Článek
Mezi masivy hor na západní straně Východoafrické propadliny se rozkládá jezero Tanganika. Hloubkou i objemem zadržené vody patří mezi největší jezera na světě a poskytuje zdroj vláhy a obživy pro většinu střední Afriky. Do něj ústí masivní tok řeky Ruzizi, která je už po desetiletí domovem jednoho z nejděsivějších tvorů na kontinentu: samce krokodýla nilského jménem Gustave.
Gustave je ve své zemi legendou. Poetické jméno dostal roku 2001 od herpetologa Patrice Faye, který spolu s týmem průzkumníků sledoval jeho stopy v jinak poklidných vodách řeky Ruzizi. Ruzizi vytváří přirozenou hranici mezi Demokratickou republikou Kongo na pravém břehu a Rwandou a Burundi na levém. Právě zde se už před desetiletími Gustave usídlil a v jeho novém domově se mu natolik zalíbilo, že od té doby v podstatě nezměnil místo stálého výskytu. Jen v období páření se vydává na průzkumy po okolí, migruje podél břehů Ruzizi a hledá si vhodnou partnerku. V tom čase je podle biologů nejnebezpečnější.
Gigantický zabiják
Ruzizi je domovem mnoha krokodýlů, rozpoznat mezi nimi Gustava ale není nic těžkého. Gustave je totiž proti svým soukmenovcům doslova gigant. Je třikrát tak dlouhý jako průměrný krokodýl - podle odhadů jeho délka dalece přesahuje šest metrů, přičemž už jedinci delší než pět metrů se ve volné přírodě vyskytují spíše vzácně. Odpovídající hmotnost krokodýla o takové velikosti je něco okolo tuny a aby jí Gustave stihl dorůst, musí mu být něco okolo osmdesáti let. Obvyklá délka dožití krokodýla nilského se přitom pohybuje mezi čtyřiceti a šedesáti lety. Gustave přirozeně o pozornost vědců nijak nestojí a dobrovolně se jim ke zkoumání nikdy nevydal, nebyl tudíž nikdy zvážen ani nepostoupil potřebná vyšetření nutná k přesnému určení věku.
Krokodýlové patří mezi predátory s jedním z nejsilnějších sevření čelistí
Domorodí Afričané, kteří osidlují oblast kolem jezera Tanganika, se Gustava neděsí jen kvůli jeho extrémním rozměrům. Přestože krokodýlové patří mezi predátory, kteří kromě zvířecí kořisti docela často útočí i na člověka, snad žádný mezi nimi nemá takovou pověst, jakou si vysloužil Gustave. O Gustavovi se totiž ví, že je známý lidojed. Pro jeho zaměření mu lidé dávají různé děsuplné přezdívky - „zabiják z Burundi“ je jednou z nich. Pravda je, že Gustave má na svědomí více lidských životů než několik průměrných krokodýlů dohromady - střízlivé odhady hovoří o stovce, podle některých zdrojů se počet jeho obětí vyšplhal až na tři sta.
Podle mýtů, kterými je Gustave opředen od hlavy až po špičku mohutného ocasu, získal oblibu v lidské kořisti za dob občanské války v Burundi. Ta zemí zmítala v letech 1993 - 2005 a měla na svědomí až 300 tisíc lidských životů. Ozbrojené skupiny z řad etnických skupin Hutů a Tutsiů se svých obětí zbavovaly tím, že je, živé nebo mrtvé, shazovaly do hlubin Ruzizi. Tam na ně už měl, nezvaný a nevyhlížený, číhat Gustave.
Ve skutečnosti krokodýlové nilští po lidském mase nijak zvlášť nebaží. Ne, že by si brali servítky, když je příležitost; za normálních okolností je ale člověk pro průměrně rostlého jedince příliš velké a hlavně příliš vzdálené sousto. Dospělý krokodýl se živí především velkými rybami, želvami nebo ptáky, jen v menší míře loví i savce. Nadprůměrně velcí samci sice dokáží ulovit a pozřít kořist o velikosti buvola nebo žirafy, častěji si ale vybírají třeba pakoně nebo divoká prasata. Menší kořist usmrtí pouhým sevřením čelistí, větší obvykle uchopí za končetinu, stáhnou z břehu pod hladinu a utopí. Obzvlášť vydatný úlovek si zvládnou ukrýt do nory pod podemletým břehem, odkud si ho vytahují a konzumují po dobu několika dní.
Urostlý samec krokodýla nilského po úspěšném lovu
Gustave, (ne)živá legenda
Velikost přitom není pro plazy vždy výhodou. Nadprůměrně velcí krokodýlové ztrácejí rychlost a obratnost a nejsou schopni dostihnout ptáka nebo mrštnou rybu. Nezbývá jim proto, než se zaměřit na méně pohyblivé a ne tak obezřetné cíle, kterými ve srovnání s gazelou nebo pštrosem člověk bezesporu je. Legendy o Gustavově krvežíznivosti notně podporuje fakt, že část ze svých lidských úlovků se ani nepokusil sníst: jejich těla se objevila na hladině sice pokousaná, ale kompletní (krokodýl není schopen žvýkavého pohybu čelistí, maso odtrhává krouživým pohybem a konzumuje vcelku). Že by krokodýl útočil bezúčelně, „pro zábavu“, přitom není vůbec obvyklé. S přihlédnutím k stále živému černému trhu a počtu legálních krokodýlích farem, na kterých se zvíře chová na maso, kůži i tuk (nemálo z nich nalezneme i v Evropě), můžeme s jistotou říct, že i kdyby byly všechny historky o Gustavovi pravdivé, stále je nebezpečnější člověk krokodýlovi, než krokodýl člověku.
Navzdory mnoha snahám přírodovědců i domorodých Burunďanů se dosud nepodařilo Gustava polapit ani usmrtit. Jedním z jeho poznávacích znamení jsou tři nebo čtyři šrámy po kulkách na hřbetě mezi lopatkami. Poslední velký pokus o odchyt uskutečnil na přelomu tisíciletí tým biologa Patrice Fayeho, který do blízkosti předpokládaného výskytu zvířete nechal přes noc umístit past v podobě odchytové klece s živou kozou uvnitř. Gustave tehdy prokázal, že není v řece nováčkem: ráno našel Fayeho tým otevřenou klec, ve které nebyl ani Gustave, ani koza. Roku 2019 se objevila zpráva, že soukromý lovec zabil krokodýla, kterého vydával za Gustava, nepředložil o tom ale žádný důkaz, trofej nebo fotografii, kterou by se takový šťastlivec jistě rád pochlubil. O tom, zda je obávaný lidožrout stále naživu, se tak Burunďané z břehů Ruzizi mohou jen dohadovat.
Poštovní známka Demokratické republiky Kongo. Krokodýl nilský je pro oblast kolem jezera Tanganika typickým zvířetem (1971)
ZDROJE:
Nile Crocodile Facts and Information. SeaWorld Parks & Entertainment. seaworld.org (online). Čteno 2.3.2024
Jones, Amelia: Huge crocodile rumored to have eaten 300 people escapes capture in dramatic footage (9.8.2023). Unilad.com. Čteno 2.3.2024
Hubilla, Conelisa N.: Gustave the Crocodile: The Giant Man-Eater From Burundi Who Has Eaten 300 People (12.6.2023). The Science Times. Čteno 2.3.2024
