Miloval jsem ji jako dítě. Osiřelá gorila ze slavné selfie zemřela v náručí muže, který ji zachránil

Když se v červnu roku 2017 André Bauma seznámil se svým prvním gorilím sirotkem, překvapilo ho, že je sotva větší než lidské novorozeně. Jako strážce národního parku se musel vypořádat s kdečím - s pytláky, ozbrojenci i byrokraty, kteří nevěděli, na jakou stranu se přidat, ještě nikdy mu ale srdce nepukalo tak jako teď, když zíral na to malé vyplašené stvoření u svých nohou. Viděl, že gorilí samička přišla na svět teprve před chvílí, a věděl, že už je na něm sama. Popadl ji do náruče a ucítil, jak se mu okamžitě schoulila na prsou - slaboučká, vyděšená, s obrovskýma vykulenýma očima a kůží nepřirozeně svraštělou z nedostatku tekutin.

Mládě, které Bauma objevil v hornatých lesích národního parku Virunga na východě Konga, patřilo k nejnovějším přírůstkům gorilí skupiny známé pod jménem Kabirizi. Dal jí jméno Ndakasi, což v jazyce místních domorodců znamená doslova „ta, která přináší radost“. Seznámení člověka Baumy a gorily Ndakasi ale mělo k radostné události daleko. Samička se stala jedinou přeživší ozbrojeného útoku, při kterém členové militantní ozbrojené skupiny chladnokrevně postříleli všechny členy její rodiny. Když Bauma zvedal zesláblé tělíčko malé gorilky ze země, pomyslel si, že za její život stojí za to bojovat - a nejen za její, ale i za životy všech dalších osiřelých mláďat jejího druhu. Spolu s dalšími zaměstnanci proto v parku Virunga založil gorilí sirotčinec, který pojmenoval po otci své první chráněnky, a na příštích 14 let se stal jejím rodičem, nejbližším přítelem a ochráncem. Odvděčila se mu za to mnohým: láskou, oddaností a neodolatelným šarmem, kterým bavila jeho, ostatní ošetřovatele i návštěvníky parku.

Protože její kouzlo dalece přerostlo hranice Konga, Ndakasi dnes známe hlavně jako virální gorilu, která vytrollila selfie svého lidského přítele.

Ndakasi se narodila 17. dubna 2007 jako dcera samice gorily horské Nyiransekuye a majestátního stříbrohřbetého samce jménem Senkwekwe. Na rozdíl od svých blízkých příbuzných goril východních nížinných, které jsou v Kongu endemickým druhem, gorily horské obývají malé části území na pomezí Konga, Ugandy a Rwandy. Jejich přirozeným domovem jsou národní parky a rezervace, v nichž tvoří úzce sepjaté rodiny o průměrně patnácti členech. Do rodiny Kabirizi patřily kromě Ndasaki a jejích rodičů ještě tři další samice, z nichž každá opatrovala své vlastní mládě.

Střelba, při níž Ndakasi osiřela, nebyla ani výjimečná, ani náhodná. Kongo disponuje obrovskými zásobami nerostného bohatství, o které se dlouhodobě přetahují místní ozbrojené skupiny i zahraniční investoři. Tyto skupiny se spolu se zdroji pokouší ovládnout i obchodní stezky, které ve velké míře zasahují i do území národních parků. Jen za posledních patnáct let zemřelo při ozbrojených konfliktech s militanty asi 150 rangerů (strážců parku) a řádově desítky až stovky goril, což je při celkové populaci čítající méně než 1000 jedinců velmi vysoké číslo. Vyvraždění rodiny Kabirizi mělo být odvetou za to, že rangeři nedlouho předtím iniciovali vyšetřování ilegální těžby dřeva a jiných zločinných aktivit na chráněném území. Zastřelili je zbaběle - z velké dálky a zezadu. Do statného Senkwekweho museli vystřílet zásobník, Nyiransekuye zasáhla jediná, přesně mířená rána do hlavy, po které padla na zem i se svým dvouměsíčním mládětem pevně přivinutým k hrudi. Když Bauma s pátrací skupinou po 24 hodinách prosekávání buší konečně dorazili na místo neštěstí, maličká Ndakasi se dosud držela mrtvého těla své matky a neúspěšně se pokoušela sát z jejího prsu.

Zatímco strážci parku ve spolupráci s místními obyvateli vynášeli na dřevěných márách z pralesa mohutné tělo Senkwekweho, slabounká a dehydratovaná Ndakasi byla převezena do záchranné stanice v městě Goma, kde se o ni postaral tým ošetřovatelů v čele s André Baumou. Bauma strávil několik prvních dní a nocí tím, že křehkou Ndakasi bez přerušení tiskl ke svému nahému hrudníku, aby ji zahřál a povzbudil její chuť k pití. Tímto intuitivním úkonem jí pravděpodobně zachránil život. Jen díky této intenzivní péči a nasazení Ndakasi přežila nejen prvotní šok, ale i vážnou infekci plic, ze které vyvázla s trvalými následky. Když se z nemoci zotavila, bylo rozhodnuto, že jako vysoce zranitelný jedinec s psychickým traumatem nemůže být navrácena do volné přírody.

Bauma o Ndakasi osobně pečoval ve vlastním domě až do roku 2009, kdy bylo poblíž vojenské základy Rumangabo (asi 3,5 kilometru od sídla parku Virunga a co by kamenem dohodil od pohřebiště, na kterém byl pochován Senkwekwe) otevřeno centrum Senkwekwe speciálně určené pro osiřelé gorily horské. Právě zde, v těsné blízkosti svého původního domova a ostatků svého otce, strávila Ndakasi zbytek svého života.

Centrum Senkwekwe je jediným zařízením svého druhu na světě. Na několika akrech oploceného lesa zde žijí potomci goril, které byli zabity při pytláctví, pašerácké činnosti nebo stejně jako Ndakasi při vojenských konfliktech. O mláďata zde nepřetržitě pečuje tým profesionálních ošetřovatelů, veterinářů a specialistů na gorilí chování, kteří se snaží zajistit v přísně střeženém centru co nejpřirozenější podmínky k životu. U goril vychovaných člověkem je reintrodukce do divočiny velmi obtížná až nemožná, většina mláďat proto v sirotčinci zůstává už napořád.

Do vedení nového útulku se hned po jeho založení postavil André Bauma. Ten se nikdy netajil tím, že gorily v centru jsou pro něj víc, než jen práce - byla to jeho skutečná rodina, která existovala paralelně vedle rodiny lidské. Zatímco domů ke své ženě a dětem se Bauma vracel na pouhý jeden týden v měsíci, zbývající týdny trávil péčí o gorilí sirotky v centru. S Ndakasi ho už od začátku pojilo unikátní pouto. Gorila si k němu vybudovala silný, důvěrný vztah, který by v přírodě odpovídal vztahu rodiče a mláděte.

„Jsem sice muž, ale jsem taky její máma,“ komentoval výmluvně jejich blízké pouto. Jako mládě strávila Ndakasi bezpočet hodin v Baumově náruči, v dorosteneckém věku se přemístila na jeho záda, později už ho alespoň brávala za ruku. Tyto specifické projevy náklonnosti se vymykaly běžnému rámci vztahu ošetřovatel-zvíře, což ne každý hodnotil s povděkem. Toto chování toto bylo více než projevem přátelství produktem hluboké traumatizace.

„Miloval jsem ji jako dítě,“ říkal Bauma. I jako dospělá Ndakasi vyhledávala jeho těsnou blízkost, nechávala se hladit, chovat a objímat. Když nebyl k dispozici Bauma, vzala zavděk kterýmkoliv jiným ošetřovatelem: někdy se zdálo, jako by se lidského dotyku ani nedokázala nabažit. Stávalo se, že když nenašla žádného volného člověka na mazlení, alespoň si sedla poblíž míst, kam ošetřovatelé chodili nejčastěji, a čekala. Čekala na pohlazení, vlídný pohled a ujištění, že je v bezpečí - vše, o co ji jako dvouměsíčního kojence připravili střelci v buši. Zdá se až neuvěřitelné, že navzdory všemu, čím si prošla, Ndakasi vyrostla v laskavé, přátelské stvoření s veselou a dobrosrdečnou povahou.

Pověstná byla její hravost a četné vtípky. V roce 2019 obletěla svět fotografie Ndakasi, na které pózuje spolu s Baumou, ošetřovatelem Mathieu Shamawu a svým polorodým bratrem Ndeze. Shamawu chtěl tehdy pořídit selfie z cesty centrem, a neúmyslně se mu podařilo zachytit Ndakasi, jak zdařile napodobuje Baumu stojícího v pozadí. Zapózovala tehdy jako on ve vzpřímeném postoji, s rukama za zády a břichem vystrčeným dopředu. Ona a Ndeze se přitom dívali přímo do objektivu.

Navzdory veškeré možné péči nebyl Ndakasi předurčen dlouhý život. V roce 2021 se znovu projevily dlouhodobé dopady nemoci, kterou prodělala jako mládě, začala hubnout a ztrácela chuť k jídlu. Zemřela 26. září 2021 ve věku 14 let v náručí ošetřovatele Andrého Baumy. Muž, který ji tehdy zachránil, ji neopustil až do posledního výdechu.

Park Virunga oznámil smrt milované gorily až v říjnu 2021; jak je v ošetřovatelské praxi zvykem, přesná příčina úmrtí nebyla uvedena. Její nekrolog převzala a zveřejnila světová média, jako je BBC, CNN nebo National Geographic. Prosztřednictvím improvizovaných pomníčků nebo shromáždění v ulicích se s Ndakasi loučili lidé po celém světě.

„Bylo privilegiem podporovat a pečovat o tak milující bytost jako Ndakasi,“ uvedl v André Bauma ve veřejném prohlášení. „Byla to její laskavá povaha a inteligence, co mi pomohlo pochopit spojení mezi lidmi a těmito Velkými opicemi a proč bychom měli dělat vše, co je v našich silách, abychom je ochránili. Jsem hrdý na to, že jsem se mohl zvát jejím přítelem.“

ZDROJE:

Brito, Christopher: „Ndakasi, mountain gorilla in famous selfie, dies in arms of caretaker who saved her“ (7.10.2021). cbs.com. Čteno 12.1.2025

Guy, Jack: „Ndakasi, beloved mountain gorilla whose photobomb went viral, dies aged 14“ (7.10.2021). cnn.com. Čteno 11.1.2025

Venema, Vibeke: „My other children, the orphan gorillas of Virunga“ (8.11.2014). bbc.com. Čteno 12.1.2025

„Ndakasi, Orphaned Virunga Gorilla Dies At 14“. virungaparkcongo.com. Čteno 12.1.2025

„Ndakasi“ (8.10.2021). gorilladoctors.org. Čteno 11.1.2025