Článek
Pohledem zvenčí připomíná pohlavní styk chobotnic náboženský obřad. Samec předává samici sperma tak, že jedním ze svých osmi chapadel vloží spermatofor (váček plný semen) do dutiny pod jejím pláštěm. Pak se diskrétně vzdálí z místa činu a nechá samici v klidu, aby mohla sperma bezpečně schovat do vaječníků pod pláštěm. Tam pak zůstane až do doby, než se ona sama rozhodne, že je připravena vajíčka oplodnit.
Vše se odehrává velmi důstojně, pomalu a až magicky. Navzdory tomu, jak banálně může působit okem nezaujatého pozorovatele, bychom v celé podmořské říši těžko našli pozoruhodnější oplodňovací rituál. Chobotnice jsou vysoce vyvinutí bezobratlí živočichové a jako takoví patří k nejvíce fascinujícím formám podmořského života; jsou natolik adaptabilní a druhově rozmanití, že v jejich reprodukčních strategiích můžeme najít klíč k pochopení evoluce druhů. To je také důvodem, proč se jejich pohlavním životem vědci v rámci behaviorální ekologie tak rádi zabývají - naposledy ve výzkumu, při kterém americký tým dospěl k překvapivým závěrům ohledně funkce speciálního samčího chapadla. To totiž není zdaleka tak obyčejné, jak se dříve zdálo.
Rozmnožit se a zemřít
Na světě existuje asi 300 až 350 známých druhů chobotnic. Je pravděpodobné, že skutečné číslo je mnohem vyšší, protože většina chobotnic žije u dna oceánů, z nichž člověk zatím prozkoumal s bídou deset procent (pro představu - lépe máme prozkoumaný povrch Měsíce, než oceánské dno). Jedinci, které vědci pozorovali při páření, byli zástupci druhu Octopus bimaculoides (chobotnice dvouskvrnná).
Tento běžný, inteligentní druh hlavonožce se volně vyskytuje především u skalnatého pobřeží Kalifornie a v zajetí je často chován jako domácí mazlíček nebo pro výzkumné účely. Chobotnice dvouskvrnná obývá mělké vody do hloubky asi 20 metrů, kde se ukrývá ve štěrbinách nebo dírách ve skalnatém dně. Podmořské hlubiny brázdí v naprostém osamocení; jestli po něčem tento mírný, samotářský tvor netouží, pak je to společnost.
Chobotnice dvouskvrnná dostala svůj název podle dvou charakteristických skvrn po stranách, které připomínají oči
Chobotnice mají krátký životní cyklus (obvykle 1-3 roky) a jejich reprodukční procesy probíhají rychle a intenzivně. Většina druhů jsou hermafrodité, což znamená, že jeden jedinec nese zároveň samčí i samičí pohlavní orgány. Obvykle je ale jeden z pohlavních orgánů dominantnější a chobotnice si sama v určitém okamžiku zvolí, který z nich upřednostní při párování s partnerem; svoji pohlavní identitu pak už zpravidla nemění. Jen u některých druhů je patrný pohlavní dimorfismus, přičemž samci bývají menší, slabší a jejich chapadla mají jiný tvar. Typickým znakem samců je hectocotylus - ono speciálně tvarované chapadlo, kterým vkládají svůj spermatofor do vaječníku samice.
Samotné oplodnění je poměrně komplikované. Při setkání se samicí samec vysune hectocotylus a zasune ho samici pod plášť - babulovitou strukturu za očima, která zakrývá všechny orgány včetně reprodukčních. Touto „pářící rukou“ pak bloudí pod vrstvami pláště a šmátrá jí, až nahmatá vaječníky. Ze svého vlastního pláště pak uvolní váček se spermatem, které nechá sklouznout po chapadle přímo do vaječníku. Kdy dojde ke styku buněk, tedy samotnému oplodnění, je pak na samici, vzhledem k délce dožití s ním ale obvykle moc neotálí.
Samice chobotnic jsou výborné matky - kladou stovky až tisíce vajíček, o která se velmi pečlivě starají a hlídají je. Dokonce samy přestávají hledat potravu, aby mohly veškerou péči věnovat vajíčkům. Mláďata chobotnice dvouskvrnné se líhnou v rozmezí 30-60 dnů od snůšky a od prvního okamžiku jsou plně soběstačná. Malé chobotničky jsou v podstatě mini-kopie svých rodičů a matky chobotnice se o ně úderem vylíhnutí přestávají starat.
Život chobotnic kopíruje evoluční smyčku ve své nejdrsnější podobě - „rozmnož se a umři“. Samci obvykle hynou krátce poté, co předají své pohlavní buňky samici, a tu čeká podobný osud, jen co se její mláďata vylíhnou. Poháněni vrozenou potřebou zachovat druh dělají samci všechno pro to, aby během svého krátkého života oplodnili co nejvíce samic, při jejich samotářském způsobu života a v relativně velké hloubce na ně ale příležitosti k páření nečekají zrovna na každém rohu. Vědci si dlouho lámali hlavu nad tím, jak je možné, že za tak nepřátelských podmínek jejich druh zdárně přežívá.
Až donedávna věřili, že hectocotylus je jednoúčelný orgán, který slouží výhradně k reprodukčním účelům. Ve studii publikované 2. dubna 2026 v časopise Science ale tým amerických biologů odhaluje, že chapadlo, které samec používá k oplodnění, není jen prostředkem k transportu spermatu z bodu A do bodu B, ale zároveň smyslovým orgánem, který chobotnicím při seznamování supluje zrak i funkci GPS. Chobotnice mají na sedmi ze svých osmi chapadel přísavky s tzv. chemotaktilními receptory, které jim umožňují „ochutnávat dotykem“. Některé z receptorů používají na analýzu chemikálií ve vodě, jiné receptory jim zase hlásí, jestli je zamýšlená kořist (např. krab nebo dříve neochutnaná ryba) bezpečná ke konzumaci. Nyní se ukázalo, že speciálními senzory disponuje i „pářící ruka“, kterou samci chobotnic aktivují ne při lovu nebo prozkoumávání dna, ale výhradně při pohlavním sbližování.
Hectocotylus dokáže zachytit pohlavní pach samic a navigovat samce, aby se k nim přiblížil. Při kontaktu také umí „ochutnat“ samičí hormony, takže samec i poslepu ví, že chobotnice, na kterou narazil, je skutečně samice. Když samec začne chapadlem bloudit pod pláštěm samice, receptory ho upozorní, že se blíží k cíli.
„Je velmi neobvyklé, aby zvířata spojovala smyslové vnímání a rozmnožování v jediném orgánu,“ neskrýval z objevu své nadšení Pablo Villar, biolog z univerzity v Harvardu a spoluautor studie. Jeho tým zjistil, že chobotnice k pohlavnímu styku nepotřebují vůbec žádné vizuální podněty; hectocotylus je natolik citlivý, že dokáže „ochutnat“ ženské hormony i přes fyzické zábrany.
„Pokoušeli se spojit i přes skleněnou přepážku,“ vysvětlil Villar.
Chobotnice jsou v rámci zvířecí říše tak trochu podivíni. Zdaleka o nich nevíme všechno, jednu věc ale můžeme říct s jistotou: že jejich sex je ještě mnohem divnější, než jsme si dosud mysleli.
Zdroje:
Bassi, Margherita: „Octopus Sex Just Got Weirder. In Addition to Depositing Sperm, Males’ Specialized Mating Arm Can ‚Taste‘ Female Hormones“. (9.4.2026). smithsonianmagazine.com. Čteno 11.4.2026
Cottier, Cody: „Scientists have learned how male octopuses’ specialized sperm-depositing arm knows where to go“ (2.4.2026). scientificamerican.com. Čteno 11.4.2026
Marchisio, Chiara: „Male octopus has ‚sex arm‘ that can mate in the dark“ (2.4.2026). nationalgeographic.com. Čteno 11.4.2026
„A sensory system for mating in octopus.“ (2.4.2026). science.org. Čteno 10.4.2026
