Článek
V dnešní digidobě je to snadné. Vyberete v nabídce z nekonečného množství jedno z kýčovitých, barevných, svítících nebo blikajících přáníček, jedním klikem je rozešlete a máte klid. Kdo by se dneska (ručně!) psal s nějakou pohlednicí? Ještě možná tak s předtištěným textem, který má příjemci připomenout, kdyby náhodou zapomněl, že Vánoce jsou na dohled.
Mám dvě dlouholeté, mentálně postižené kamarádky. Jsou ve věku dospělých žen, ale duševně se nacházejí tak kolem věku předškolního. Je pochopitelné, že počítačové nadšení a jeho výhody je zcela míjejí.
Máme proto takovou tradici, že jim každoročně posílám k Vánocům originální, bláznivá, bizarní, sesmolená přání v obálce, kde je kromě několika milých slov (která jim stejně musí přečíst jejich blízcí), většinou ještě můj abstraktní výtvarný prvek, drobný dárek, aby jej obálka unesla a který vůbec s Vánoci nesouvisí a pak ještě napůl rozmazaná fotka našeho domácího mazlíčka z fotoautomatu. A to vše v nazdobené obálce nesu na poštovní úřad, kde pak rozmrzelá slečna za sklem marně hledá místo, kam přilepit známku.
Každoročně si říkám, jak bych to měla jednoduché, využít počítačovou poštu. A pak si představím, jak obě, se začátkem adventní doby každý den, vyhlížejí „svou“ doručovatelku, která jim nese ten „jejich“ dopis, který ihned poznají mezi všemi ostatními.
Obálka s vánočním přáním
A když se jednou za čas potkáme, nadšeně mi ukazují papírové krabice od bot, ve kterých schraňují mé vánočních obálky, které když s odstupem doby vidím, nemůžu uvěřit, že jsem je sama kdy vyráběla.
Tak si říkám; jak to bude, až AI zcela ovládne naši dobu; zmizí pošty, obálky, přáníčka, doručovatelky; ale zdravotně postižení, kteří nebudou umět ovládat nové technologie tady budou mezi námi stále a nejspíše jich bude přibývat. A kdo jim bude vyrábět, psát a doručovat přáníčka, která by si ukládali do krabice od bot; kyborg? Ach jo…
