Ne, Milada Horáková opravdu nebyla trans. Jak Dominik Duka opět propásl příležitost mlčet

S národními hrdiny je to těžké. Jejich jména si připomínáme i desítky let po jejich smrti, abychom nezapomněli, kým jsme a k jakým hodnotám se hlásíme. Hrdinství je velmi univerzální koncept, kterému ale každý rozumíme jinak, proto i v průběhu let jako společnost velmi zásadně měníme pohled na to, kdo hrdinou je a kdo není. Znám lidi, pro které ani dnes nebude Milada Horáková osobností hodnou obdivu nebo alespoň úcty, a znám i ty, kteří si ji zbožštili a její portrét nosí nažehlený na tričku. Každý z nás má nutkání si své hrdiny trošičku přizpůsobovat k obrazu svému. Vždyť co by to bylo za hrdinu, kdybychom se s ním nemohli aspoň maličko ztotožnit, kdyby alespoň nepatrnou částečkou nepřipomínal nás samotné. Když to přeženeme a tu představu si přizpůsobíme až příliš, ze skutečného člověka pak nezbyde skoro nic. Jen jméno, fotka, slupka a balast.

Průšvih nastává, pokud jsme veřejně známou osobností, která má moc svými zkreslenými představami ovlivňovat davy. Jednou ze špiček v tomto oboru je pro mě dlouhodobě Dominik Duka. Inteligentní, vzdělaný kardinál a emeritní pražský arcibiskup, v minulosti sám oběť perzekucí totalitních režimů, při příležitosti 75. výročí vraždy Milady Horákové zveřejnil na svém facebookovém profilu hned několik příspěvků. Mezi nimi i tento jeden, který vyvolal zaslouženou pozornost napříč sociálními sítěmi:

Na hraně soudnosti je to za mě tak nějak celé, nejvíce mě však udeřil do očí tento odstavec:

„Milada Horáková se nemusela stát transmužem, protože muž a žena je člověk a člověk je bytost rozumná, bytost schopná lásky, ale také bytost schopná odvahy a statečnosti, dát život za druhé,“ rozvádí Duka. „Přemýšlejme, v jaké žijeme situaci. Včera jsem v Ďáblicích připomněl, jsme na jistém Titanicu.“

Úplně pominu, že to nedává vlastně žádný dobrý smysl. Jen z paty vytažený výkřik směrem k transgender lidem, kteří jsou v očích Dominika Duky slučitelní s představiteli komunistické ideologie - tedy k nepřátelům, na které je zvyklý a které potřebuje ve svém životě mít. Mohla bych nad tím mávnout rukou, protože i přes velkou zachovalost mysli má Dominik Duka už svůj věk a jako takový má na nějaké vrtochy nárok (přemýšlím teď, jak by zněl komentář mojí babičky ve stejných letech, a vychází mi z toho něco dost podobného). Nemůžu se ale zbavit pocitu, že stejně jako tolikrát dříve, i tentokrát Dominik Duka propásl svoji jedinečnou příležitost mlčet.

Je pravda, že nevím, co by Milada Horáková řekla, kdyby si dnes mohla přečíst Dukův profil. Nevím, jestli by se chytala za hlavu, shovívavě se pousmála nebo snad nadšeně přikyvovala. Podle toho, co víme o jejím životě, si ale troufám říct, že ta třetí možnost to nejspíš nebude. Milada Horáková vedla v zásadě konzervativní osobní život (plus minus takový, jaký by jí naordinoval každý správný katolický kněz), její společenské postoje ale nebyly tradiční ani omylem. Měla manžela, kterého milovala, a s ním dceru, o kterou se dobře starala. Byla hluboce věřící, patřila ale k progresivnímu křídlu evangelické církve a na přátelské úrovni se stýkala s lidmi, se kterými by se Dominik Duka asi kamarádit nechtěl - s feministkami, avantgardními umělci a jinými levičáky. Jak Horáková, tak Duka se ve své době postavili čelem zrůdnému režimu, který je za jejich vzpupnost potrestal (tato zásluha Dukovi rozhodně upřít nelze), tím ale veškerá podobnost končí. Jestli si něco můžu dovolit odhadnout, pak je to to, že za zcestnou narážku na transmuže spojenou s jejím jménem by Horáková ráda asi nebyla.

Milady Horákové si osobně nesmírně vážím. Cením si její osobní odvahy, oddanosti a víry v tom nejskromnějším, nejopravdovějším smyslu, jaký si dokážu představit. Tato intimní, pokorná víra je opakem víry, kterou svými slovy i činy prezentuje kardinál Duka. I když věděla, že nejspíš zemře, i když věděla, že zemře určitě, Horáková pečovala o své svědomí, své zásady, své hodnoty a svou duši. Kardinál Duka naproti tomu vystupuje politicky i v připomínce na její křehký, násilně ukončený život, a místo toho, aby důstojně uctil její památku, píše štvavé, bolestínské příspěvky na sociálních sítích.

Máte pravdu, pane kardinále. Milada Horáková opravdu nebyla transmuž. Otázkou pro mě zůstává, co by se změnilo na jejím odkazu, kdyby jím byla.