Článek
Říká se, že abychom dokázali porozumět tomu, jací jsme dnes, musíme nejprve poznat, kým jsme byli dříve. Historie je plná inspirativních příběhů, pro které už v učebnicích pro samé letopočty nezbylo místo, a s nimi v propadlišti dějin pomalu mizí i jména, která bychom si pamatovat měli. Na seznam neprávem opomíjených patří i nevšední osud Milana Vyhnálka, sedláka z Orlických hor, který nedaleko tasmánského pralesa založil světoznámou firmu Lactos.
Grunt po otci odmítl. Kvůli sýru
Milan Vyhnálek se narodil 18. října 1925 ve vesnici Hnátnice na Pardubicku. Jako nejstarší ze synů venkovského statkáře měl po otci převzít rodinný grunt, srdce ho ale táhlo úplně jinam než do polí. Absolvoval sice střední rolnickou školu (kterou pomáhal spoluzakládat jeho otec) a nějakou dobu pracoval jako sedlák, pak ale opustil rodinnou usedlost v malebném údolí pod Orlickými horami a navzdory otcovým protestům se přihlásil ke studiu sýrařství na mlékárenské škole v Kroměříži. Protože v době, kdy končil studium, se zároveň blížil i konec 2. světové války, na závěrečné zkoušky se mladý Vyhnálek učil v protileteckém krytu.
Po škole se jako mladý a svěží technický vedoucí pokusil vzkřísit výrobu v zanedbané lanškrounské sýrárně. S obnovou provozu továrny mu v roce 1945 pomáhali Němci, kteří po válce uvízli ve sběrných táborech. Už v roce 1946 se ale jeho život otřásl v základech: v Hnátnicích vyhořel rodinný grunt a v plamenech zemřel Vyhnálkův otec. Zdrcený Vyhnálek se s tragédií vyrovnal po svém. Nastoupil na vojenskou prezenční službu k Olomouci, u toho stihl brigádu v uhelných dolech a dokončil studium angličtiny, o které jakoby tušil, že se mu v životě bude více než hodit. Z vojenské povinnosti nakonec Vyhnálka vymanil zásah matky, která nezvládala sama pečovat o rodinnou usedlost, v podhůří Orlických hor s ní ale dlouho nepobyl. Snil o tom, že odjede do Dánska, kde se zdokonalí ve výrobě sýrů, a pak si založí vlastní firmu. V roce 1948 ale přišel komunistický převrat a s ním i drsné prozření. Vyhnálek odtušil, že jako syn kulaka může na svobodné podnikání zapomenout a rozhodl se, že emigruje. V srpnu 1949 překračoval hranice s jediným kufrem, do kterého kromě několika drobností zabalil i knihu o sýrařství od Rudolfa Medka. Uprchl nejprve do Německa, kde se krátce živil jako automechanik, a odtud už zamířil lodí přímo do daleké Austrálie.
Proč právě Tasmánie?
Zemi protinožců si Vyhnálek nevybral náhodou. Australská vláda po druhé světové válce rozjela svůj masivní imigrační program založený na hesle „Populate or Perish“ - v překladu doslova „buď zalidníš, nebo zmizíš“. Velkolepá kampaň měla nalákat Evropany k přesídlení do Austrálie, aby tam přispěli k transformaci země na ekonomickou a vojenskou mocnost. Program zpočátku cílil pouze na Brity, později se ale rozšířil i na ne-britské obyvatelstvo. Pro řadu z nich šlo o nabídku, která se neodmítá: pod podmínkou, že po příjezdu budou nejméně dva roky pracovat na přiděleném místě, jim vláda zaplatila lodní lístek a garantovala jim ubytování a stravu. Vyhnálek v Austrálii během prvních let vystřídal řadu různorodých povolání - chvíli pracoval jako dělník a dřevorubec v pralesích, potom se uchytil jako fotograf, krejčí nebo prodavač aut. On však měl v hlavě jen jedinou myšlenku: chtěl vyrábět sýry z mléka australských krav. A co víc - toužil na zdejší trh uvést sýry, které místní ještě neochutnali.
Co se týče sýrů, australské obyvatelstvo mělo v té době dost fádní vkus. Byli zvyklí většinou jen na cheddar nebo tavené sýry, Vyhnálek jim ale plánoval představit i goudu, ementál nebo camembert. Jeho nejodvážnější představy zahrnovaly i masovou výrobu romadúru. Aby mohl svůj troufalý podnik uskutečnit, musel si nejdříve vytipovat oblast, kde byly vhodné podmínky pro chov mléčného skotu. Volba padla na městečko Marrawah nacházející se v nejzápadnějším cípu pevninské Tasmánie, tam ale narazil na tvrdý odpor zdejších výrobců másla, kteří pro jeho aktivity neměli kdovíjaké pochopení. Vyhnálka to neodradilo a přesídlil do města Burnie v severní části Tasmánie. Tam roku 1955 postavil na zelené louce a doslova vlastníma rukama továrnu, kterou s odkazem na československého výrobce sýrů pojmenoval Lactos (firma v Československu se jmenovala Laktos). První chtěl celou výrobu řídit sám na základě vlastních postupů, pak ale změnil kurz a nechal do firmy pozvat špičkové odborníky z Evropy. Ve spolupráci s nimi pak maloměstskou firmičku během pár let proměnil v nadnárodního giganta.
Vyhnálek s kolegy před továrnou firmy Lactos v tasmánském Burnie
Díky Vyhnálkovi produkuje Tasmánie více druhů sýra než Francie
Úspěch firmy Lactos byl stěží uvěřitelný. Navzdory hlasům skeptiků produkovala továrna už v prvním roce kolem 50 tun sýrů, do roku 1964 pak zvýšila toto číslo na desetinásobek. Firma Lactos československého sýraře nakonec úplně ovládla australský trh a dále expandovala na trhy v Japonsku, USA i Evropě. Když Vyhnálek ve spolupráci s jugoslávským kolegou Frankem Špegličem představil světu svůj lactomatic, automatickou linku na výrobu sýrů, stal se hlavním hitem Mezinárodního sýrařského kongresu v Sydney 1970. V té době měl pod sebou asi 300 zaměstnanců, spolupracoval s 250 farmáři a pracoval s firemním obratem kolem 20 milionů dolarů. Jeho podnikatelské úspěchy mu vynesly prestižní pozici poradce ministra pro zahraniční obchod a z Tasmánie udělaly sýrařskou velmoc, která dnes vyváží více druhů sýrů než Francie. V 70. letech se firma Lactos rozrostla v největší sýrařskou firmu na jižní polokouli a v roce 1985 byl Vyhnálek vyhlášen „mužem století“ Tasmánie. Slušný úspěch na muže z malé vísky na Pardubicku, který přicestoval do Austrálie s jediným kufrem v ruce.
Vyhnálek byl hrdým krajanem, který nikdy nezapomněl, odkud pochází. Už od 80. let na dálku štědře finančně podporoval své rodné Hnátnice, pro které nechal zhotovit novou křížovou cestu, postavit kostelní varhany nebo odlít nové zvony. V 90. letech se zaměřil na české studenty zemědělských škol, kterým financoval výměnné pobyty na australských farmách. Do svého rodného kraje se vrátil roku 2013 ve věku 81 let.
Stejně jako dříve jeho vlastní otec se pokusil i Milan Vyhnálek předat své celoživotní dílo synovi. A stejně jako tehdy on sám, i jeho syn kráčet v otcových šlépějích odmítl. Vyhnálkovi tak nezbylo nic jiného, než v roce 1981 prodat firmu Lactos francouzskému podnikateli A. Bongrainovi, který ji přejmenoval na Lion. Dnes je sýrárna Lion součástí mlékárenské společnosti Saputo Dairy Australia.
Letos v říjnu by Milan Vyhnálek oslavil 100 let. Připisují se mu zásluhy na tom, že Australany naučil konzumovat kvalitní sýr a pozvedl tamější sýrařský průmysl v době, kdy byl tento obor ještě v plenkách. Dodnes patří v Austrálii mezi naše nejznámější rodáky. Zemřel roku 2013 v Ústí nad Orlicí.
ZDROJE:
Broulík, Petr: „Rodák z Hnátnice proslul jako král sýrů a muž století v Tasmánii“ (24.8.2018). i60.cz. Čteno 11.8.2025
Dvořáková, Stanislava: „Životní cestu Milana Vyhnálka, krále sýrů z Tasmánie, přibližuje výstava v Ústí nad Orlicí“ (16.3.2015). Čteno 11.8.2025
Kuchyňová, Zdenka: „Od dřevorubce v pralese po krále sýrů“ (14.2.2015). cesky.radio.cz. Čteno 11.8.2025
„Milan Vyhnálek (1925-2013)“. kabinetkuriozit.cz. Čteno 11.8.2025
