Článek
Už před více než pěti tisíci let se lidé naučili využívat vítr ve svůj prospěch. Ze starověkého Egypta, Mezopotámie i od některých indonéských národů se dochovaly doklady o používání napnutých plachet, které při lodní dopravě nahradily lidskou sílu. Trvalo dalších pár tisíc let, než staří Peršané vynalezli vertikální větrný mlýn, kterým si usnadňovali mletí obilí a čerpání vody, a od tohoto vynálezu pak byl už jen krůček k sestrojení mlýnu s horizontální osou. Horizontální mlýny se těšily velké oblibě až do 19. století, kdy je nahradilo uhlí a pára, paradoxně to ale bylo právě období průmyslové revoluce, ve kterém se objevila nová myšlenka: použít větrné mlýny k výrobě elektřiny.
Když se řekne větrná energetika, většina z nás si vybaví obrázek monumentálních moderních elektráren, které se jako varovné prsty tyčí k nebi uprostřed rozlehlých zelených lánů. Dnešní větrné turbíny jsou v podstatě jen velmi zdokonalenou verzí prastarých horizontálních mlýnů.
Jednou z průkopnických zemí na poli větrné energetiky se v druhé polovině 20. století stalo Nizozemsko, které má pro provoz větrných elektráren výborné předpoklady. Nizozemci mají historicky bohaté zkušenosti s výrobou větrných mlýnů a ideální geografická poloha (nížiny v těsné blízkosti Severního moře) zajišťuje zemi stabilní a rovnoměrně silné větrné proudění. Nizozemská politika jde navíc zelené energetice oproti jiným zemím výrazně naproti. Vláda aktivně podporuje obnovitelné zdroje energie, zvýhodňuje její odběratele a při plánování rozpočtu upřednostňuje investice, které cílí na její další rozvoj. Nizozemsko je první zemí na světě, která se rozhodla ve velkém investovat do tzv. offshore wind farms - větrných elektráren na moři, s jejíž pomocí má země do konce roku 2030 pokrýt jen větrnou energií až 30 % své průměrné spotřeby elektřiny. Ačkoliv prvenství v tomto směru drží jiné evropské státy (na samotné špičce je Dánsko s 56 %), Nizozemci se do dnešního dne těší pověsti mentorů, kteří mají technologii větrných elektráren vepsanou ve své národní identitě.
Osmdesát metrů nad zemí nebylo možné zasáhnout
Poblíž vesnice Ooltgensplaat v Jižním Holandsku se nachází větrná farma Piet de Wit, která jakoby vypadla z letáků na propagaci zelené energie. Vepředu zeleň, vzadu tulipány a někde uprostřed řada vysokých ocelových věží typicky šedé barvy, na které nasedají masivní skříňovité strojovny (gondoly) a rotory s listy připomínající křídla dopravního letadla. Pohled na ně byl dechberoucí: původní turbíny na Piet de Wit pocházely z dílny osvědčené dánské firmy Vestast a přesto, že patřily ke středně vysokým stavbám, pyšnily se impozantními rozměry. Od země po střed rotorů dosahovaly výšky až 80 metrů a jejich listy při pohybu opisovaly kruh o průměru 33 metrů. Právě na tomto okouzlujícím místě se dne 29. října 2013 odehrál tragický incident, který pošramotil image Nizozemska jako moderní a společensky odpovědné větrné supervelmoci a na několik let dopředu rozvířil diskuse o tom, kam až sahají hranice novinářské etiky.
Toho dne prováděla na jedné z turbín skupina čtyř techniků rutinní servis. Několik hodin postupovaly práce bez komplikací, v průběhu odpoledne ale došlo k náhlému elektrickému zkratu v gondole. Než stačili muži cokoliv podniknout, gondola explodovala a výbuch způsobil požár v horní části zařízení. Oheň se uvnitř uzavřeného prostoru rychle šířil a pronikal skrz stěnu strojovny. Dvěma z dělníků se na poslední chvíli podařilo sestoupit z gondoly po únikovém žebříku, pak ale plameny cestu k žebříku odřízly a dva zbývající muži zůstali uvězněni ve výšce 67 metrů nad zemí. Svědkové vypověděli, že se jednou či dvakrát pokusili dostat k žebříku, ale oheň jim v tom zabránil. Nezbylo jim, než čekat, až se dostaví pomoc.
Záchranáři na místě během několika málo minut. K zoufalství všech přihlížejících ale měli jen omezené možnosti zásahu: dělníci se nacházeli příliš vysoko a nevedl k nim žádný přímý přístup, požár se navíc šířil vysokou rychlostí a během krátké chvíle se stal nezvladatelným. Než oba zahynuli, objali se, a pak jejich siluety zmizely v mohutném oblaku kouře. Tělo jednoho z nich bylo později nalezeno na zemi u paty turbíny, tělo druhého muže museli pomocí jeřábu hasiči vyprostit ze střechy gondoly až večer poté, co byl oheň uhašen. Jejich identita nebyla nikdy oficiálně potvrzena, obecně se ale má za to, že oběťmi neštěstí v Piet de Wit byli Daan Kous a Arjan Kortus. Mělo jim být 19 a 21 let.
Kritika a plno pochybností
Nešťastná smrt dvou mladých dělníků rozvířila veřejnou debatu hned na několika frontách. Ihned po zveřejnění detailů z incidentu čelili představitelé větrné energetiky otázkám, jestli bylo v případě nehody na Piet de Wit bezpečnosti učiněno zadost. V první řadě kritici poukazovali na špatný stav turbín Vesta V66, které sice patřily mezi běžně používané typy, byly ale už v té době považovány za zastaralé a dávno překonané. Společnost Deltawind zodpovědná za provoz větrné farmy nechala v roce 2021 všechny turbíny vyměnit za novější modely. Pochybnosti vyvstaly i ohledně průpravy techniků a jejich zajištění v době nehody. Nikdy nebylo oficiálně zveřejněno, jaký systém jištění tato konkrétní servisní četa používala, tehdejším standardem ale bylo připevnění za celotělový bezpečnostní postroj k pevným kotevním bodům uvnitř strojovny (gondoly). Tento systém sice minimalizuje riziko pádu, zároveň ale významně omezuje možnost z turbíny rychle sestoupit.
Navzdory tomu, že zbytečná smrt dvou lidí je tragédií sama o sobě, bez mediální součinnosti by dost možná zůstala jen incidentem lokálního významu. Protože se ale psal rok 2013 a moderní technologie už dávno pronikly i do zapadlých koutů holandského venkova, umírání dělníků na turbíně v Piet de Wit bylo pečlivě zdokumentováno skrz fotografie i videa a stalo se předmětem vášnivých diskusí. Záběry, na kterých si dva muži při čekání na smrt věnují poslední objetí, mnohokrát obletěly svět a staly se dokladem hrůzného paradoxu dnešní doby: nikdo z přihlížejících nemohl zabránit jejich tragickému konci, tak ho alespoň natočili.
„Buď skoč, nebo tě sežehnou plameny,“ hlásaly titulky. Nizozemsko má nastavenou poměrně přísnou normu pro propustnost citlivých informací z míst nehod, i tak ale šíření fotografií a videí způsobilo těžko představitelnou situaci. Někteří z blízkých obou obětí se o smrti svých milovaných dozvěděli přes záběry na sociálních sítích.
Od počátku komerčního užití větrné energetiky v 80. letech 20. století zemřelo při nehodách turbín asi 200 lidí. Většinu smrtelných incidentů tvoří pády z výšek při instalaci nebo běžné údržbě, méně častými viníky jsou požáry nebo jiné poruchy elektrického obvodu. Riziko, že nás zabije turbína, je extrémně nízké - nižší, než že zemřeme při pádu meteoritu. Máme v tomto ohledu podstatně větší štěstí než ptáci a netopýři, kterých v důsledku střetu s lopatami turbíny ročně uhynou desítky tisíc.
ZDROJE:
Conca, James: „Forget Eagle Deaths, Wind Turbines Kill Humans“ (29.9.2013). forbes.com. Čteno 28.12.2025
Jefferson, Augusto: „Two men embrace before facing an impossible choice: jump into the abyss or wait for the fire to come“ (22.6.2025). en.clickpetroleoegas.com.br. Čteno 28.12.2025
„Two Engineers Hug and Die on Top of a Burning Wind Turbine“ (29.7.2024). Čteno 27.12.2025
„Removal old turbines Piet de Wit Wind Farm completed“ (19.3.2021). windpowernl.com. Čteno 28.12.2025
„Větrné elektrárny pokrývají 20 % evropské spotřeby elektřiny. Přibývají ale pomalu“. csve.cz. Čteno 28.12.2025
