Článek
Tomio Okamura má za sebou krušné dny. Nejprve mu v Poslanecké sněmovně přímo před nosem mávaly dvě z poslankyní vlajkou Evropské unie. Stalo se tak chvíli poté, co se vyznal, že se mu z evropské vlajky umístěné v sále dělá nevolno, a vyžadoval její okamžité odstranění.
„Sundejte to,“ obrátil se Okamura směrem k předsedkyni Poslanecké sněmovny, Markétě Adamové Pekarové (TOP 09), „přestaňte dělat tady z toho Evropskou unii.“
„Včera jsme viděli průzkum, že více než polovina občanů České republiky nemá důvěru v Evropskou Unii,“ zdůvodňoval Okamura požadavek na odstranění vlajky. Nevyhnul se ani narážkám, kterými se svezl na vlně protiukrajinských nálad. Poslankyně Marie Jílková (KDU-ČSL) a Martina Lisová (TOP 09) na protest povstaly a Okamurovi rozvinutou evropskou vlajku přidržely před řečnickým pultem tak, aby na ni během svého proslovu dobře viděl. Ten nelenil a, značně pobouřen, vytáhl telefon a obě poslankyně si začal fotit. Lidovecký poslanec Hayato Okamura mezitím bratrovo vystoupení doprovázel nesouhlasným bručením a boucháním do lavice.
Na opakované výzvy Pekarové k respektování jednacího řádu Okamura nereagoval. Že byla Sněmovna zrovna uprostřed mimořádného projednávání valorizace důchodů a konsolidačního balíčku mu v exhibici nijak nepřekáželo; chvíle u mikrofonu využil k urážení Pekarové a obou poslankyň, jejichž „jména ani nezná a pochybuje, že jsou vůbec poslankyněmi.“ Pekarová, která jednání předsedala, nechala jeho invektivy v souladu s jednacím řádem bez odezvy.
Okamurovy příspěvky mají největší dosah, tvrdí výsledky analýzy
Sotva dozněl závan trapnosti z vystoupení v Poslanecké sněmovně, přinesla média zprávu o výsledcích rozsáhlé analýzy, na které se podílela mimo jiné i Univerzita Karlova. Vědecký tým vyhodnocoval obsah politických příspěvků zveřejněných na sociálních sítích v deseti evropských zemích v průběhu podzimu 2021. Česká republika v té době žila tématy parlamentních voleb, pandemií Covid-19 a s ní souvisejícími vládními opatřeními. Evergreenem zůstaly také příspěvky kritizující Evropskou unii. Právě (ale nejen) ty přinesly Okamurovi nechtěné vítězství na pomyslném žebříčku evropských dezinformátorů.
Okamura se tak zařadil po bok jiných krajně pravicových evropských politiků, jejichž příspěvky mívají tradičně největší dosah právě na Facebooku. Jeho 400 tisíc sledujících mu zajistilo prvenství, co se týče potenciálu ovlivňovat masy. Obsah, který sdílí, hodnotí výzkumníci jako dezinformační a populistický. Podobně jako Okamurovo vystoupení v Poslanecké sněmovně bývají jeho příspěvky emocionální, mívají málokdy racionální základ a v několika případech byly přímo vyhodnoceny jako manipulativní a lživé.
Muž z lidu plný paradoxů
Tomio Okamura si založil image na tom, že je hodně pro lidi. I způsob, jakým se prezentuje, je syrově lidový. Tento rozvedený bojovník za tradiční rodinu, ekonomický migrant brojící proti uprchlíkům a nacionalista, který využil možnosti globalizace na maximum, umí navíc velmi dobře těžit z paradoxů. Vybudoval si tak silnou voličskou základnu, která přinesla jeho hnutí sympatie i mandáty a kterou pravidelně burcuje prostřednictvím sociálních sítí i komediálních skečů v dolní komoře. Neustále přitom více či méně šikovně balancuje na pomezí zavádění, nepravd a manipulací a jelikož má evidentní dar zachytit z aktuálních vln názorů a polopravd vždycky ty nejvíce populární, prochází mu to. Prochází mu to natolik, až mu ego upozadilo soudnost.
Výsledkem je dětinská a nedůstojná politická fraška uprostřed jednání vlády.
