Článek
Drama těch chvil bylo skoro hmatatelné. Hluboko pod troskami zřícené základní školy Enriqua Rébsabema bylo uvězněno tělo teprve dvanáctileté dívenky, kterou se záchranáři posledních 32 hodin zoufale pokoušeli vyprostit ze smrtícího sevření betonových bloků. Věděli, že je naživu; i dva dny od okamžiku, kdy se školní budova zhroutila do sebe jako domeček z karet, mohli z hlubin zaslechnout její tlumený pláč, a přes termokameru zřetelně viděli, jak se její tělo hýbe.
„Jmenuje se Frida Sofia a je jí dvanáct let,“ informovali přední mexičtí novináři prostřednictvím sociálních sítí a vyzvali všechny sledující, aby se spojili v modlitbě za její záchranu. Holčička pohřbená v hromadě suti se stala symbolem jednoho z nejničivějších zemětřesení, jaké kdy Mexiko postihlo, a do žalu svých zkroušených spoluobčanů zazářila jako jiskřička naděje. Ta naděje byla živá a dostala jméno Frida Sofia.
Hashtag: Frida Sofia
Pro místní obyvatelstvo nejsou zemětřesení ničím výjimečným. Mexiko se nachází poblíž místa styku hned několika tektonických desek, což z něj činí jednu ze seizmicky nejaktivnějších oblastí na světě. Každoročně se země potýká s asi dvěma tisícovkami zemětřesení s magnitudou 4 a více, přičemž drtivá většina z nich nezpůsobí vážné škody. K zemětřesení o magnitudě více než 6 (pomyslná hranice mezi slabým a silným zemětřesením) dochází jen jednou za několik let, i v těchto případech se ale díky pokročilému varovnému systému (obyvatelé se o blížící se vlně dozvídají s předstihem desítek vteřin až několika minut) obvykle daří zamezit ztrátám na životech.
Dne 19. září 2017 se dostavila příslovečná výjimka, která potvrdila pravidlo. Krátce po 13:00 se země otřásla způsobem, který místní nezažili po celá tři desetiletí: dvě vlny o magnitudě přes 7,1 zpustošily centrální část Mexika (postiženy byly zejména státy Puebla, Morelos, Estado de Mexico a Guerrero) a mimořádně zdrcující silou udeřily na hlavní město. Jen v Mexiko City se počet obětí vyšplhal na 350, šesti tisícům osob musela být poskytnuta lékařská pomoc a další desítky tisíc přišly v jediné chvíli o střechu nad hlavou. Otřesy fatálně poškodily stovky budov, mezi nimi i nemocnice, historické stavby nebo školy. Zdaleka nejhůř dopadla třípatrová základní škola Enriqua Rébsamena v jižní části města, ze které nezbylo nic, než hromada betonové suti.
Záchranné práce byly bojem nejen s přírodou, ale i s časem. Většina z 26 obětí (devatenácti dětí a sedmi dospělých) zemřela na místě a pravděpodobnost, že se z trosek podaří vysvobodit přeživší, každou minutou klesala. Proto, když po několika hodinách termokamera zachytila uvnitř sutin pohyb, který záchranáři identifikovali jako pohyb ruky, zvedla se vlna nekritického nadšení. K té malé dětské ruce zaklíněné pod deskou žulového psacího stolu se upřela pozornost celého národa: nikdo si nepřál nic jiného, než aby se dítě podařilo vyprostit.
Ředitel základní školy Enriqua Rébsamena už od začátku upozorňoval, že dívku toho jména neevidují na seznamu pohřešovaných studentů a že pravděpodobně na jeho škole nikdy nestudovala, nikdo ho ale neposlouchal. Při tisícím sdílení už ostatně nezáleželo na tom, kde je pravda. Média přinášela z místa neštěstí živé, až deset hodin trvající vstupy. Záchranáři ukojovali zvědavost veřejnosti tím, že reportérům ochotně sdělovali podrobnosti z průběhu vyprošťovacích prací. Teď Frida Sofia zakroutila prsty, oznámili. Teď odpověděla na volání hasičů. Teď zatáhla za lanko, po kterém jí dolů spustili lahev s mlékem. Teď se lahev s mlékem vrátila nahoru prázdná. Není pochyb o tom, že dívka žije - statečná, nezdolná Frida, „naděje v troskách“. Na sociálních sítích se mezitím její jméno stalo samostatným hashtagem se stovkami tisíc označení. Až když záchranáři z trosek odsunuli poslední ocelový plát a odhrnuli poslední nános roztříštěného betonu, vyšla najevo pravda. Dívka jménem Frida Sofia, která po několik hodin komunikovala s hasiči, pila mléko a kroutila prsty na znamení, že žije, ve skutečnosti nikdy neexistovala.
Lež, ze které se stal příběh
Americký ekonom Thomas Schelling v roce 1968 popsal psychologický efekt, podle kterého v nás smrt anonymního jednotlivce vyvolává jiné emoce, než smrt skupiny. Sociologové tomuto jevu někdy říkají „efekt identifikovatelné oběti“. Podle Schellinga má náš mozek tendenci vnímat tragické úmrtí skupiny osob více analyticky, přijímá jej jako číslo a statistický fakt. Když zemře jeden člověk, nesoustředíme se na množství, ale na příběh, a zažíváme ve spojitosti s ním silné emoce - zvlášť, pokud známe jméno a tvář oběti. Příroda v nás tento jednoduchý psychologický mechanismus vypěstovala záměrně: emoce jsou nejzákladnější motivátor lidské vůle a tedy tím nejjistějším, co nás v případě krize dokáže přimět k akci.
Po naději sice baží každý člověk, nikdo si ale nepřeje být oklamán. Veřejnost byla lží o existenci Fridy Sofie pochopitelně velmi pobouřena; lidé měli pocit, že nejen média, ale i vláda jim předhodila smyšlené jméno, aby tak manipulovala jejich soucitem a vylákala z nich peníze ve sbírkách. Protože se nepodařilo vypátrat původce klamavé zprávy, nikdo ani nemohl být obviněn za její šíření. Zdálo se, že jak novináři, tak i příslušníci záchranného sboru se prostě chytili první neověřené informace- a přáli si jí uvěřit natolik, že ji rozvinuly v příběh.
Ironií osudu se katastrofa z roku 2017 odehrála na den přesně 32 let od zemětřesení v roce 1985. To neslo po dlouhá desetiletí smutné prvenství na žebříčku nejtragičtějších přírodních katastrof v moderní historii Mexika. I tato událost měla svoji Fridu Sofii - devítiletého chlapce Monchita. Od roku 1985 Mexiko zdokonalilo svůj krizový plán pro případ zemětřesení natolik, že se dnes řadí k světové špičce. Preventivní programy ale paradoxně přispěly k tomu, že bylo zemětřesení v roce 2017 tak ničivé. Každý rok se totiž na výročí katastrofy z roku 1985 odehrával veřejný nácvik evakuace: v osudný den považovala část obyvatelstva skutečné sirény za součást tradičního cvičení.
ZDROJE:
Campoy, Ana: „A schoolgirl trapped in Mexico’s earthquake rubble won the world’s hearts—except she didn’t exist“ (20.7.2022). qz.com. Čteno 21.10.2025
Agren, David: „Frida Sofía, age 12: the Mexico City quake ‚survivor‘ who was never there“ (22.9.2017). The Guardian. Čteno 21.10.2025
Osborne, Mark: „Search for girl trapped beneath rubble in Mexico comes to puzzling end: She never existed“ (22.9.2017). ABC News. Čteno 23.10.2025
Rannard, Georgina: „Mexico earthquake: Girl who captivated the nation never existed“ (22.9.2017). BBC.com. Čteno 21.10.2025
