Článek
Kdysi dávno byla Mary slavná. Když ještě vystupovala před publikem, přezdívali jí Mighty Mary nebo Big Mary pro její velikost a sílu. Lidé ji milovali, sjížděli se za ní i z dalekého okolí a neváhali si připlatit za to, aby ji mohli vidět zblízka. Lístky do věhlasného cirkusu rodiny Sparksových se prodávaly za padesát centů, za vystoupení, ve kterém účinkovala cvičená samice slona asijského, ale byli ochotni zaplatit i jednou tolik.
Mary uměla pózovat, uklonit se a klekat. Uměla chodit po dvou, házet baseballové míčky a hrát na hudební nástroje. Na povel se usmála, šťastně zamávala chobotem nebo poslala vzdušný polibek. Byla to fascinující podívaná: slonice, jejíž chodidla byla velká jako sváteční talíře, opatrně našlapovala na míč a za halasného smíchu ho kutálela manéží. Pak dlouhým chobotem uchopila paličku, zabubnovala do plátna do rytmu vojenského pochodu, a nakonec se divákům uklonila ladným pohybem baletky. Publikum nevycházelo z údivu: pod rukama zkušeného cvičitele pět tun živé váhy zkrotlo, jako by snad ani nepatřily zvířeti.
Dokud byla poslušná, tleskali jí. Poté, co Mary zabila člověka, ale obdiv vystřídala nenávist. Odteď už nebyla miláčkem davu, ale vražedkyní, která si nezasloužila slitování. Smrt za smrt, skandovali její někdejší obdivovatelé před cirkusovým stanem. Ze zbožňované Mary se stala Murderous Mary, vražedkyně a bestie, a lid pro ni žádal ten nejpřísnější trest.
Mary, která o jejich nenávisti neměla ani tušení, zatím ve svém stísněném kotci pokorně chroupala navlhlou slámu, jako ji chroupala každý den svého bídného života. Kolem nohy měla obmotané těžké řetězy a nad hlavou se jí vznášela tyč s kovovým hrotem, která jí bez ustání připomínala, kde je její místo. Svému osudu se vzepřela jen jednou, poprvé a naposledy, toho nešťastného zářijového odpoledne roku 1916.
Krutý podnik s veselými slony
O tom, jak Mary žila, než se dostala k cirkusu, nevíme téměř nic. Do Spojených států nejspíš přicestovala už jako mládě ze svého domova v jihovýchodní Asii a její příběh se pravděpodobně nelišil od příběhu jiných cirkusových slonů. V té době bylo běžné, že cvičitelé odchytávali exotická zvířata (většinou v Indii a východní Asii) a následně je odváželi jako atrakce do Evropy a Ameriky. Sloní mláďata byla v cirkusovém průmyslu velmi žádaným artiklem; slon je inteligentní a velmi učenlivý tvor, který dokáže brilantně napodobit lidské chování a umí si zapamatovat dlouhé sekvence cviků - všechno to, co lze dobře zužitkovat při vystoupeních. Na počátku 20. století navíc ztělesňoval luxus a exotiku a byl dostatečně majestátní na to, aby vyvolal patřičný wow efekt. Cirkusy se snažily nalákat platící diváky na obrázky šťastných, přátelských slonů, kteří se usmívají do publika a vesele rozhazují kuželkami. Ve skutečnosti byl takový cirkus nesmírně krutý podnik. Aby bylo možné vůbec oddělit sloní mládě od jeho stáda, museli lovci často zastřelit jeho matku nebo jiné dospělé slony. Pak vyplašené mládě bičem a bodáky přiměli k poslušnosti, nahnali ho do klece, naložili do podpalubí a odvlekli přes oceán na druhý konec světa, kde už ho čekala intenzivní drezúra pod dohledem vysoce motivovaných cvičitelů.
Mary strávila celý život ve službách cirkusové společnosti Sparks World Famous Show. Rodina Sparksových provozovala několik kočovných cirkusů, se kterými obrážela velká města u východního pobřeží Spojených států a ve kterých kromě artistů, akrobatů a varietních čísel (oblíbených vaudville) předváděla i živá zvířata. Mary trávila dny buď na trénincích, nebo zavřená v kotci, a večer co večer účinkovala v zábavné show pro děti i dospělé. Snad, že nikdy nic jiného nepoznala, snášela svůj úděl statečně - poslušně plnila povely, spolupracovala s handlery a byla krotká a mírná i v těch vzácných chvílích, kdy neměla nohy spoutané řetězy. Kdybyste ji znali, řekli byste, že je to ten nejmírumilovnější slon na světě.
Smrt Reda Eldridge
V září 1916 se o Mary začal starat nový handler. Jmenoval se Walter „Red“ Eldridge , potulný hotelový pracovník a prakticky bezdomovec, který neměl žádné dřívější zkušenosti s chovem nebo výcvikem slonů. Byla to právě jeho nezkušenost, co se nakonec stalo příčinou obrovského neštěstí. Ačkoliv byl pro ten úkol naprosto nekvalifikovaný, už 11. září 1916, kdy u cirkusu pracoval teprve druhý den, vedl svou svěřenku v čele sloního průvodu městečkem Kingsport v Tennessee. Seděl přitom Mary na hřbetě a poháněl ji krátkými povely doprovázenými vydatnými šťouchanci bodákem. Mary byla na podobné trýznění zvyklá, Eldridge ale ten den přestřelil. Když se slonice uprostřed průvodu zastavila, aby sebrala ze země kousek odhozeného melounu, nečekaně prudce ji bodl za ucho směrem k čelisti. Mary se rozzuřila a chňapla po muži na svém hřbetu chobotem. Stáhla ho dolů, vztekle jím udeřila o stánek s ovocem a nakonec, když bezvládně ležel na chodníku u jejích nohou, mu šlápla na hlavu, čémž ji okamžitě rozdrtila. Eldridge byl na místě mrtvý.
Strhla se mela. Jeden z přihlížejících po Mary vystřelil, kulka z malé ruční zbraně se ale od její tlusté kůže jen odrazila. Zpráva o slonici, která přímo před zraky veřejnosti usmrtila svého ošetřovatele, se rychle rozšířila až za hranice města, skutečnou verzi události brzy zakryl nános smyšlenek a polopravd podpořených novinovými články se skandálními titulky.
„Plnou silou své zvířecí zuřivosti prorazila slonice své obří kly skrz jeho tělo,“ psali o Mary v deníku Johnson City Staff. „Zvíře pak ušlapalo umírajícího Eldridge, jako by toužilo po vražedném triumfu, a pak náhlým máchnutím své mohutné nohy vrhlo jeho tělo do davu.“
Nikoho nezajímalo, že samice slona asijského nemají kly.
Reakce veřejnosti byly velmi bouřlivé a majitel cirkusu Charles Sparks se dostal pod velký tlak. Lidé se srocovali před jeho domem a volali po pomstě, starostové několika měst v okolí vyhlásili, že pokud nebude Mary za svůj čin potrestána, cirkus nebude vpuštěn na pozemek města. Něco takového by bylo pro byznys natolik zničující, až Sparks neochotně připustil, že jediný způsob, jak zamezit potenciálně nebezpečným situacím, je Mary veřejně popravit. Hned následující den, za pochmurného deštivého rána 13. září 1916, byla Mary převezena do města Erwin okresu Unicoi v Tennnessee, kde měla být vykonána poprava. Ta měla být provedena stejně, jako u každého jiného zločince - oběšením, za specifickým podmínek odpovídajícím velikosti vražedkyně. Veřejné popravě mělo přihlížet asi 2500 lidí včetně většiny dětí z města.
Mary pověsili na krk smyčku z lana, kterou obsluhoval jeřáb připevněný na železniční vůz. Oběsit ji museli dvakrát: první pokus skončil nezdarem, když se lano přetrhlo a Mary ztěžka dopadla na zem. Zlomila si při tom kyčel a vyplašila desítky dětí, které se v panice rozutekly po kolejích. Druhý pokus už byl úspěšný. Poté, co uhynula, Mary vyšetřil veterinář, který zjistil, že měla těžkou infekci zubu přímo v místě, kam ji Eldridge píchnul.
Město Erwin se incidentem proslavilo jako „město, které oběsilo slona“. Od té doby se místní obyvatelé snaží seškrábnout škraloup, který na nich zanechala vina jejich předků. V Erwinu se každoročně pořádají benefiční i osvětové akce i pravidelné sbírky na záchranu ohrožených slonů asijských.
Poprava slonice Mary (1916). Pravost fotografie je dnes zpochybňována
ZDROJE:
Travers, Scott: „A Circus Elephant Was Publicly Hanged In 1916—The Tragic Tale Of ‘Murderous Mary’“ (18.1.2025). forbes.com. Čteno 27.3.2026
Turner, Cory: „The Town That Hanged An Elephant Is Now Working To Save Them“ (15.5.2019). npr.org. Čteno 27.3.2026
Scott, Courtney: „Forgotten Elephant Mary Endured a Heartless Hanging“ (5.9.2025). idaussa.org. Čteno 27.3.2026
Murderous Mary: „The Elephant that was Hanged for Murder in 1916“ (13.10.2025). rarehistoricalphotos.com. Čteno 29.3.2026
