Modelka v první linii. Lee Miller začala reklamou na vložky, skončila nahá v Hitlerově vaně

30. dubna 1945 spáchal Adolf Hitler sebevraždu. Ještě toho dne pronikla americká fotoreportérka Elizabeth „Lee“ Miller do jeho opuštěného domu v Mnichově, vlezla si nahá do jeho vany a nechala se zvěčnit právě ve chvíli, kdy si žínkou omývala obnažené rameno. Na bezvadně bílou koupelnovou předložku si odhodila pár zablácených vojenských bot, proti světlým kachličkám se leskl Vůdcův portrét v nablýskaném rámečku. Ten obraz nebyl tak prvoplánový, jak by se mohlo na první pohled zdát: Lee Miller nebyla žádná lascivní senzacechtivá novinářka, ale uznávaná válečná reportérka, která pro magazín Vogue dokumentovala válečné dění v Evropě a jejíž fotografie dosvědčily i tak zásadní momenty, jakými bylo bombardování Berlína nebo osvobození koncentračního tábor v Dachau. Provokativní snímek se tak časem stal vizuálně zajímavou metaforou konce války.

Život Lee Miller by vydal hned na několik románů. Narodila se 23. dubna 1907 v americkém státě New York pod jménem Elizabeth „Lee“ Miller. Prožila sice materiálně pohodlné, ale jinak hluboce traumatizující dětství. Přišla na svět jako jediná dcera mezi dvěma syny a jako taková se stala miláčkem svého otce Theodora, který ji protěžoval, rozmazloval a s oblibou ji zapojoval do svého největšího koníčku - fotografování. K její smůle Theodore fotil amatérské akty a svou dceru celé její dětství využíval k tomu, aby mu pózovala nahá. Když bylo Lee sedm let, poslali ji do Brooklynu v New Yorku k rodinnému příteli, který se o ni měl starat po čas nemoci její matky. Ten holčičku znásilnil a nakazil kapavkou. Tyto trpké zkušenosti zapříčinily, že Lee vyrostla v celkově neuspořádanou osobnost se sklony k melancholii a depresím, která se jen marně snažila objevit samu sebe.

„Nevím, jestli je mi souzeno, abych se někdy smířila sama se sebou,“ říkala později. Navzdory vjemům, které v ní musely zanechat otcovy fotografické seance (o tom, co pro ni znamenalo pózování před Theodorovým fotoaparátem, nikdy nemluvila), se už jako dvacetiletá dobrovolně vydala na dráhu fotomodelingu. Objevil ji roku 1927 vydavatel prestižního lifestyle magazínu Vogue Condé Nast (podle jedné z verzí jí vlastním tělem zabránil v tom, aby vstoupila pod kola newyorskému taxíku), který ji doporučil tehdejší šéfredaktorce Edně W. Chase. Ta v Lee viděla prototyp silné, moderní dívky, který si přála zvěčnit na obálce Vogue. Objevila se na ní ještě téhož roku, byť jen jako ilustrace. Příležitosti ale na sebe nenechaly dlouho čekat a během dvou dalších let se stala jednou z nejfotografovanějších dívek v New Yorku.

V roce 1929 se Miller odstěhovala do Paříže, aby tam studovala u proslulého surrealistického umělce a fotografa Mana Raye. Ray ji zprvu odmítl, ale byla neoblomná; to, že je jeho novou studentkou, Rayovi prostě oznámila. Jejich následná spolupráce byla velmi komplexní - stali se z nich kolegové, přátelé i milenci. Šlo o pouto natolik celistvé a intenzivní, že některé fotografie pořízené Lee Miller jsou do dnešního dne mylně připisovány Manu Rayovi.

Při spolupráci s Manem Rayem v sobě Miller objevila surrealistku v pravém smyslu slova. Po jeho boku rozvíjela techniku solarizace, pomocí které jsou na fotografii obráceny černé a bílé tóny, což vytváří poutavý efekt podobný svatozáři. V Paříži se živě stýkala s členy umělecké smetánky - přátelila se se Salvadorem Dalím, Pablem Picassem i Jeanem Cocteau. Zařídila si vlastní portrétní studio a přijímala zakázky pro francouzskou redakci Vogue. Z Mana Raye se ale vyklubal staromilec, který měl potřebu svoji partnerku uzurpovat a ovládat, a tak se s ním Lee po třech letech vztahu rozešla ve zlém. Usmířili se a na profesionální přátelství navázali až o pět let později.

Druhá světová válka zastihla Lee Miller v Londýně. Po rozchodu s Man Rayem se po hlavě vrhla do manželství s jistým egyptským podnikatelem, které ale pro názorovou různost nevydrželo dlouho. Pobyt v Egyptě sice znamenal pro její kariéru posun (zaměřila se na fotografii krajin), její svobodomyslné povaze ale nevyhovovalo tamější rigidní společenské ovzduší a málo zábavy evropského typu. Z Káhiry se vrátila do Paříže, kde se seznámila s anglickým šlechticem Rolandem Penrosem, vášnivým sběratelem a podporovatelem moderního umění, který se stal jejím životním partnerem. V září 1939 Miller odmítla uposlechnout naléhání svých amerických přátel, aby se vrátila do Států, a místo toho se vrhla po hlavě vstříc své nové kariéře válečné reportérky.

Miller dlouho snila o tom, že se bude věnovat fotoreportáži. V Londýně se seznámila s Audrey Withersovou, členkou zdejší redakce Vogue, a navázala s ní spolupráci. Stala se oficiální válečnou fotografkou a korespondentkou pro Vogue, který za války hlavně díky ní opustil svůj formát volnočasového čtení pro luxusní odběratele a stal se zdrojem seriózních zpráv z fronty. V rámci svého prvního úkolu Miller dokumentovala tzv. Blitz - bombardování Londýna německým letectvem. Věděla ale, že Londýnem to neskončí.

„Lee se chopila příležitosti. Tou příležitostí byla válka,“ vysvětluje módní redaktorka Marion Hume. Netrvalo dlouho a Lee Miller cestovala s vojenskými jednotkami po Evropě. Protože jí britská armáda odmítla poskytnout doprovod, podařilo se jí získat akreditaci u americké armády jako válečná korespondentka. Pořizovala fotografie zdravotních sester v akci, válečných zajatců, dokumentovala hrůzy boje i válečné zločiny. V roce 1944 dostala za úkol informovat redakci o bojích v nově osvobozeném francouzském městě Saint-Malo, kde poprvé zdokumentovala použití zápalné směsi napalm. Byla přítomna při bleskové válce, chaosu po dni D, fotografovala osvobození Paříže i vstupu amerických vojsk do koncentračních táborů v Buchenwaldu a Dachau. Byla jednou z mála válečných fotografek, které zažily přímý boj. Její fotky válečného násilí patří k nejikoničtějším z té doby, snímky obětí z koncentračních táborů zapůsobily jako nezvratný důkaz pro americké publikum, když křičely: „Stalo se to!“

Miller byla i u toho, když americká armáda vnikla do mnichovského domu Adolfa Hitlera. Na tomto úkolu tehdy pracovala s kolegou Davidem E. Schermanem, který ji zachytil, jak se koupe ve Vůdcově vaně a úmyslně špiní botami jeho bílou předložku. Boty byly zanešené blátem z tábora v Dachau, který navštívila toho dne ráno.

Po válce se Lee Miller vdala za svého dlouholetého partnera Rolanda Penrose a roku 1947 porodila jejich jediné dítě, syna Antonyho, který se později také stal fotografem. Nebýt jeho, nejspíš by se nikdo nedozvěděl, že jeho matka nebyla jen válečnou korespondentkou, ale také svébytnou umělkyní a autorkou masově známých fotografií z fronty. Sám se divil, jaké poklad ukrývala její pozůstalost - tisíce fotografií a dokumentů v zaprášených deskách a krabicích na půdě jejího domu. S ní samotnou to šlo po válce z kopce. Dále sice pracovala - fotila válečné sirotky, popravy nacistických důstojníků i rolnický život v poválečném Maďarsku - zkušenosti z války zanechaly v její křehké duši nesmazatelnou stopu. Trpěla klinickými depresemi a návaly úzkostí, které její syn v biografii své matky popsal jako projevy posttraumatické stresové poruchy. Hrůzy války se jí zjevovaly ve snách, propadala melancholii a stala se závislou na alkoholu. Z této „sestupné spirály“ úzkostí a závislostí se už nikdy úplně nevymanila. Elizabeth „Lee“ Miller zemřela 21. července 1977 na rakovinu plic. Byla zpopelněna a její popel byl rozprášen na její milované bylinkové zahrádce.

O nevšedním osudu Lee Miller byl v roce 2023 natočen film Lee s Kate Winslet v hlavní roli. V českých kinech měl pod názvem Lee: Fotografka v první linii premiéru v říjnu 2024.

ZDROJE:

Borrelli-Persson, Laird: „Everywhere I Went, Things Seemed To Happen: A Timeline Of Lee Miller’s Extraordinary Life“ (4.9.2024). British Vogue. Čteno 16.10.2024

Scharer, Whitney: „The Miller's Tale: as Lee hits screens, Tatler reveals the real story of model, photographer and war correspondent Lee Miller“ (13.9.2024). The Tatler. Čteno 16.10.2024

Wizevich, Eli: „The Real Story Behind the ‚Lee‘ Movie and Lee Miller, the Legendary Surrealist Photographer and World War II Journalist Who Inspired It“ (27.9.2024). Čteno 16.10.2024

„Lee Miller in Hitler’s Bathtub“ (7.1.2010). IconicPhotos.wordpress.com. Čteno 16.10.2024

„The Story of Lee Miller: From the Cover of Vogue to Hitler’s Bathtub“ (2.7.2024). OpenCulture.com. Čteno 16.10.2024