Článek
Pokusím se poopravit povrchní povídání autora o egyptské kultuře, podobné aktivitě pejska a kočičky při vaření svého dortu, jak v příspěvku napsal jeden diskutující.
V přední Asii a v severních částech Afriky se počátkem třetího tisíciletí př. n.l. vytvořila kultura, nazvaná souhrnným jménem chaldejsko-egyptsko-asyrsko-babylonská. Vznikla jako třetí poatlantská kultura působením kolonistů, kteří byli vysláni na břehy Nilu z podnětů druhé poatlantské kultury perské.
Kultury civilizací jsou poplatny svému opakování v průběhu času, ovšem vždy na jiné, vyšší úrovni. Takže i naše současné páté poatlantské období je v jistém smyslu vývojově opakováním kultury egyptské. A v tom má autor pravdu, aniž si to uvědomuje, když některé aspekty egyptské kultury srovnává s naší dobou.
Vzpomeňme na mumie; Egypťan dbal na to, aby vnější fyzická forma zůstala dlouho zachována a vkládal zemřelému do hrobů určité nářadí i majetek. Tak mělo zůstat uchováno to, čím se člověk obklopoval ve svém pozemském životě.
Skutečnost, že duše zemřelého shlížela na své mumifikované tělo a ztotožňovala se s ním, objevuje se dnes v pátém období jako sklon, který dnes duše mají a to, že totiž duše přikládají velkou cenu vnějšímu fyzickému životu, kultu pěstování fyzického těla a celkovému zaměření na tělesnost, ač již v pozitivním nebo negativním smyslu i určitou fascinací egyptologií.
Dnes by člověk ztratil všechen zájem o fyzický svět, kdyby Egypťané neměli svět mumií.
Kult mumií nevznikl z libovolného nápadu; právě tehdy vedly vznešené individuality lidstvo a nařizovaly činit to, co bylo správné i vzhledem k daleké budoucnosti. To vše se vykonávalo na základě autority.
Jestliže lidé myslí dnes tak, jak právě myslí, je to výsledkem toho, co prožívali ve starém Egyptě.
Samostatnou kapitolou je egyptské chrámové léčení. Nemocnému nebyly podávány žádné léky, nýbrž byl uveden do chrámového spánku. Egyptští kněží ztlumili vědomí chorého až na úroveň hypnotického spánku a pak ovládali obrazy, které vznikaly kolem pacienta, když dávali působit duchovním silám do tohoto světa. Tyto obrazy řídili tak, že z nich působily síly na tělo fyzické a ozdravovaly je.
Tak je egyptská kultura, která pomalu vplouvala do čtvrtého poatlantského období sedmým stoletím př.n.l., celým svým působením základem pro stavbu naší současné kultury a zaslouží si náš obdiv, jak moudře je začleněna do řady kulturních epoch, počínaje první, praindickou a naší pátou, prozatím konče.
Zdroje:
Rudolf Steiner: Egyptské mýty a mysteria
https://rsarchive.org/Search.php?q=Egypt
