Hlavní obsah
Lidé a společnost

Před 40 lety vzal Gorbačov Rusům vodku. Místo ní se národ ničil samohonkou

Foto: Pixabay.com

Ilustrační fotografie

Mezi největší katastrofy v dějinách moderního ruského státu patří den, kdy Michail Gorbačov omezil Rusům přísun alkoholu.

Článek

V březnu roku 1985 usedl Michail Gorbačov do křesla generálního tajemníka komunistické strany SSSR. Ve funkci nahradil Konstantina Černěnka, nevýrazného a neschopného komunistu tradičního ritu, vůči kterému vytvořil dokonalý politický i osobnostní protipól. Charismatický, inteligentní Gorbačov využil během volební kampaně svého osobního kouzla a rétorických dovedností, přičemž pečlivě zatajil své reformátorské ambice a sympatie k západu. Hned po svém zvolení seznámil zuby skřípající soudruhy s ústředními pojmy připravovaných reforem: glasnosť (otevřenost) měla přinést větší transparentnost a důvěru do vztahu občana a vlády, perestrojka (přestavba) si kladla za cíl pozvednutí sovětské ekonomiky podle západního vzoru. Tlak jeho demokratizačních reforem nakonec východní blok neustál a Gorbačov se tak stal jednou pro vždy mužem, který přivedl Sovětský svaz k definitivnímu konci.

Svět si ale Gorbačova nepamatuje jen jako (vesměs neúspěšného) reformátora, ale také jako muže, který se pokusil o nemožné - omezit Rusům přísun alkoholu. Vyhlášení prohibice z roku 1985 patří k nejhorším rozhodnutím Gorbačovovy politické kariéry a do velké míry přispělo k tomu, že se „Gorby“, jak mu mazlivě přezdívali na Západě, do historie zapsal jako jeden z nejméně populárních politiků.

Foto: Vladimir Vyatkin/Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0

Michail Gorbačov (1987)

Alkohol, radost všech Rusů

O kladném vztahu Rusů k alkoholu se tradují historky už od středověku. Pití je součástí ruské historie, kultury i tradic, míra společenské akceptace alkoholu v zemi vždy byla a dodnes je velmi vysoká. Zmínky o alkoholu jako neoddělitelné součásti zdejšího životního stylu se objevují i v nejstarších ruských pramenech včetně legendy o kyjevském velkoknížeti Vladimiru Velikém. Vladimir v 10. století odmítl přijmout islám, protože toto náboženství alkohol zapovídá, a vybral si místo něj raději křesťanství.

„Pití je radost všech Rusů,“ pronesl prý vladař. „Nemůžeme existovat bez potěšení, které přináší.“

Minimálně od vzniku carského Ruska přitom alkohol nebyl jen soukromou záležitostí, ale i otázkou státního významu. V 16. století započal car Ivan Hrozný tradici státem podporovaných výčepen, tzv. kabak, které se staly na několik staletí významným zdrojem příjmů carské pokladny. Ve stejné době do země doputoval dnes už tradiční nápoj - vodka, jejíž prodej ještě v roce 1859 generoval 40% státních příjmů. K velkému obratu došlo poté, co ruská monarchie padla a k moci se dostali bolševici. Už Stalin si uvědomoval, že všeobecný alkoholismus nejde dohromady se zlatými ideály komunismu, a všemožně se snažil pití omezit. I přes jeho zásahy v druhé polovině 20. století měly dvě třetiny vražd a násilných trestných činů v zemi přímou spojitost s alkoholem, opilost byla hlavní příčinnou úmrtnosti na silnicích a 30% dětí alkoholiků zažívalo týraní. Úplně navíc zmizely i ekonomické benefity carského Ruska: podle odhadů jen v roce 1985, kdy se Gorbačov dostal k moci, zapříčinil alkoholismus ztrátu produkce ve výši 8 miliard dolarů. Všechny tyto důvody přiměly Gorbačova, aby už pouhý měsíc po svém uvedení do úřadu odstartoval masivní protialkoholní kampaň.

Foto: Neznámý autor/Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution 4.0

Sovětská karikatura z 50. let. Nemocný muž se domnívá, že mu na cestě životem pomáhá lahev vodky a balíček cigaret

Negativa prohibice převážila pozitiva

Gorbačov nebyl hloupý. Věděl, že sebrat Rusům naráz všechen alkohol je čirá utopie. Nově se nesměly vyrábět nápoje s 50 a více procenty alkoholu, což fakticky znamenalo stopku pro výrobu vodky. Na nápoje s více než 30 procenty se zákaz nevztahoval, byl ale k dostání jen ve vybraných obchodech a pouze v čase mezi 11:00 a 19:00 (v hospodách mohli alkohol nalévat jen mezi 14:00 a 19:00). Veškeré zboží muselo pocházet z oficiálních zdrojů, které stěží uspokojily poptávku, protože byla zásahem shora zničena téměř třetina všech vinic a ovocných sadů. Tolik oblíbenou domácí výrobu zakázal soudruh generální tajemník úplně.

Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Průměrná roční spotřeba alkoholu se ještě v roce 1985 snížila z 10 litrů na hlavu na pouhých devět, o rok později už to bylo jen pět litrů na hlavu a v roce 1987 dokonce čtyři. Tvrdá protialkoholní kampaň tak podle oficiálních odhadů zachránila během čtyř let asi 1,4 miliony životů, u Rusů se ale i tak setkala s obrovským odporem. Drastická opatření totiž nejvíce dopadla ne na ty, kterých se měla týkat prvořadě, tj. alkoholiky, ale na běžné občany, kteří sice alkohol konzumovali přes míru, ale stále v rámci společenských mezí. Stalo se to, co se děje téměř v každém případě vnucené prohibice: vznikl nelegální trh s alkoholem, rozšířil se organizovaný zločin a prudce se zvýšil počet narkomanů. Abstinující Rusové navíc prokázali obrovskou vynalézavost a byli schopni upravit a vypít téměř cokoliv, co obsahovalo alkohol, včetně čističů autoskel a laboratorního alkoholu určeného k čištění nástrojů. Konzumace takových nápojů vedla k těžkým zdravotním komplikacím a v nejednom případě i ke smrti. Zásahy se citelně dotkly nejen obchodů a lidových výčepen, ale také stranických putyk a recepcí, takže odpor vůči protialkoholní kampani prorostl i politbyrem. Zatímco na Západě častovali svého oblíbeného komunistu roztomilými přezdívkami, doma mu posměšně říkali „minerální tajemník“.

Foto: Andrei Sdobnikov/Wikimedia Commons/Public Domain

„Střízlivost je norma života“. Sovětská poštovní známka z roku 1985

Navzdory zákazu domácí výroby začali na venkově pálit náhražky vodky ve velkém. Oblíbená byla zejména samohonka (alternativně taky „měsíční svit”), lihovina o silné chuti a zápachu vyráběná z kvasů rozličného původu. Do výroby samohonky se zapojila až pětina všech obyvatel vesnic včetně malých dětí, přičemž zoufalí vesničané destilovali i tak bizarní suroviny, jako byly lysohlávky. Prodej cukru a kvasnic, které byly zapotřebí k destilaci, mezi lety 1985-88 vzrostl o téměř 20%. Protože odhady spotřeby alkoholu počítaly jen s registrovaným prodejem, množství podomácku vyrobeného alkoholu a lihovin z černého trhu se do statistik nepromítlo. Gorbačov tak sice snížil množství prodávaného alkoholu, ale ve výsledku způsobil jen to, že se místo kontrolovaného zboží začali Rusové ničit samohonkami pochybného původu.

Dílčí neúspěchy vedly k tomu, že Gorbačov drastická opatření postupně rozvolňoval a k roku 1990 kampaň oficiálně ukončil. Na sovětskou ekonomiku měla prohibice tak zdrcující vliv, že dost možná přispěla i k definitivnímu zhroucení Sovětského svazu na konci roku 1991. Gorbačov pak až do konce života své protialkoholní tažení hodnotil jako fatální omyl.

ZDROJE:

Crowcroft, Orlando; Davlashyan, Naira: „Mikhail Gorbachev tried to get Russia on the wagon. He failed“ (23.12.2021). Euronews.com. Čteno 28.5.2025

Dolgov, Anna: „30 Years On, Gorbachev Rues Running of His Soviet Anti-Alcohol Campaign“ (15.5.2015). Čteno 28.5.2025

Genis, Daniel: „The Disgusting Stuff Desperate Russians Drank During Soviet Prohibition“ (8.12.2014). vice.com. Čteno 28.5.2025

„Gorbačov k 30. výročí prohibice v SSSR: Na to se napijeme!“ (15.5.2015). ČT24. Čteno 31.5.2025

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz