i některý z ozbrojených policistů v civilu, kteří tehdy občas doprovázeli vnitrostátní lety. Letadlo se od země odlepilo krátce před čtvrtou hodinou odpolední a jen pár minut po vzletu dal Adamica svým kumpánům předem smluvené znamení: vstal ze sedadla a svlékl si bundu.
Na palubě se strhla mela. Únosci zaútočili lahvemi od Coca Coly na ostatní pasažéry, cestujícího Josefa Jahna, kterého si vytipovali coby policistu v civilu, ohrožovali pistolí. Adamica spolu s dalším mužem mezitím zamířil do pilotní kabiny. Dvojice oběma pilotům strhla sluchátka a nařídila jim, aby letadlo otočili směrem na Mnichov. Události dalších desítek vteřin byly předmětem vyšetřování a vášnivých dohadů. Jisté, že ze zbraně, kterou držel Adamica, vyšel výstřel, který zasáhl hlavního pilota Mišicu možná do krční tepny, možná do hrudníku. Z rány začalo stříkat ohromné množství krve, která potřísnila řídící přístroje, a Adamica zpanikařil.
„Mně je nyní všecko jedno, mně už na životě nezáleží!“ křičel pološílený na druhého pilota Chrobáka, který mezitím převzal řízení. Letadlo ale mohl ovládat jen částečně; stříkající krev zkratovala část přístrojů a tělo umírajícího Mišicy zablokovalo ovládání plynu a vrtulí. Chrobák se ze všech sil snažil udržet letadlo ve vzduchu, věděl ale, že to nebude na dlouho. Ještě chvíli letěl podél dálnice, aby únoscům ukázal, že už jsou za hranicemi (poznali to prý podle projíždějících aut), a nakonec, po 26 minutách zápolení se strojem, přistál na malém letišti nedaleko bavorského letiště Weiden. Hned po přistání část únosců uprchla z ještě rolujícího letadla, zatímco další zůstali u letadla. Cestující Jahn s druhým pilotem se pokoušeli oživit kapitána Mišicu, přivolaný lékař ale už mohl pouze konstatovat smrt. Na místo se rychle sjely policejní jednotky, které pozatýkaly všechny únosce včetně prchajícího Adamicy. Chrobák a čtyři cestující zůstali několik dalších dní v Západním Německu, aby tam podali svědecké výpovědi. Západoněmecká justice rovněž odmítla vydat pachatele do Československa, skupina byla proto ponechána v německé vyšetřovací vazbě a souzeni soudem v bavorském Weidenu.
Smrti pilota všichni litovali
Československé máničky měly smůlu. Protože se na přelomu 60. a 70. let s únosy letadel roztrhl pytel, trestní zákoník ve Spolkovém Německu jen půl roku před jejich činem výrazně zpřísnil tresty za letecké únosy. Pro devět pachatelů žádal prokurátor tresty 5 až 12 let, odsouzeni byli nakonec k odnětí svobody v rozmezí 3 až 7 let. Lubomíru Adamicovi hrozilo minimálně deset let (vyloučeno ale nebylo ani doživotí), neodseděl si z něj ale ani jediný. Po doručení obžaloby z vraždy spáchal ve své cele sebevraždu. Nechal po sobě dopis plný lítosti, který adresoval svým rodičům. Dodnes se neví, jestli stiskl spoušť záměrně, nebo šlo o nešťastnou náhodu. Podle obžalovacího spisu jednal záměrně s cílem ukázat, že se nebojí střílet, podle cestujícího Jahna, který byl očitým svědkem celé situace, k výstřelu došlo při potyčce nešťastnou náhodou. Německá strana odmítla sdílet s československými úřady drtivou většinu důkazů.
Nejen Adamica, ale i ostatní únosci svého činu hluboce litovali. Smrt pilota byla něčím, co neplánoval ani jediný z nich. Několik pachatelů bylo po odpykání poloviny trestu propuštěno na svobodu, nesměli se ale vrátit do Československa a v Německu požádali o politický azyl. V roce 1990 všichni obdrželi od prezidenta Havla milost.
Komunistická strana Československa použila únos jako střelivo proti příznivcům undergroundové kultury. Únosem se nechal inspirovat i předposlední díl slavného propagandistického seriálu 30 případů majora Zemana s názvem Mimikry. Okolnosti únosu byly účelově pozměněny tak, aby lépe zapadaly do celkového vyznění. Hlavními postavami byli členové fiktivní hudební kapely Mimikry, jejímž předobrazem se stala komunisty nenáviděná skupina The Plastic People of the Universe. Tvůrci seriálu je vylíčili jako zbabělé, nezodpovědné a zákeřné narkomany, kteří se při únosu podvedli vzájemně a vraždu pilota měli předem v plánu. I díky tomu, že jeho námět zneužil oblíbený seriál, se ze zpackaného únosu stal jeden z nejslavnějších leteckých incidentů v našich dějinách.
ZDROJE:
Komárek, Michal: „Oběti, nebo vrazi? Nejznámější únos letadla ČSA a mimikry dějin“ (8.6.2022). Seznam Zprávy. Čteno 3.6.2025
Poláček, Dan; Švec, Pavel: „Otoč to, do Mnichova! Smrt v letadle, kterou komunisté zneužili v boji s máničkami“ (8.6.2023). Aktualne.cz. Čteno 3.6.2025
Tomášek, Vojtěch: „Před 50 lety deset mladých lidí uneslo v Mariánských Lázních letadlo a uprchlo do západního Německa“ (8.6.2022). iRozhlas.cz. Čteno 3.6.2025
„Výstřel a celoživotní pr*ser. Od únosu letadla se smrtí pilota uteklo 50 let“ (11.6.2022). iDnes.cz. Čteno 3.6.2025
